Maďarsko 2025

Na maďarský TET jsem slyšel chválu, tak jsem se rozhodl ho prozkoumat stejně jako loni Polsko formou rychlovýletu. Není to daleko a můžeme využít autovlak na dlouhý přejezd na Slovensko, čímž ušetříme spoustu času. Do poslední chvíle jsme nevěděli, jestli náš plán klapne, protože jsme měli hodně práce a vyřizování a termín odjezdu jsme několikrát posouvali. Pořád jsme váhali, jestli to nakonec neodložíme na příští rok. Nakonec jsme si týden před odjezdem řekli, že pokud budou volná místa na autovlaku, tak jedeme. Něco jako řízení osudu. 

S ohledem na poprázdninové období a konec sezóny dovolených jsme lístky sehnali. Je rozhodnuto a jedeme. Na maďarských cestách budeme jezdit pět dní, to je dostatečné na poznání maďarských specifik. 

Lístky na vlak jsme si koupili na neděli 21.9.2025. Zkušenosti s cestováním autovlakem mám už z minulých cest, ale od letoška se motorky nakládají na jiném místě, v Michli. Při nakládání motorek je zapotřebí mít svoje popruhy na upevnění motorky a umět si ji sám ukurtovat. Autovlak jede na noc, nad ránem míří do Popradu a pak pokračuje do Košic, kam jedeme právě my. Kousek za slovensko-maďarskými hranicemi nám začíná cesta TET. Chceme zvládnout projet co nejvíce úseků v Maďarsku a pak se přes Bratislavu vrátit po vlastní ose domů.

Cena autovlaku: 2280,- moto, lůžkové kupé 800,-  v ceně je snídaně

Když jsem se vrátil z letošní delší dovolené (ITÁLIE, CHORVATSKO, SLOVINSKO 2025), tak jsem se rozhodl pořídit si po letech nové brašny. Vybral jsem nakonec Mosko Moto Reckless 80. Budu používat jen boční vaky, které mají 2x25l, jsou u nich ještě menší kapsy 2x4l, dohromady budu mít k využití 58l. Když jsem jezdil s taškami Kriega, využíval jsem nejčastěji 2x18l a 1x12l, celkem tedy 48l. Objemově jsem si polepšil, ale budu se muset naučit věci skládat trochu odlišně. Každý vak má sice 25l, ale tvarově je koncipován jinak (úzký a vysoký pytel). Sám jsem zvědavý, jak mi bude vyhovovat. Až s tím něco najezdím, budu psát malou recenzi.

Celý výlet pojedeme na gumách Metzeler 6 days standard. Je na čase vyzkoušet i jiné gumy, než moje oblíbené Mitas Terra Force EF žlutý pruh. 

DEN 1:

21.9.2025 - nakládka motorek a cesta do Košic  

Nakládka motorek byla stanovena na 17:40 hod. Je to oproti zvyklostem neobvyklý čas, a to z důvodu výluky na trase. Vše probíhalo bez problémů a nakládka byla rychlá. Bylo velmi teplo, tak jsme se při nakládání motorek pěkně zapotili. Na jednu motorku jsme použili tři širší kurty. Průvodčí povídal, že vlak bude někde na trase stát asi hodinu a je tam možnost krádeže věcí, tak snad bude přes noc všechno v pořádku. Samotná cesta vlakem byla komfortní, utekla jak voda. Ráno probouzel průvodčí cestující asi půl hodiny před cílem. V ceně jízdenky je snídaně a můžete si vybrat sladkou nebo slanou, s čajem  či s kávou. My jsme si vybrali čaj a slanou variantu. Je to vcelku dlouho, co jsem jel autovlakem naposledy a musím uznat, že po letech se hodně změnilo, k lepšímu. Lůžkový vůz vypadá pěkně a celkový dojem jsem měl pozitivní. 

