Polsko 2024

Plán projet Polsko jsem měl v hlavě v kategorii "jednou-někdy". Nechával jsem si ho spíše jako náhradní plán. Na hranice s Polskem je to od nás kousek a proto lze vyrazit prakticky kdykoliv a bez jakýkoliv plánů. 

Z náhradního plánu se stala realita v den, kdy jsem se dozvěděl, že připravovaná akce "Chorvatsko-po stopách Dinaric rally" letos nebude. V Chorvatsku jsme měli jezdit podle roadbooků z Dinaric Rally. Tomáš z Punkmoto tuto akci chtěl organizovat a být tam jako průvodce, ale nakonec ji po zralé úvaze zrušil. Někteří předem přihlášení účastníci se odhlásili ještě dříve, než se platila záloha. Tomáš se navíc vrátil z řecké rally prakticky týden před plánovaným odjezdem do Chorvatska a měl hodně práce. Já s kamarádem Petrem jsme jako obvykle měli v plánu jezdit samostatně jako odloučená jednotka. Etapy jsme si chtěli projet tak, jak se jezdí na závodech. Startovat a končit denní etapy jsme měli stejně jako skupina jezdců v čele s Tomášem vždy na jednom místě, každý den jsme se měli vracet na základnu.

Záměr zněl zajímavě, ale realizace byla odložena a na řadu přišel plán B. S Petrem jsme se shodli, že sami do Chorvatska nepojedeme a že se tedy vydáme na skok do Polska. Věci se vlastně dějí nejlépe, jak mohou. Nakonec je dobře, že se plány změnily. Na cestu nakonec máme jen 5 dní a Polsko nám proto i více vyhovuje. Také nám odpadla úmorná 10ti hodinová cesta autem s motorkami na vleku do Chorvatských hor. V Polsku jsem ještě nebyl. Bude to pro mě nová destinace, kterou rád poznám. Těším se na tamní offroad. Ježdění v Chorvatsku podle roadbooku nechám na jindy. 

Pro naši Polskou cestu si stačí stáhnout GPX  soubor a vyrazit na cestu. Bude záležet jen na nás, kudy a kam se vydáme a co všechno projedeme a budeme chtít poznat. Co všechno jsme stihli projet se dozvíte na následujících řádcích. 

 

Aktualizovaná TET mapa Polska pro rok 2024. 

Naše cesta Polskem vypadala takto.

Jak jsem psal již výše, na cestu do Polska se není potřeba složitě připravovat. Stačí stáhnout mapové podklady, zkontrolovat motorku, zabalit si věci do brašen (Kriega OS12 nebo OS18), nazout nové pneu a pak jen vyrazit na cestu. Pneumatiky, které pojedeme na naší cestě, jsou Michelin Tracker (KTM 790 Adventure R) a Waygom 001 a 002 enduro (Yamaha Tenere 700). 

Michelin Tracker

Waygom 001 a 002 Enduro

Naši cestu jsme si naplánovali na 5 dní. Nejprve jsme si říkali, zda to s ohledem na rozlohu Polska není málo. Na více dní jsme tentokrát nemohli. Nakonec se to však ukázalo jako dobrá volba. Na déle bychom v Polsku asi těžko hledali záživné ježdění. Všude, kde jsme byli, to bylo z hlediska terénu velmi podobné, takže trochu nudné. Za celých 5 dnů jsme narazili na pouhý jeden brod. Terén byl stále rovinatý, žádný pořádný kopec. Prakticky všude je dobře vidět a když se nebojíte písečných cest, jde to valit značnou rychlostí i v terénu. 

Bohužel jsme se nevyhnuli silničním přejezdům, protože Polsko je nesmírně rozložité. K příspěvku je vložena mapa polského T.E.T. My jsme se záměrně vyhnuli cestám na pomezí s Běloruskem. Měli jsme totiž od místního zdroje informaci, že s ohledem na stávající politickou situaci je tam část cest pozavíraná a hlídaná pohraniční stráží. Jediné věci, které na této cestě litujeme, je, že jsme se nedostali až nahoru k moři a neprojeli jsme severní pobřeží. Pokud bychom tam jeli, nezvládli bychom se ve stanoveném čase vrátit zpět. Nějak však nevěřím tomu, že by to tam mohlo být o moc jiné. Z hlediska T.E.T. je Polsko nesmírně monotónní. Ale pravda je, že mohu hodnotit jen výseč, kterou jsme jeli, třeba by nás východní a severovýchodní část příjemně překvapila.

