Přes tři státy - ITÁLIE, CHORVATSKO, SLOVINSKO

 Pro vysvětlení:

TET - Trans Euro Trail - web

ACT -  Adventure Country Tracks - web

Od loňského Řecka jsem toho moc nenajezdil a to mě moc mrzí. Dosud jsem jezdil i přes zimu, ale letos to prostě nevyšlo. Čas nějak strašně rychle letí a když si naplánujete dovolenou na květen, tak než se nadějete, jste už vlastně na cestě. 

Letošní moto-dovolená je zase trošku jiná, než byly ty předchozí. Po dlouhé době jedeme na 14ti denní dovolenou ve čtyřech.  Pro rok 2025 jsme se rozhodli, že se podíváme do Itálie, Chorvatska a okruh budeme uzavírat ve Slovinsku. Naše cesty plánujeme vést opět po vyzkoušených trasách: Itálie (TET a ACT), Chorvatsko a Slovinsko (TET). Už se těším, že zase poznáme jiný offroadový kraj. V Chorvatsku jsem sice byl už dvakrát, ale jezdil jsem tehdy jen po silnici. Letos to bude jiné, převážně offroadové. Cestopis z minula najdete zde - po ose do Chorvatska.

Kdo tedy letos jedeme aneb naše parta?:

Vláďa - Yamaha Tenere 700 - já se budu snažit co nejvěrněji zachytit náš příběh a fotit na blog. Také se chystám natáčet na GoPro Hero8.  Obuto mám pneu Mitas Terra Force - žlutý pruh.

Petr - KTM 790 Adventure R - s Petrem jezdíme společně už delší dobu. Jsme už dobře sladění  parťáci na cesty. Tentokrát bude natáčet i on, na GoPro Hero10. Petr má štěstí na hledání ubytování, tak víme, co bude i tentokrát jeho úkolem. Obuto má stejně jako já - Mitas Terra Force  - žlutý pruh.

Lukáš - KTM 690 R - Lukáš s námi byl minulý rok v Řecku a v offroadu to také není to žádný nováček. Určitě je šikovný mechanik a ničeho se nebojí. Motorku zvedne levou zadní. Pneumatiky použije Motoz Dezert.

Roman - Aprilia Tuareg 660 - s Romanem jsem v minulosti už pár cest podniknul, ale je to již delší dobu. Byl dlouho bez motorky.  Nyní, když si koupil novou Aprilii, je na čase se k ježdění vrátit a vyrazit s námi na tuto 14ti denní cestu a zavzpomínat na staré časy.  Pneu -  Rebel Xplorer 01

Plánujeme:

Letos jsme vymysleli cestu bez přesunu motorek do místa určení a bez letadla. Než se dostaneme na začátek italského TETu, musíme nejprve zdolat 600 km přejezdu po asfaltu. Na tento úvodní úsek se rozdělíme. Já a Petr pojedeme po ose a pokud bude čas, budeme chtít zkusit i nějaké rakouské cesty mimo dálnici. Lukáš s Romanem naloží motorku na vlek a pofrčí autem směr Villach, kde se sejdeme v kempu. 

Na cestu budu jako už tradičně zabalený v taškách KRIEGA. Mám je několik let a jsem s nimi spokojený.  I s batohem na záda jsem věrný značce Kriega. Tam si vždy dávám vodu a věci, které chci mít rychle po ruce. Vzhledem k tomu, že aktuálně mám na motorce gumy, které už mají něco najeto, rozhodl jsme se, že přezujeme cestou. Našel jsem si předem v chorvatském Splitu motoservis, kde budeme mít já a Petr připravené nové pneumatiky (opět Mitas) a tam je vyměníme. Poté budeme pokračovat Chorvatskem na sever a dále dle zákresu na obrázku nahoře. Celkem nás čeká asi 3 000 km. Na cestě budeme používat navigaci Garmin Tread a Carpe Iter. Mapové podklady, které nás povedou, jsou Mapy garmin, OSM mapy a Locus map.

Měsíc a půl před odjezdem: 

Trochu se nám to začíná komplikovat. Petr byl na velikonoční regatě v Chorvatsku a vrátil se s nalomeným palcem na levé ruce. Na kontrolu jde před odjezdem.

Roman se šel projet a trochu potrénovat fyzičku na naši tréninkovou louku a lehce to přepálil. V jedné utažené zatáčce, kde byla hluboká kolej, ho motorka vyhodila ze sedla a trochu se pomlátil. Má naražená žebra. Motorka je též potlučená a je potřeba ji opravit. Zničené plasty, ohnutá řídítka, pochroumaný větrák chladiče a ještě se uvidí, až se na ní podívá Tomáš v Punkmotu.

Lukáš odevzdával motorku na nějaký tuning ohledně ABS, ale snad ji do odjezdu bude mít hotovou, slíbili to, tak doufejme.

Já sbírám fyzičku a jsem zatím celej. Motorka je připravená v garáži a čeká na odjezd, který je naplánován na 16.5.2025. Uvidíme, kolik nás nakonec pojede.

14 dní před odjezdem:

Roman konečně zvládl odvézt motorku na opravu do Václavic u Benešova Tomášovi (Punkmoto). 

Petr má stále dlahu na levé ruce a kontrolu má až pár dní před odjezdem. 

Lukáš už má motorku doma, ale stále nějaké detaily chybí.

Já držím.  

Týden do odjezdu

Petr má konečně dlahu dole a palec poctivě trénuje. Průběžně palec cvičí mačkáním rehabilitačního míčku, ten den ode dne sílí, ale zjistili jsme, že má i jiný problém. Když jsme měnili na jeho motorce olej, tak jsme si všimli, že mu tečou vidlice. Zkusili jsme to vyčistit, ale bez výsledku. Je potřeba to vyřešit. Zastavíme se hned v pátek cestou u Tomáše a ten Petrovi po dohodě vymění na počkání gufera a vyrazíme. Pokud to klapne, znamená to, že Petr jede.