Motorky máme naložené a jsme v lůžkovém kupé pro dva 

K večeři jsme měli Burger King (protože je nejblíž) a jedno pivo 

Vyrazili jsme s malým zpožděním, ale cesta byla v pořádku. Popřáli jsme si dobrou noc a těšili se na ráno do Košic. 

DEN 2:

22.9.2025 - Hurá na maďarský TET, směr rumunské hranice

Tentokrát jsme se nechystali na okruh, ale úseky jsme si poskládali tak, aby nás v cíli dovedly někam k Bratislavě a abychom toho z maďarských tras viděli za těch 5 dní co nejvíce. 

Přes noc jsme se vcelku vyspali a ráno jsme byli dostatečně odpočatí. Když nám ráno průvodčí přinesl snídani (2x houska, máslo, sýr, paštiku a čaj z džusem), oznámil nám, že vlak měl přes noc nějaké potíže s lokomotivou, které přinesly zpoždění cca 2 hodiny. 

Do Košic jsme dorazili v 10:30 hod. Vykládání motorek proběhlo bez potíží. Kolem 11:15 hod. jsme tedy vyrazili směrem na maďarské hranice. Přejezd nám trval zhruba půl hodiny a už po poledni jsme nastoupili na trasy TET v Maďarsku. Měli jsme vlastně štěstí, že jsme nakonec vyrazili v tomto období. V Čechách se razantně ochladilo a pršelo, ale v Maďarsku bylo stále velké horko, asi 30 stupňů a bez deště. Dnes jsme jezdili na TETu sekci 19, která se stáčí směrem k Rumunským hranicím. Terén byl velmi podobný tomu, co jsme zvyklí jezdit v Čechách. Jsou tu dlouhé roviny plné výmolů a v dírách místy i hluboké louže. Dnes nám to pěkně odsejpalo. V místech, kde bylo sucho, cesty notně prášily. Dávali jsme si větší rozestupy a střídali se ve vedení. 

Zajímavost na této sekci je, že vede přívozem přes řeku Tisa. Cena převozu je cca 1,3 eura. 

Kolem druhé odpolední jsme se zastavili na svačinu v místní pekárně. Dlouho jsme na motorce nejezdili, naposledy jsme na ní seděli před 2 měsíci, tak se malý odpočinek hodil. Po zastávce na svačinu se po zbytek dne změnil i terén. Častěji se na cestách objevoval písek, nebo velmi jemný prach. Písku bylo čím dál více, ale jezdit se v tom dalo. Když jsme si kolem páté kupovali večeři v místním obchodě, dohodli jsme se, že pojedeme do šesti hodin a pak začneme hledat místo na spaní. Na mapě jsme našli jezero, které vypadalo, že by se u něj dalo přespat, ale zdání klame. Spousta jezer, která na mapě jsou zakreslená jako celistvé vodní plochy, jsou spíše už jen bažiny. Nelíbilo se nám tam a jeli jsme dál po trase. Hledali jsme, rozhlíželi se a asi po půl hodině jsme našli plácek, který byl i mimo cestu a to se nám jevilo jako ideální. Tam jsme se rozhodli zakotvit.

47°26'05.1"N 21°43'17.5"E

Kolem sedmé jsme měli postavené stany a sluníčko se s námi rozloučilo. Na sklonku léta už zapadá dříve. Snědli jsme společně nakoupené jídlo a šli do stanů brzy spát. Říkali jsme si, že když ráno brzy vstaneme, budeme mít víc času na jízdu. Na ráno jsme si schovali jen banán, protože jsme dopoledne chtěli cestou zajet opět do nějaké pekárny. Já osobně to mám velmi rád.

Sekce 19, 240 kilometrů 

70% offroad - 30% asfalt

DEN 3:

23.9.2025 - na jih ke městu Segedín 

Noc byla tichá, spali jsme na samotě u lesa. Užili jsme si klid od civilizačního šumu, žádné rušivé elementy jako jsou auta na doslech nebyly. Z lesa se občas ozývaly zvířecí hlasy, ale to člověk musí v klidu přijmout. Ke spaní v přírodě to patří. Ráno jsme museli chvíli počkat, než nám trochu uschnou stany. Ranní rosa totiž udělala své a stany byly opravdu mokré.