A jak to šlo? Den za dnem:

Den první:

Start: Praha

Dojezd: Przelazy, vojvodství Lubušské, německo-polské pomezí

Geografická orientace: západní Polsko, cca 60 km od polsko-německých hranic

Nájezd: 440 km

Sbaleni z předchozího dne jsme ráno akorát sedli na motorku a vydali se po standardních asfaltkách přes Liberec směr Polsko. Hraniční přechod, kterým jsme vjížděli do Polska je Nové Město pod Smrkem (Czerniawa Zdrój). 

Podobné přejezdy po silnicích pro nás offroadové jezdce nejsou žádná velká radost, ale jinak to nejde.

Na Polský T.E.T. jsme nastoupili u městečka Lubomierz  a od tohoto momentu jsme si začali užívat offroadu v nové zemi.

Často nás potkávaly krásné lesní cesty, kde se dalo jezdit rychle a kilometry ubíhaly.

Ubytování jsme měli první den v soukromí za 160 zlotých. Jeden pokoj, dvě postele a společné sociální zařízení. Odkaz na ubytování zde. Motorky jsme měli schované pod pergolou a všechny věci jsme si mohli nechat u motorek.

Den druhý:

Start: Przelazy

Dojezd: pár kilometrů od vesnice Damaslawek, hranice Velkopolského a Kujavsko-Pomořského Vojvodství

Geografická orientace: severní část středu Polska

Nájezd: 450 km

Ráno nás probudil kokrhající kohout a vydali jsme se hledat kavárnu, kde bychom posnídali. Podařilo se nám najít moc příjemný podnik. Při snídani při prozkoumávání map okolí jsme zjistili, že se nacházíme jen kousek od největší sochy Krista na světě. Ačkoliv jsme nejeli za turistikou, ale za offroadem, vyrazili jsme se tam podívat. 

Tato nejvyšší socha Krista na celém světě nás natolik ohromila, že jsme si o ní potřebovali zjistit podrobnější informace. Zajímavé je, jak promyšlená celá stavba sochy je. Celková výška sochy i s podstavcem je 52 metrů a socha je navíc ještě umístěna na 16 metrů vysokém návrší ze suti a kamenů. Je tak krásně vidět i z širého okolí. Výška sochy samotné je 33 metrů. To má symbolizovat věk Ježíše Krista, kterého dosáhl, než byl ukřižován. Na Kristově hlavě je pozlacená koruna a ta se na kolosální monochromatické soše krásně vyjímá. Kolos je to nesmírný. Celá socha váží 440 tun a pro představu - třeba samotná paže váží 30 tun. Když už jsme u rozměrů sochy, hlava je 4,5 metru vysoká a váží 15 tun. Každá ruka Krista Spasitele dosahuje délky 6 metrů a pro příklad vzdálenost mezi prsty činí 24 metry. K samotné soše se dá dojít po pohodlném spirálovém chodníku, který vede po obvodu podstavce. Protože se jedná o významný cíl poutníků a turistů, u sochy se nachází parkoviště a nechybí zde občerstvení a stánek se suvenýry. 

Polská socha o 3 metry převyšuje nejznámější sochu Krista Spasitele, která se tyčí nad brazilským Rio de Janeirem. Jižní Amerika se pyšní vícero sochami Ježíše Krista. Ty se nachází se  v Bolívii, Venezuele a i na jiných místech v Brazílii. Některé jsou dokonce o trošku vyšší, ale ta z Rio de Janeira je nejznámější. A žádná z nich nepřevyšuje tu polskou.

Dozvěděli jsme se, že s nápadem na výstavbu sochy Krista přišel bývalý swiebodzinský farář Sylwester Zawadski. Ten však měl původně záměr vybudovat sochu běžné velikosti. Místní komunitu tento nápad nadchnul a na její výstavbu se skládali drobní věřící i zámožní sponzoři. S rostoucími prostředky nakonec rostly i ambice. Nakonec se tak ze sochy stal světový unikát. Polsko si velmi váží křesťanských tradic a tato socha je toho důkazem. V oficiálních zdrojích jsme se dočetli, že náklady na vybudování sochy se nakonec vyšplhali až k 35 milionům korun.

Cestou jsme projížděli hezké dlouhé lesní úseky, často jsme naráželi na písečné cesty a na cesty vydlážděné kameny. Na těchto cestách se dalo jezdit vcelku rychle. Užili jsme si tak rychlou jízdu, kterou u nás nezažijete.

Druhý den jsme dosáhli i našeho nejsevernějšího bodu. Chtěli jsme původně sice až k moři, ale Polsko je nesmírně rozložité a bylo to pořád daleko. Tak jsme to otočili dřív, abychom stíhali náš časový plán.

I tak jsme museli udělat cca 100 km přejezd po asfaltu směrem na jih. Kdybychom to hnali až k moři, čekalo by nás pak po asfaltu vkuse 500 km a to nás opravdu nelákalo. Takhle jsme si vcelku hezky zajezdili.