Lukáš hlásil, že má na motorce ještě práce tak na 10 hodin, ale že to má pod kontrolou a stíhá. Takže s ním také můžeme počítat. 

Roman dostal zprávu ze servisu, že vedle jmenovaných poškození a závad má navíc bohužel i ohnuté přední vidlice. Kompletní oprava včetně výměny vidlic není stíhatelná a Roman tedy s námi na dovolenou nejede. Není to však naše poslední dovolená a přidat se může kdykoliv příště. 

Já jsem připraven na odjezd a to doslova, i když ještě týden zbývá. Mám totiž dny do odjezdu tak nabité, že jsem to musel zvládnout dopředu. Mám zabaleno a už i věci dané na motorce. Jen natankovat a můžu vyrazit. 

A máme tady jednu drobnou změnu plánu. S ohledem na skutečnost, že Roman nejede, Lukáš se rozhodl, že pojede s námi po ose. Roman měl vést s Lukášem motorky na vleku a cestu autem měli absolvovat společně. Pro Lukáše je v tomto případě příjemnější se připojit k nám.

Po několika dovolených máte už osvědčený systém a víte přesně, co a jak si na cestu zabalit.

Moje oblíbené tašky na motorku 2x18l po stranách a nahoře 1x12l. Jedu takto už poněkolikáté a stále drží. Na zádech budu mít batoh, který už také zažil hodně. 

Motorka je připravená a týden bude čekat na start. Až vyrazíme na cestu, začnu pro Vás psát další příběh. 

Už když jsme tuto dovolenou plánovali, říkali jsme si, že letos bude jiná. Ať už tím, že vyrážíme z domova po ose, tak tím, že pojedeme čtyři a nebo tím, že vyrážíme letos tak brzy - v květnu. Když jsme si říkali, že bude jiná, netušili jsme, jak moc. Od začátku totiž nic není podle původního plánu. Kromě výše uvedených změn totiž přišla pouhé dva dny před odjezdem další, ne úplně příjemná informace. Volal nám Tomáš, že ze slíbené dohody ohledně opravy Petrových vidlic cestou v pátek musí upustit, protože na Petrovy speciální tlumiče nemá klíč. 

Ups ....

Hezky se nám to komplikuje .....

Co teď? Ačkoliv se to úplně nehodilo, spustili jsme záchrannou akci plnou telefonování a vyřizování. Doporučil jsem Petrovi pražskou firmu Halbich. Je o ní známo, že vidle na KTM umí a dobře. Bylo jen na Petrovi, zda si opravu prakticky ze dne na den dokáže vyjednat. Nakonec se podařilo a ve čtvrtek to tam veze. Dokonce mu to udělají na počkání. Ve čtvrtek večer budeme mít skutečně napilno, abychom Petrovu motorku připravili na páteční ranní odjezd.

Ne nadarmo se říká: Chceš rozesmát pána Boha? Sděl mu svoje plány ...... myslím, že letos je toto tvrzení v našem případě více než výstižné. Tak snad už jsme si všechny karamboly vybrali před cestou a cesta sama bude probíhat dobře. Věříme tomu.

DEN D - 16.5.2025 - DEN PRVNÍ:

Na cestě i s přestávkami 10 hodin.

Celkový nájezd: 440 km (pouze asfalt)

V plánu jsme měli odjíždět v 9:00 hod od garáže v Modřanech a to se nám podařilo. 

Tím naše dnešní "úspěchy" začaly a také i skončily. Cesta tentokrát moc příjemná nebyla, je vcelku chladno a deštivo. Prakticky od dvou hodin až do místa, kde jsme zakotvili na noc, nás trvale provázel déšť. V tomto klimatu ani výhled na zasněžené alpské vrcholky nevypadá moc povzbudivě. Asi jsem přechválil své tašky Kriega, zřejmě mají už svá lepší léta za sebou. Po dojezdu jsem zjistil, že jsou vlhké i uvnitř. Takže noc v penzionu, kam jsme doputovali, bude ve znamení "usuš, co můžeš". Spíme v podhůří nedaleko Dachsteinu a je tu skutečně zima. Teploty během dne se pohybovaly v rozmezí 4-13 stupňů. 

Celý den jsme jeli po asfaltu. Cíl byl přiblížit se co nejvíce k hranicím s Itálií, abychom už druhý den terén alespoň ochutnali. K hranicím jsme se tak blízko, jak jsme chtěli, nedostali. Měli jsme po cestě ještě nějaké zařizování. Naše první zastávka vedla k Tomášovi do Punkmoto kousek od Benešova.

Potom jsme se dokonce na chvíli rozdělili. Lukáš si jel něco vyřídit do Českých Budějovic a my jsme to vzali přes Jindřichův Hradec. 

Původní plán, abychom se všichni tři potkali hned za hranicemi ve Freistadtu, nedopadl z důvodu intenzivního deště. Setkali jsme se až na benzince u Linze. Poté jsme pokračovali společně do místa, kde jsme se ubytovali. Dnes večer jsme vděčni za ubytování v penzionu, abychom mohli uschnout a trochu se zahřát. Za nocleh tří lidí se snídaní platíme 150 euro.  Není to úplně málo. Na druhou stranu se nemůžeme divit, jsme kousek od turisticky velmi vyhledávaného Hallstattersee. Motorky máme zaparkované ze strany penzionu, tak snad budou v bezpečí.