V 9:45 jsme byli sbalení a vydali jsme se vstříc dalšímu dobrodružství na sekci 1. Naše první zastávka byla na pumpě, která se nacházela poblíž naší trasy. Dnešek byl hodně rychlý, měl spád. Pro sekci 1 jsou typické neskutečně dlouhé roviny, jsou sice rozbité, ale krásně přehledné. I když v tuto dobu bylo v Čechách 13 stupňů a deštivo, tak nás provázelo slunce a 30 stupňů.

Povrch byl nesmírně prašný. Jezdili jsme raději vedle sebe každý ve své stopě a stejnou rychlostí a nebo jsme na naopak museli držet větší rozestup. Večer jsme si říkali, že na vzduchové filtry raději koukat nebudeme.

Cestou jsme si v malé vesničce v lokální prodejně koupili svačinu a kolem druhé na ni přišla řada. Ve větším městě mi přišlo jako dobrá věc, že v Maďarsku mají plastové láhve zálohované. Snažili jsme se je v té malé prodejničce vrátit, ale narazili jsme. Systém funguje pouze ve velkých městech. Rozhodnutí bylo jasné, na motorce prázdné láhve vozit nechceme, tak jsme obětovali 200 forintů za zálohu a nechali je tam.  Prašné cesty střídaly asfalt a odpoledne nás opět čekal přívoz přes řeku Tisa. Tady byl dražší, platili jsme zvlášť za motorku (800 HUF, cca 2 euro) a zvlášť za člověka (300 HUF, 0,8 euro). 

Odpoledne jsme se shodli, že si nocleh obstaráme v kempu umístěného kousek od trasy, kudy jsme jeli. Měli jsme za sebou už 260 kilometrů, bylo na čase skončit o chviličku dřív a dát si teplou sprchu a trochu si orazit.  Už dva dny jsme projezdili v prachu a horko nás nešetřilo. Odpočinek a pořádná sprcha přišly vhod. Bylo třeba i dobít powerbanky. Do kempu ve městě Balástya jsme dorazili v 17:30 hodin. Kemp je malý a měl na netu pozitivní recenze. Majitelé pochází z Německa a kemp provozují jako důchodci už léta s německou pečlivostí. Byli jsme tam skoro sami. Večer po nás dorazil ještě pár s autem. Sotva jsme se s panem majitelem dohodli, že přenocujeme, hned nám nesl studené pivo. K večeři jsme si dali jejich specialitu (kari wurst a hranolky). Ne, že bychom si to přáli, ale na jídelním lístku jsme žádné jiné jídlo nenašli. Cena kempu s večeří, pivem a kávou nás přišla na 40 Euro za oba. Už v devět hodin jsme zapluli do stanů a těšili se na odpočinek. Na další den nám počasí hlásilo oblačnost.

Sekce 01, 275 kilometrů 

70% offroad - 30% asfalt 

DEN 4:

24.9.2025  směrem k hlavnímu městu Budapešť

Z jihu Maďarska, odkud jsme vyjížděli, vede až k hlavnímu městu několik na sebe navazujících sekcí TET. Každá je něčím jiná, povrch se mění, rovinatost však zůstává. Naší trasu jsme si naplánovali tak, abychom se za těch 5 dnů dostali někam pod Bratislavu, a tak jsme jednotlivé sekce TETu neprojížděli celé. Vždy jsme zvolili část sekce tak, aby nám na sebe navazovaly a držely směr.

Po ránu jsme si v kempu dali kávu a po deváté ranní jsme vyrazili asfaltu směr nástupní místo na TET tak, abychom se vyhnuli velkému městu (Segedín). Kolem desáté jsme po 40 km už nastoupovali na vybraný úsek TET.