Dalším zajímavým místem, kolem kterého jsme projížděli, je most (Wysadzony Most Na Gwdzie Jastrowie), který byl postaven v roce 1914. Není převrácený vzhůru nohama, jak se na první pohled může zdát. Byl to konstrukční záměr a vlaky doopravdy jezdily po vrchní časti. Most byl zničen během válečných bojů o Jastrów v roce 1945. Jedná se o vcelku zajímavé místo. Je to zajímavá podívaná, zejména když stojíte přímo pod mostem. Naše trasa vedla v těsné blízkosti mostu.

Počasí nám přálo, na rozdíl od Čech nebylo vedro a déšť předpovídali až na večer. Také to tak vyšlo a proto jsme nespali v přírodě u motorek, i když jsme to původně zamýšleli.

Na spaní pro druhý den jsme zvolili ubytovnu za 140 zlotých, zde. Byla plná, na nás zbyl poslední volný pokoj. Ubytovna byla hezky zařízená a udržovaná v čistotě. Sociální zařízení bylo společné. Co víc si přát na přespání na jednu noc. Motorky jsme opět zaparkovali za budovu, aby na ně nebylo vidět z hlavní silnice. Po ubytování jsme šli pěšky asi kilometr do nejbližšího obchodu Biedronka a nakoupili si pivko a něco málo k jídlu.

Místní pivo na konci dne bylo zasloužené. 

Den třetí:
Start: Damaslawek
Dojezd: Radom – předměstí, Wolanow, Mazovské vojvodství
Geografická orientace: střední Polsko
Nájezd: 450 km

Spali jsme na rušné ulici, tak nás probudil ranní provoz. Při hledání místní kavárny na snídani jsme tentokrát neuspěli. Tak jsme vzali zavděk výtečně vybavenou čerpací stanicí Orlen, kde byla nabídka jídla velmi uspokojivá. Opět jsme začínali 100 km asfaltu, abychom se dostali na začátek T.E.T., která protíná Polsko z Východu na Západ. Kolem poledne jsme si už opět užívali jízdy v terénu.

Střední část Polska je hustě obydlená, potkávali jsme na trase hodně městeček a vesnic. Dá se říci, že jsme spadli do takového ne úplně příjemného stereotypu: „Jedeme kus pořádného offroadu a narazíme na hustěji obydlenou oblast a dáváme přednost v jízdě a dáváme přednost v jízdě a dáváme přednost v jízdě. Hurá, vyjedeme z obydlené oblasti, užíváme si kousek pořádného offroadu a lup… a opakujeme přednosti v jízdě a tak pořád dokola.“ Na sklonku dne jsme toho měli, přiznávám, už dost. Na druhou stranu, jsme museli ocenit, že všude (i předchozí dny) bylo velmi málo lidí. V terénu jsme potkali pár cyklistů a to je vše. Cesty byly prakticky prázdné a většinově rovné, tak jsme mohli pelášit vcelku rychle.

Na noc jsme si tentokrát zajistili hotel i se snídaní za 250 zlotých, ráno budeme ušetřeni hledání kavárny. Zde je odkaz na motel, kde jsme tentokrát byli skoro sami.

Motorky jsme měli zaparkované opět bezpečně, za domem u garáže majitele a z pokoje jsme na ně viděli.

Kdo četl článek Bosnia Rally, kde jsme byli v roce 2023, tak pochopí. Pro ostatní, kteří si jej zatím nepřečetli (do budoucna určitě přečtou), vysvětlím: Na Bosnia Rally měl Petr startovní číslo 107 a skoro přesně po roce dostal zase 107. Jen to bylo číslo pokoje. Zajímavá shoda náhod, nemyslíte?

Den čtvrtý:   

Start: Wolanov

Dojezd: Jemielnica, vojvodství opolské

Geografická orientace: jihovýchodní část Polska

Nájezd: 335 km

Snídaně hned v hotelu byla příjemná změna, nemuseli jsme nikde hledat, kde posnídáme a mohli jsme se rovnou věnovat trase. Z městečka jsme přejeli cca 30 km na náš dnešní start. Čekal nás jižní TET, který vede cca 50km od slovenských a českých hranic.

Těšili jsme se na změnu. V noci hodně pršelo, mohlo by být i bláto. Předpokládali jsme, že se konečně dostaneme k nějakým technickým pasážím, kterých je na polských offroadech zoufale málo. Poblíž hranic jsme potkali i pár kopečků, které nám na trase tolik chyběly a dokonce se povedl jeden brod.