Zítra nás čeká projet Rakouskem na hranici s Itálií. Pokud vše dobře půjde, po obědě bychom měli být na startu italského TET. Podle předpovědi v oblasti Solné komory, kde se nacházíme teď, má zítra ještě pršet, ale jak se budeme přibližovat k Villachu a pak dále na jih, měli bychom tomu ujet.

DEN DRUHÝ - 17.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 366 KM (většina asfalt, offroad jen 30 km ochutnávka na konci dne)

Na cestě: 9 hodin i s přestávkami

Přesně, jak nám předpověď ukazovala, hned od rána pršelo. Vyráželi jsme hned po vydatné snídani kolem 9.00 a hustý déšť se nás nepustil až do oběda. Udělali jsme dobře, že jsme si hned ráno vzali nepromoky. Další vrstva se hodila i jako izolační. V Rakousku bylo pouhých 6 stupňů. Trochu jsme se zahřáli až v Itálii, tam na nás v odpoledních hodinách čekalo krásných 20 st. Konečně nám rozmrzly prsty :-)

Jeli jsme skoro celý den po asfaltu, státní hranice mezi Rakouskem a Itálií jsme překročili na A2/A23 a až na sklonku jsme si mohli dopřát alespoň krátkou ochutnávku terénu. Ale jak už je na této naší dovolené zvykem, bylo to jiné, než plánované. Sice jsme dojeli na začátek italského TETu 10, což bylo naším záměrem, ale daleko jsme neujeli. Chvíli jsme si dopřáli krásnou úzkou cestu do kopce s hezkými výhledy, ale zhruba po 10 kilometrech jsme narazili na zábranu z panelů a pokračování nebylo možné.

Museli jsme se vrátit a objet celý kopec po silnici, až do města, kam jsme chtěli doputovat po TETu. Dostali jsme se, kam jsme potřebovali, ale byla to cca 50 km objížďka. Přesto jsme byli v cíli dnešní trasy docela brzy a tak jsme se rozhodli, že si dopřejeme krátký výlet do terénu, do hor, na vyhlídku, která nás z mapy lákala. Stálo to za to. 

Něco přes 10 km pěkným kamenitým terénem nás dovedlo na palouk ve výšce skoro 2.000 m.n.m. Projížděli jsme mlžné mraky a před očima se nám otvíraly pohledy na ještě zasněžené cesty a nahoře jsme měli nádherný rozhled po okolí. Po stejné cestě jsme se vrátili zpět, ale nuda to nebyla. I sjezd stál za to.

Po návratu dolů jsme si našli ubytování a pro dnešek jsme zakotvili v příjemném rodinném penzionu, kde i motorky mohou být pod střechou. 

Musím říci, že celá lokalita je vskutku zajímavá. Narazili jsme tady na dvě kuriozity. První z nich je skutečnost, že hned vedle našeho ubytování jsou veliké sádky ryb. Krajina je tu nesmírně čistá a chovají zde pstruhy. Petr hned při večeři vyzkoušel, jak skvěle chutnají, když jsou skutečně čerstvé. 

Druhá zajímavost se nám ukázala v momentě, kdy jsme hledali ubytování. Byli jsme se ptát v jednom z místních penzionů a pán příliš anglicky nehovořil. Celou dobu nám tvrdil, že "sleeping is possible". Přitom nás zavedl do baráčku pod penzionem a k našemu velkému překvapení tam měl krásně vedené malé muzeum motorek. A vzhledem k tomu, že jsme v Itálii a pán byl ital jako řemen, měli jsme možnost vidět jednoho Fantica vedle druhého, i veterány. 

Zajímavý zážitek navzdory zjištění, že "sleeping is possible" není pravda. Penzion nad muzeem byl totiž beznadějně plný a pán s ním neměl nic společného. Ale nevadilo to. Užili jsme si to i tak a ubytování jsme našli jen pár kilometrů vedle prostřednictvím našeho oblíbeného Bookingu.

Jak je venku zima, dobíjet energii pouze za pomoci ovoce a tyčinek, jak to obvykle děláme, nestačí. Takže se nešidíme a dopřáli jsme si dobrý oběd cestou i teplou večeři. Zítra nás čeká, doufejme, dle plánu, snad už jen převaha cest v terénu. Asfaltu bylo za tyto dva dny dosti.

DEN TŘETÍ - 18.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 200 km (70% silnice, 30% offroad)

Dnes jsme vyjížděli trochu později. Nastoupili jsme na pěknou kamenitou cestou a zrovna v okamžiku, kdy jsem si říkal, jak je to tam hezké, mnou začalo prapodivně házet zadní kolo. Ajaj. Ani ne deset minut od místa dnešního startu přišel defekt. Takže povinná zastávka a výměna duše.

Zdrželo nás to, ale přesto jsme si užili pěkný den. Tady, na severu Itálie, je TET hodně vedený po asfaltových silničkách, proto i výše uvedený poměr silnice vs. terén vypadá tak, jak vypadá. Ale nenechte se mýlit, jezdecky to jsou vcelku náročné úseky i tak. Projeli jsme během dne 6 průsmyků, pohybovali jsme se ve výšce kolem 1.700 m.n.m. a hory nám nedaly nic zadarmo. Hodně utažené uzounké zatáčky - vracečky vyžadovaly pomalou jízdu, často zařazenou jedničku a sklon silnice nás taky pěkně prověřil. Místa s vyšší vrstvou sněhu se objevila jen párkrát, ale výzva to byla. Květen nám nabídl ještě kapánek zimního ježdění. To nás natolik zaměstnalo, že jsme to neměli šanci ani pořádně vyfotit. Tak aspoň něco málo, hlavně výhledy a klikatící se silničky:

Dnes jsme z TET 10 navázali na TET 9. Jak píšou v různých průvodcích, italské hory jsou skutečně pro motorkáře rájem. Potkali jsme jich zde mnohem více, než v Rakousku. Severoitalská krajina je nádherná, ale nyní v květnu ještě docela chladná. Zejména po ránu. Proto jsme se i dnes rozhodli přenocovat v penzionu. Stan nadivoko či v kempu si necháme přeci jenom více na jih. Na zítřejší ráno hlásí zde v lokalitě 1 stupeň.  