Jak jsem avízoval, dnešní cesta byla poslepovaná z úseků několika různých sekcí. Povrch nás čekal proměnlivý. TET 3 a polovina TETu 16 nás trochu prověřili. Od momentu, kdy jsme na trasu najeli, jsme si užívali písečné cesty. Místy byl písek pěkně hluboký. Motorkáři potvrdí, že jezdit se v tom dá, ale jen když to člověk umí. Občas je to pěkná makačka, obzvlášť když je potřeba zatočit. Tento nelehký povrch nás provázel dlouho - 60km. Ke konci se nám to zdálo nekonečné. Po 60 km se terén naštěstí změnil a přivedl nás zpátky na polňačky. A ty jsou skutečně rychlé.

Okolo 14:00 hodiny bylo nutné rozhodnout, jak dál, protože se trochu zhoršilo počasí. Poprchávalo, ale teploty na jízdu v offroadu byly stále ideální. Bohužel předpověď na večer, noc a další dny se výrazně zhoršila a strašila nás nepřetržitým deštěm. Nakonec jsme se rozhodli, dokud byl deštík a teploty ještě přijatelné, ujet co nejdál po naplánované trase a ubytování si najít až na sklonku dne.

Poté, co jsme se rozhodli, že dnes ukrojíme co nejvíce možných kilometrů, pokračovali jsme na sekce 15, 06,10. Jsou to velmi přehledné rovinaté úseky, kde je jen potřeba občas zatočit a hned pak zase valíte rovně dál. Říkali jsme si, jak nám to parádně odsejpá, ale asi jsme to zakřikli. Není výletu, kde by na nás nečekalo nějaké překvapení nebo zádrhel. Jinak by to ani nešlo. Tentokrát nás zaskočila uzávěrka přívozu na sekci 15. Přeprava přes Dunaj byla dočasně mimo provoz a nikde o tom nebyla zmínka. Kdybychom to věděli dopředu, mohli jsme si trasu přeplánovat a přejet přes most, který bohužel byl od přívozu docela daleko. Museli jsme se vracet. To nám s ohledem na počasí a náš plán odkroutit co nejvíce kilometrů moc do karet nehrálo.

Pak jsme pokračovali sekcí 10. Ta nás pohostila i občasným kopcem. Byla to po všech těch rovinách příjemná změna. Kdyby počasí bylo aspoň trochu lepší, byla by to paráda. 

Dnes jsme najeli zatím nejvíc kilometrů a do penzionu jsme se dostali až po západu slunce. Motorky jsme měli zaparkované ve dvoře. Náš plán "dojet co nejdále" jsme poslední offroadové kilometry najížděli už za pološera. Dá se říci, že v lese byla v podstatě skoro tma. Bylo to zábavné a jezdit za šera či potmě je úplně jiná liga. Každý, kdo má s jízdou v offroadu se sníženou viditelností zkušenosti, určitě potvrdí.

 

Po příjezdu do penzionu jsme si dali večeři s pivem a těšili jsme se na pořádný odpočinek. Byl to dlouhý den. Zaplatili jsme 70 euro a šli jsme brzy do hajan v hlavách s otazníkem, co nás ráno čeká za počasí. Předpověď byla totiž děsivá. Přemýšleli jsme nad tím, že to možná zkrátíme. Pokud bude opravdu tak strašně, jak vyhrožuje předpověď, tak to natáhneme rovnou domů. 

Sekce 03, 16, 15, 06, 10, 370 kilometrů 

60% offroad - 40% asfalt 

DEN 5:

25.9.2025 směr Bratislava a závěr naší cesty 

Nakonec se těšení na pořádný spánek nenaplnilo. Rušná ulice a horší postel Vám moc nepřidá a my se probudili brzy. Skočili jsme si na snídani, která byla v ceně a s obavami sledovali počasí. Máme sice dešťovou mezeru, ale u města Gyor nás měl dle všeho déšť dohnat. Hned po snídani jsme vyrazili na naši poslední sekci. Tento den byl skutečně ve znamení deště. 