Čtvrtý den nás trochu prověřil, protože jsme měli závadu. Petr prorazil duši o kámen. Motorku jsme přikurtovali ke stromu a oprava nám zabrala 20 minut. Duše vozíme náhradní. Opravu jsme spojili s plánovaným odpočinkem ve stínu u jezera a pak jeli dál.

Projížděli jsme prakticky okolo celého lomu (Czynny kamieniolom w Galezicach) a byla by škoda se nezastavit kvůli focení. Lom je nesmírně rozlehlý a stále aktivní. Když člověk stojí na okraji a fotí, zdá se mu, že jsou auta, které v lomu jezdí, malinká. Taková místa jsou zajímavá a bez davu turistů.

Ubytování za 40 euro jsme našli moc hezké, s automatickým check-in na kód. Tuto kombinaci komfortu, nulového časového omezení a snadné dostupnosti díky moderním technologiím máme moc rádi. S majitelem jsme se nepotkali a peníze jsme nechali na stole v pokoji. 

Motorky jsme tentokrát zaparkovali ke vchodu. Vzhledem k tomu, že ubytování bylo zapadlé uprostřed velmi klidné vesnice a motorky nebyly vidět na první pohled, byly v bezpečí. Zde najdete odkaz na ubytování, které doporučuji.

Den pátý:

Start: Jemielnica

Dojezd: Praha, domov

Geografická orientace: jihozápadní část Polska

Nájezd: 435 km

Ráno jsme popojeli cca 10 km do pekárny na snídani, natankovali jsme na oblíbené pumpě a opět přes asfaltový přejezd jsme se napojili na jihozápadní část TETu. Den jsme přizpůsobovali průběžně předpovědi počasí. Chodily nám výstražné zprávy, že hrozí bouřky, kroupy a přívalové deště. Do toho jsme se dostat nechtěli. Naše polské putování po trasách Trans Euro Trail jsme ukončili u jezera (Jezioro Mietkowskie). Po obědě ve městě Swidnica jsme vyrazili směr hranice na přechod Královec/Lubawka a dál přes Český ráj jsme pokračovali do Středních Čech. V Mladé Boleslavi se nám okruh uzavřel a vrátili jsme se po dálnici stejnou cestou k domovu. 

Domů jsme dorazili kolem páté odpoledne. Udělali jsme na motorkách základní údržbu a pořádně je cestou umyli. Zasloužily si to. Celý týden jsme na nic nesáhli. Poté, co jsme je zaparkovali do garáže, spustil se avizovaný liják. Měli jsme velké štěstí. Prostě skvělé načasování.

Pár slov na konec:

Celkový nájezd: 2110 km, z toho Polskem 1760 km

Offroad vs asfalt: 50/50

Převod Polské měny: 1 zlotý / 6 korun

Veškeré ubytování jsme hledali na booking.com

Polsko je placka, na trase nám chyběly kopečky. Na západě jsou cesty písečné, na všech ostatních lze jezdit rychle. Střed Polska v okolí TETu se nám zdál hodně obydlený, takže to bylo takové dopravní hřiště. Jedeš a nonstop dáváš přednosti. Málo technických pasáží. Východ jsme nezažili, možná by tam mohlo něco technického být, ale nedoputovali jsme tam. Skvělé bylo, že na offroadových cestách skoro  nikoho nenarazíte. To se v Česku nestane. Pokud bych však měl zodpovědět na otázku, zda se chci do Polska na offroad vrátit, odpověď by byla jednoznačné "ne". Jsou jiné destinace, které jsou hornaté a výhledy jsou dechberoucí, to v Poslku nenajdete.

Jsme spokojeni s tlumiči i s obutím. Gumy jsme nešetřili a po pěti dnech na polských offroadových cestách jsme je zničili. Vedly si dobře, na krosovou gumu hodně dobře. Na kratší dovolenou se nebojte vyrazit na podobných gumách. Já jel Waygom a ten má měkčí směs než Mitas Terra Force, kterou jsem míval předtím. Měkčí guma vydrží méně, ale měl jsem z ní dobrý pocit a cítil jsem jistotu. Petr měl s Michelin podobné pocity jako já. Dle jeho slov ale nejprve musel sjet zaoblené hrany a pak to fungovalo skvěle.  Jeli jsme písek, štěrk, kameny i bláto a ve všech terénech jsem se s tímto obutím cítil jistě. Před Polskem jsem měl nazuto Maxxis maxxenduro a to vydrželo jen 1 600 kilometrů.

Co se týče tlumičů Ohlins RXF 48 a TTX Flow, jsem maximálně spokojen. Pracovaly na maximum a úžasně tlumily nerovnosti. Opět se mi potvrdilo, že investice do tlumičů se vyplatila.

Video ke zhlédnutí: 

Pět dní na Polském TETu a 1 700 km

Děkuji za přečtení a sdílení.