Dnes máme k dobru zase jeden ne úplně tradiční zážitek. Kolem šesté hodiny jsme se rozhodli, že pro dnešek to už stačí a našli jsme si ubytování v soukromí ve vesničce Mezzano. Když jsme tam přijeli v našem složení - tři kluci a tři motorky - paní domácí nám velmi špatnou angličtinou vysvětlila, že nemá připravený pokoj. Domluvili jsme se, že jej připraví a my jsme se rozhodli se mezitím někde pořádně navečeřet. Přes den jsme se zastavili jen na malý sendvič a kávu a tak jsme hledali, kde si dát něco dobrého. A co jiného v Itálii, než jejich pizzu.  Dali jsme si dosti obyčejnou kombinaci: quattro formaggi, picante a prosciutto e fungi, ale jejich chuť byla neobyčejná. Prostě Itálie. Dobře jsme udělali. 

Při jídle v jednom momentě koukáme po krajině a všímáme si, že kolem projíždí taky tři kluci. Všímáme si, že nás  minula podobná motorka jako má Petr, podobná motorka jako mám já a ta třetí ..... ta už byla jiná. Nicméně podobnost dvou strojů stačila na to, aby si paní domácí na penzionu myslela, že to jsme my a pány ubytovala místo nás. Když jsme se před dům, kde jsme měli nocleh domluvený, po večeři vrátili a viděli tam zaparkované motorky, bylo nám jasno. Další pokoj paní už neměla. Bohužel. A nám nezbývalo, než na sklonku dne hledat ubytování někde jinde. Nakonec jsme zakotvili na velmi příjemném místě, B&B penzion je součást rodinné farmy a ta se zabývá i agroturistikou. Ráno nám útrapy se sháněním střechy nad hlavu kompenzoval nádherný výhled na protilehlé kopce a bohatá snídaně z farmářských produktů. A ještě jsme si ji mohli dopřát venku na sluníčku. 

DEN ČTVRTÝ - 19.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 300 (70 km po TETu, 230 přejezd dolů na jih k moři)

Důležitá připomínka pro všechny milovníky skutečného offroadu: Přátelé, ačkoliv je to tady nádherné a příroda nabízí dechberoucí výhledy, terénem si moc nezajezdíte. Dalo by se říci, že pro oko a  z hlediska nekončících serpentýn je to tady motorkářův ráj. Pokud ale chcete zažít skutečný offroad, tak sem nejezděte. Převážná většina TET 9 a TET 10 je pokryta asfaltem, občas se ukáže panelová cesta, občas šotolinka a štěrk, ale asfalt významně vládne. S tím jsme nepočítali a pneu se nám sjíždí rychleji, než jsme čekali.

Dnes ráno jsme vyjížděli kolem 9té s dobrou náladou. Ubytování se nám skutečně podařilo a snídaně venku na slunci složená z domácích farmářských produktů neměla chybu. Z hlediska surovin a stravy je Itálie skvělé místo. Do oběda jsme odkrajovali kilometry na TET 9 pomalu smíření s tím, že dnes si řádného offroadu asi zase neužijeme. 10 % nájezdu na TETu byl terén, ostatní asfaltová silnice. Nicméně aspoň jsme si potrénovali serpentýny a to jak dolů, tak i nahoru. V jednom místě jsme zaregistrovali, že jsou zatáčky číslované. A my míjeli poslední s číslem 25. Neskutečná makačka.

Po obědě jsme opustili TET a začali se sklánět na jih. Jeli jsme přes hory a kolem druhé odpoledne jsme najednou měli Alpy za zády a před očima se nám předestřel krásný výhled do kraje.  Ačkoliv jezdecky si to nijak významně neužíváme, ty pohledy stojí za to. Cíl dojet dnes k moři, abychom mohli zítra nastoupit na ACT, jsme splnili a docela jsme se i zahřáli. Směrem na jih se oteplilo a my se konečně můžeme ubytovat v kempu a já konečně vyzkouším svůj nový super spacák. 

Ubytování předchozích dnů se pohybovalo kolem 50 euro na hlavu (i se snídaní), dnes spíme v kempu a budeme platit 32 euro za všechno (ale bez snídaně). Na snídani si ráno dojedeme do pekárny, kterou jsme si našli na mapě ve směru k nástupnímu místu na ACT.  

Byli jsme se podívat po okolí a jsme překvapeni, jak to tu zeje prázdnotou. Žádný život v ulicích, pusto, prázdno. Je patrno, že sezóna zdaleka ještě ani nezačala. Nicméně přípravy na ni už jedou v plném proudu. Množství lehátek na pláži ukazuje na skutečnost, že v sezóně to tu musí být hlava na hlavě. A to už tu naštěstí nebudeme. To prázdno nám vyhovuje o poznání více.

Malinko řešíme trable s PNEU, domluvený motoservis ve Splitu nám dnes udělal čáru přes rozpočet. Když jsme si potvrzovali předem poptávanou a potvrzenou službu, oznámili nám, že s námi nepočítají. Takže adrenalin začíná. Pneu na asfaltu významně sjíždíme a nevíme, kde pořídíme nové. Dlouhé prodlevy mít nemůžeme, protože jinak nestihneme trajekt. Takže gumy až v Chorvatsku, čeká nás asi trochu telefonování. Jak už jsem psal, celá tato dovolená se děje jinak, než bylo v plánu. Ale my si poradíme.