Na začátku dne nám mrholilo, ale cesty po nočním dešti už neprášily. Někde u města Gyor jsme museli sáhnout po nepromoku, už pršelo hodně. Cesta už i klouzala a jak mávnutím proutku se všechno změnilo. Prašné cesty zmizely a nahradily je kluzké povrchy s loužemi. Zase jiná zábava. Za městem Gyor se trasa motá okolo Dunaje. Dá se říci, že většina jsou slepá ramena Dunaje a tam při vyšší hladině vody může být hodně brodů. My jsme sice jeli už za deště, ale většina přejezdů byla ještě suchá. 

Ale několik brodů jsme skutečně projet museli. Narazili jsme dokonce na jeden, který jsme se po pečlivé úvaze rozhodli objet. Začínal blátivou cestou, za vodou tentýž povrch zase pokračoval. Na dno jsme neviděli a když jsme zjišťovali hloubku klackem, tak tam mohl být metr až metrpůl. Nemělo cenu zbytečně riskovat. Bylo po obědě, do cíle jsme to měli jen kousek a pak už nás čeká rovnou cesta domů. Mít mokro v botech celých 350 km cestou na Prahu se nám opravdu nechtělo. 

Občas jsme jezdili na protipovodňových valech. Tam se jezdí pěkně a svižně. Sice jsme tam viděli zákazovou značku, ale kola a motorky mají vjezd povolen. 

Jakmile jsme se začali odklánět od Dunaje, cíl se nám rychle přibližoval. Náš rychlovýlet jsme zakončili zastávkou na trojmezí Maďarska, Slovenska a Rakouska, někdy kolem druhé odpolední. Hezké zakončení naší cesty. Offroadu jsme si na čtyřdenní cestě užili dost a čekala nás už jen dálnice a cesta domů. Snažili jsme se na dálnici najet, ale byl podél ní plot. Kousek naštěstí chyběl, tak se zadařilo se na dálnici dostat. Jen s malým karambolem. Co se nestalo během celých pěti dnů, to se muselo přihodit na závěru. Při průjezdu plotem jsme museli dát hlavu dolů, aby jsme nezachytili za drát. Jak jsem zastavil, tak jsem nedošlápnul na zem  a odložil jsem v nulové rychlosti motorku. To se stává, to k tomu patří.

Cestou domů nás provázelo 8 stupňů. Domů jsme dorazili v 19:00. 

Rychlovýlet v Maďarsku se povedl. Původně jsme chtěli končit v pátek, ale s ohledem na předpověď, jsme jeli svižněji a povedlo se objet, co jsme chtěli. Maďarsko je známé jako rovinatá placka a je to pravda. Hodně se jezdí mezi polemi. Na východě je to zemědělský ráj a pole jsou všude, kam oko dohlédne. U slovenských hranic už čekají nějaké kopečky, lesy a u Dunaje i voda. Na jihu Maďarska pro změnu dlouhé písečné cesty, prostě se tam nenudíte. Občas je písek hlubší a na to si je potřeba dát pozor. Všechno by bylo jinak, kdyby bylo mokro celou dobu. Z jemného prachu z polí by se stalo mazlavé bláto a bylo by to zřejmě náročnější. Když je sucho, tak je to rychlý a hezký trénink. Cesty jsou používány zemědělci, tak musíte neustále dávat pozor a vybírat si správnou stopu. Spaní na divoko, v kempu i v penzionu není problém. My jsme zkusili všechny tři varianty. Vrátili jsme se spokojení.

Takto vypadala naše cesta

Jestli se budete chtít vydat po stejné trase jako my, tak si můžete stáhnou GPX soubor v sekci ke stažení. Pak stačí jen vyrazit a užít si cestu. A to je konec našeho krátkého maďarského dobrodružství. 

Sekce 04, 180 kilometrů 

70% offroad - 30% asfalt 

Cesta domů 350 kilometrů 

Celkový nájezd kilometrů 1415

Video ke zhlédnutí: brzy na mém YouTube kanále

Děkuji za přečtení a sdílení.