DEN PÁTÝ - 20.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 266 KM (50% silnice, 50% offroad)

Tak to vypadá, že se konečně dostáváme k ježdění, za kterým jsme se sem vydali. Konečně nás přestaly pronásledovat na každém kroku asfaltové silnice a italské ACT nás obdařilo pěknou dávkou offroadu. Nicméně k vydatným technickým pasážím jsme se dostali až  momentě, kdy jsme z ACT museli sjet, protože na něm byla závora a nedalo se ji objet. Bylo to už ke konci dne a nechtělo se nám nikam vracet, navíc mi docházel benzín, tak na nějaké velké objíždění nebyl prostor. Petr tedy požádal o pomoc svého Garmina a ten nám přeplánoval trasu přímo napříč horami a navíc úplně mimo asfaltové úseky. A to nakonec bylo nejlepší poježdění dne. Čekaly tam na nás obtížné technické pasáže, ostré kameny, prudké sjezdy přes velké kameny, úzká stezka uprostřed křoví, úvoz a kamínky. Místy to dost klouzalo. Nejeli jsme rychle, jeli jsme technicky. Proměnlivost terénu nás držela ve vysokém nasazení a náramně jsme si tuto část cesty užili.

Ale teď hezky od počátku dne. Ráno nás sice ze stanu vytáhlo sluníčko, ale záhy se zamračilo a začalo pršet. Od pekárny, kam jsme kolem desáté ráno sjeli na snídani (a ta byla luxusní - klasická italská - káva a pistáciový croissant), jsme až do oběda jezdili v nepromokách. Ale už jen přes dresy, teploty se i při dešti pohybovaly mezi 16 a 22 stupni. ACT, které nás dnes čekalo, nabídlo konečně pěknou dávku nenáročného terénu. Většina cest vedla po sypké šotolině, trasu oživovalo nekonečné množství zatáček. Prostě kopce a hory. Náročnější a zábavnější terén jsme si dopřáli až při výše popsané objížďce.

Původně jsme i dnes chtěli spát nadivoko nebo v kempu, ale později odpoledne se zase zatáhlo a schylovalo se k bouřce. Tak jsme náš plán přehodnotili a začali hledat ubytování v suchu a teple. A pozor, za rozumné peníze dnes spíme na zámku. Jsou z nás zámečtí pánové. A ještě nás tu obsluhuje češka, která tu už 12 let žije.

Na zámku je i hezká stylová restaurace a tak jsme si řekli, že dokud jsme v té Itálii a k tomu ještě v takovém prostředí, tak si to užijeme i z kulinářského hlediska. Jednak jsme neobědvali a druhak v Itálii vyhlášené svou kuchyní je to alespoň jednou vlastně povinnost. Nebudu Vás trápit, ukážu Vám jenom předkrmy. Hlavní chod a dezerty do nás totiž zahučely dřív, než jsme je stihli vyfotit. Dobré to bylo. Včetně lokálního bílého vína. Viva L´Italia!

Zítra nás čeká posun více do apeninského vnitrozemí, chtěli bychom dojet až k Trasimenskému jezeru, které je největší na Apeninském poloostrově a čtvrté největší v celé Itálii.

Tak pro dnešek dobrou noc.

DEN ŠESTÝ - 21.05.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 280 km (60% silnice, 40% offroad)

Včera večer, jakmile jsme schovali motorky pod střechu, začalo pěkně pršet a vydrželo to až do rána. Dnes nás čekaly pěkně mokré cesty. V přírodě to nevyschne z hodiny na hodinu, tak jsme si mohli vyzkoušet i značně bahenité a klouzavé úseky a na šotolinách se alespoň tolik neprášilo.

Snídaně na zámku byla typicky italská, tudíž ke tradičním slaným variacím nechyběly croissanty s pistáciovými, ořechovými a vanilkovými krémy a dobrá káva. Na to by si člověk rychle zvykl. Díky prostředí mohla dnešní snídaně mít své kouzlo, ale v jídelně byl pěkný hukot. Trefili jsme se zřejmě do období, kdy na zámku probíhalo tréninkové soustředění dívčích basketbalových týmů, a tak jsme snídali uprostřed mumraje vysokých basketbalistek. Kolem deváté jsme vyjížděli. Dnešní nástupní bod na ACT-2 jsme měli vzdálený jen 13 km. Naplánovali jsme si trasu mimo silnice a tentokrát to opravdu stálo za to. Čekal na nás skutečně těžký offroad. Velké kameny, spousta bahna, úvoz, kamenité zatáčky a náklony nás hodně zahřály a řádně prověřily. Moc se mi to líbilo. Tento 13km úsek mne dosud bavil asi nejvíce.

Italské ACT je prakticky takový nenáročný výlet mezi vesničkami, hlavně po šotolinách, občas po asfaltu, ale pro oči je to krásné. Člověk jede dlouho, dívá se do kraje a nikde nenarazí ani na živáčka. Jen my a nádherná panoramata kolem nás.  A to je ono.

Nemuselo by tam být tolik asfaltových úseků, ale pořád je to významně lepší, než TET 9 a 10, který jsme jeli předchozí dny. Dnes jsme se pohybovali zhruba v 1.500 m.n.m. a nezmokli jsme. Déšť jakoby před námi utíkal. Příjemně zvlažil cesty a my nemuseli dýchat prach. Výhledy v té výšce byly moc hezké. Moc se mi líbila i cesta pod lanovou napříč sjezdovkou.

Cestou jsme potkali 3 kluky, kteří cestovali společně jako my.  Dva rakušani a jeden němec sedlali dvě Tenérky a Nordena 901. Narazili jsme na ně, když měnili píchlou duši. Nabídli jsme jim pomoc, ale nepotřebovali. Tak jsme se jen pozdravili a my frčeli dál. Odpoledne jsme je potkali znova na benzině, kam jsme po celém dni i my sjeli natankovat. Zřejmě jeli totožnou trasu jako my. Možná bychom je už vůbec nepotkali, pokud by se nám cestou někde neztratil Lukáš a my ho nehledali hodinu v horách. Doteď přemýšlím, jak se to mohlo stát. Obvykle na sebe na nejasných křižovatkách čekáme, obvykle jedeme pospolu a nadohled. Rozhodně neodbočujeme dvakrát za sebou někam, kde už nás nikdo nikdy neuvidí. :-) Tentokrát se to Lukášovi podařilo. Zřejmě chyba v Matrixu. :-) Když jsme se konečně svolali (a to není v horách s vypadávajícím signálem jen tak), trvalo nám dalších 40 minut, než jsme se za ním podle zaslaného puntíku domotali. Ale jak se říká - konec dobrý, všechno dobré. 

Cíle dnešního dne - jezera Trasimento jsme dosáhli. Stihli jsme se tu i podívat a vůbec se nedivím, že v sezóně tato lokalita patří mezi jedno z nejoblíbenějších míst, kam italové jezdí s dětmi na prázdniny. Vypadá to tady skoro jako u moře.

Ubytování jsme si zajistili v kempu u jezera. Během dne jsme se zastavili v místním krámku na svačině a paní nám udělala obložený talíř pro 3 z místních lahůdek a vzhledem k tomu, že tato možnost byla široko daleko jediná, nechala si to řádně zaplatit, až nám skoro přestalo chutnat. Takže v kempu večer dáme jen obyčejnou pizzu. A když už jsme v té Itálii, tak si ťukneme proseccem, že jsme se nakonec šťastně našli. Dáme prát prádlo a půjdeme brzy spát. 

DEN SEDMÝ - 22.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 240 km (50% offroad, 50% silnice)

Ráno jsme se probudili s mokrými stany, tak jsme je před snídaní přesunuli trochu víc na větrnou plochu, aby trochu proschly. A pak jsme se šli v kempu nasnídat. Už asi ani nemusím psát, že jsme dali klasickou italskou kombinaci croissant a kávu. A pak jsme teprve šli zabalit stany. Trochu to proschlo, ale stejně  to budeme muset ještě pořešit. Ono balit mokré stany - nic moc. Měli jsme v plánu opět večer stanovat, tak jsme si říkali, že to dosušíme večer.

Dnes jsme vyjížděli až po půl desáté a projížděli jsme skutečně nádherným krajem. Nebál bych se ho popsat jako krásně učesaný. Mělo to však svou stinnou stránku, všude byli tisíce turistů. Skupinky lidí všude zastavovali a fotili si pole, okolí, přírodu. V této oblasti je velmi rozvinuté zemědělství. Provincie Siena v Toskánsku, kterým jsme projížděli, je nesmírně zelený kus světa, který nás velmi okouzlil. Ke kouzlu této krajiny přispívá i středověký charakter vesnic, kolem kterých jsme putovali. Například vesničku Pienzu, kterou jsme míjeli cestou, založil papež Pius II. a její kořeny sahají až do 15.tého století. Tato místa pro nás zůstanou nezapomenutelná. Dnešek nebyl z hlediska terénu nikterak náročný. Krajinu šněrovaly nenáročné šotolinky a místy jsme popojížděli i po asfaltu. Ale bylo na co koukat.

Trochu nás zdržel defekt. Petr píchl a tak jsme opravovali. Ale byla to maximálně půlhodinka. Už jsme sehraní a už to umíme.  Odpoledne, když jsme sjeli do města, jsme objevili pneuservis a tak jsme nechali jednu píchlou duši opravit a 1 jsme ještě přikoupili. Tak si na další úsek vezeme 2 a 2 náhradní. Trochu nám to ustřeluje, protože při takto vysoké procentáži jízdy na asfaltu sjíždíme pneu rychleji, než jsme počítali. Já ještě nějaké špuntíky mám, ale Petr už je skoro na hladko.

 

Přes den jsme měli příjemných 20 stupňů a prakticky bezvětří a těšili jsme se opět na nocleh v kempu nebo nadivoko. Bohužel se v podvečer začalo zatahovat a chystalo se k dešti. Zvedl se i nepříjemný vítr, tak jsme náš plán, jako už poněkolikáté na této dovolené, přehodnotili. Našli jsme si ubytování v penzionu za 105 euro pro 3, ale bez snídaně. Na té se domluvíme ráno. Široko daleko tu nic není a tak se snídaně v rámci ubytování šikne. K penzionu ve městečku Acqualoreto, kde jsme se ubytovali, patří i bazén, ale bylo tak nepříjemné počasí, že se nikomu do vody nechtělo. 

DEN OSMÝ - 23.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD:    

Předevčírem jsme si na dnešek koupili lístky na trajekt v Ankoně. Plán na dnešní den zněl tudíž jasně: Cca do oběda dojet úsek ACT, co jsme si vytyčili a po obědě se z ACT odpojit a pokračovat na asfaltku, která vede až do Ankony, odkud vyplouvá v 19.30 hod. trajekt. 

Ráno jsme po snídani, která nás nakonec vyšla na 5 euro na osobu, kolem půl desáté vyrazili. Dnešní úsek ACT byl opět nenáročný, terén byl převážně šotolinový.  Žádná velká zajímavost nás cestou nepotkala a ten krásný kraj jsme včera nechali už za sebou.

Před druhou jsme se zastavili na oběd na pumpě a hned potom jsem to stočili na hlavní silnici na Ankonu. Měli jsme to k nástupnímu místu na trajekt cca 120 km.  Potřebovali jsme vyřídit papíry a v 17.00 hod. otvírali gate, tak jsme tam chtěli být včas. Raději si dát v Ankoně na klid kávu, než to hrotit a honit na poslední chvíli, říkali jsme si.  A přesně podle toho jsme to také tak udělali.

Když jsme na trajektu zaparkovali a zabezpečili motorky, našli jsme si vhodné místo, kde jsme si rozbalili karimatky a spacák. Objednali jsme si na trajektu i večeři a snídani, ať ráno nemusíme nikdy nic snáhět. Noc na moři bude asi zajímavá, říkali jsme si. Naštěstí nás zítra čeká jen vylodění v Chorvatsku ve Splitu a přesun do Zadaru, kde máme domluven pneuservis. Odpoledne chceme dát volno. Tak uvidíme, jaká nakonec bude realita. Přeci jen, plány a skutečnost se na této dovolené často rozchází. Jsme zvědaví, jaká bude noc na moři a nakolik se nám podaří se trošku vyspat.

Opouštíme Itálii

DEN DEVÁTÝ - 24.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 191 km (pouze silnice)

Dnešní noc byla krátká, už kolem 5.30 hod. ráno nás probudilo hlášení, že Chorvatsko máme na dohled. Posnídali jsme skromně na lodi, převlékli se do motorkářského, zabalili jsme spaní a v 6.30 hod. jsme přistáli ve Splitu.

Po vylodění jsme se rozdělili. Lukáš zůstal ve Splitu, vyrazil na nákupy a my jsme s Petrem jeli do Zadaru do domluveného pneuservisu přezout. Bylo načase. Zítra nás čekají Chorvatské hory a my bychom to měli na sjetých gumách skutečně těžké. 

Po příjezdu do Zadaru jsme rovnou vyhledali servis. Chvíli trvalo, než se nám začali věnovat. Ale důležité je, že s námi počítali. Nicméně, ouzko je motorkářům v těchto zemích. Jak pneu, tak i servisní práce je tu daleko dražší, než u nás. Za jedno přezutí, při kterém jsme navíc asistovali, si řekli 30 euro. A když už jsme byli u té údržby, tak jsme si stroje po týdnu taky konečně mohli umýt.

Ze Zadaru jsme se vydali cca 20 km ke kempu, kde jsme si na dnešek zarezervovali nocleh. Tam jsme měli sraz s Lukášem, který mezitím dorazil za námi. Odpoledne jsme si naordinovali volno. Potřebujeme trochu odpočinek. Naobědvali jsme se a vyrazili se projít. Prošli jsme si městečko, šli jsme podél moře a navštívili jsme i marinu. 

Dnes jsem si uvědomil, že konečně už jedu ten správný dovolenkový režim. Neřeším, co je za den, jen žiji přítomnost. Naše dovolená se však překlopila do druhé půlky a za týden už budeme doma. Nicméně ještě 5 dní nás čeká poctivá dávka offroadu a my si ho už od zítřka hodláme v Chorvatských horách řádně užít.

DEN DESÁTÝ - 25.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 231 km (60% asfalt, 40% offroad)

Na dnešní ježdění jsme se těšili. V plánu jsme měli kus chorvatského TETu a protože jsme od kamaráda získali část trasy Dinaric rally, tak jsme se těšili, že zkusíme jet po stopách závodníků. Z kempu jsme vyjížděli už brzy,  bylo krásně sucho, tak jsme si mohli už brzy sbalit stany a před devátou ráno vyrazit.

Cestou jsme zajeli do místní pekárny na kávu a nakoupili si i nějaké dobroty s sebou. Na naše nástupní místo na TET jsme to měli nějakých 35 km. Počasí slibovalo až 18 stupňů a sucho, konečně můžeme jezdit komfortně jen v dresech. Jakmile jsme vjeli do chorvatského offroadu, uvědomili jsme si, že nás Itálie pěkně ukolébala. Až na krátké technické úseky, kterých však bylo pomálu, je cestování po Itálii nenáročné. Spíš je to takový krajinkářský výlet. Chorvatsko nám hned v prvních kilometrech ukázalo úplně jinou tvář. A taky pár zajímavostí jako například přečerpávačku hydroelektrárny uprostřed hor. Tam jsme na chvíli museli zastavit.

Dnes to byl skutečně proměnlivý, náročný offroad se vším všudy. Kamenité neutažené cesty plné šutříků, ve který motorka plave jak v písku. Malé kameny, velké kameny, vracečky, ve kterých je bezpečnější jet spíše na jedničku, tedy pokud chcete jet rozumně a na jistotu. Ale někdy Vám ani ta jistota úplně nestačí, a někdy Vás možná vytrestá i zbytečná opatrnost. To se asi stalo mně. V jedné levotočivé zatáčce mi to začalo klouzat a já to otočil na bok. Vlastně se nic moc nestalo, jen jsem si poškrábal blastry. Možná to byla jen připomínka toho, že se mám lépe koncentrovat. Možná to byl důsledek našeho zpohodlnění Itálií. Kdo ví.

Ve vyšších polohách to bylo také zajímavé, nejvyššího místa jsme dnes dosáhli ve výšce cca 1.500 m.n.m.  Chorvatské hory mají drsný ráz. Nesmírně jsme si užili cestu v momentě, kdy jsme vystoupali cca do výšky kolem 1.000 m.n.m. Tam skončily kameny a vjeli jsme do krásných zalesněných kopců. Zhruba hodinu a půl jsme jeli nekonečným lesem, prakticky po vrstevnici. Terén byl proměnlivý. Čekalo tam na nás bláto, louže, rozorané úseky od lesáků i suchá cesta. Bylo to hodně technické, hodně zábavné a taky nás to trochu unavilo. To už jsme byli v okolí Kninu, na trase Dynaricu a říkali jsme si, jak je možné, že to tam ti borci valí stovkou a víc. Klobouček.

Za uši jsem dnes nedostal jen já, ale i Lukáš. Prostě padací den. Já v levotočivé zatáčce, on v pravotočivé. Scénář dost podobný a taky to odnesly blastry. Lukáš spadl trošku hůř než já, tak jsme to brzy zabalili a našli si ubytování nedaleko.

Sjeli jsme do penzionu a Lukáš si šel trochu odpočinout. Já s Petrem jsme museli přijmout výzvu, která nás provokovala cestou na ubytování. Nešlo odolat, byla to z dálky velmi dobře viditelná, přehledná cesta v kopci, ještě část Dinaricu a tak jsme se na ní poté, co jsme si vyřídili penzion, museli vrátit. Abychom se na ni dostali, bylo potřeba otevřít ohradník a pak nás čekalo 8 minut čiré zábavy a radosti. Přehledná, snadná cesta v offu a my mohli letět stovkou a skutečně si to užít. Bylo to krátké, ale zato velmi intenzivní, stálo to za to.

DEN JEDENÁCTÝ - 26.05.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 215 km (50% offroad, 50% silnice)

Ráno jsme se probudili, uvařili si na penzionu čaj a dojedli věci ze včerejšího nákupu v pekárně. Lukáš se rozhodl, že si dnes dá klidový den, zajede si k moři a pak pojede do cíle dnešní etapy po silnici. Já a Petr jsme se vydali dle plánu zpátky do hor na TET a směrem na sever. 

Ráno bylo kolem 13 stupňů, vyrazili jsme ještě v bundách. Později, v terénu už zase šlo jezdit jen v dresu. V horních polohách bylo kolem 18 a dole něco málo přes 20 stupňů. Dneska to nádherně odsejpalo. Projeli jsme řadu lesních úseků, kde se střídalo bláto a šotolina. Dlouhé cesty po vrstevnici nám velice sedly a dnešek jsme si užili i ve vyšších rychlostech.

Jelo se krásně a proto už někdy po druhé hodině jsme měli za sebou celou trasu, kterou jsme na dnešek měli v plánu. A to jsme dokonce stihli i oběd z denního menu v motorestu kousek od dálnice. Po druhé hodině už jsme měli najeto přes 200 km a tak jsme se stočili z hor dolů k místu, kde jsme se měli potkat s Lukášem a přenocovat. Ještě předtím jsme se rozhodli, že si zajedeme natankovat k pumpě vzdálené cca 3 km. Aniž bychom se na to předem domlouvali, přesně v tom momentu už tam Lukáš byl. Někdy jsou ty náhody opravdu zajímavé. Na apartmán jsme vyrazili společně. Dnes máme ubytování opravdu komfortní a za rozumné peníze. Dokonce i motorky bydlí v garáži. To je na této cestě jejich poprvé. Do kempu jsme nechtěli, rána tu jsou opravdu chladná.

Pokud vše dobře půjde, už zítra nás čeká přejezd do nejsevernější části našeho chorvatského putování a slovinská hranice.

DEN DVANÁCTÝ - 27.05.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 307 km (70% offroad, 30% silnice)

Dnes jsme čekali na rozhodnutí Lukáše, jestli s námi zkusí offroad nebo zda opět vyrazí ve stejném směru, ale po asfaltce. Vcelku se kluk otřepal a vyjel s námi. Dobře udělal. Bylo krásné a nenáročné.

Jeli jsme celý den prakticky pořád po vrstevnici dlouhými úseky lesních cest, bylo převážně sucho, sem tam zatáčka. Na trase nebyla žádná technicky náročná pasáž. Celý den probíhal vlastně stejně. Kousek, tak 5 km po asfaltu přejezd a pak dlouhé až 30 km pasáže v kopcích a lesích. Nejvyššího bodu jsme dosáhli cca v 1.500 m.n.m.  a naštěstí nepršelo, i když se občas zatáhlo. Na Chorvatském území jsme se dnes už moc nezdržovali. Cca 10 km od pekárny, kde jsme snídali a nakoupili si i svačinu s sebou, jsme překročili Chorvatsko-Slovinskou hranici a pokračovali jsme do slovinských hor po slovinském TETu.

V jednom místě Petr trefil v pravotočivé zatáčce zrcátko o větev, ale nic jiného se nestalo. Dnes to skutečně uteklo strašně rychle. Až tak, že jsme si ani neuvědomili, že jsme neobědvali. Někde v horách jsme akorát při odpočinkové pauze posvačili dobrůtky z ranní pekárny, ale stačilo to.

Na jídlo jsme si tedy chtěli zajet až večer, cestou při hledání ubytování. Nikde však nebylo nic otevřeného, tak nám v jednom penzionu udělal pan domácí aspoň pořádný obložený talíř s bagetkou.

Dnes spíme ještě na území Slovinska mezi horami, kousek od řeky Soča, které se díky jejímu zbarvení říká smaragdová řeka a zítra se těšíme na cestu kolem pohoří Triglav. Víme, že nás tam čeká nespočet serpentin a k tomu zajímavé výhledy, proto jsme si cestu naplánovali právě takto. Potom už nás čeká přejezd do rakouských vesniček.

DEN TŘINÁCTÝ: 28.5.2025

CELKOVÝ NÁJEZD: 400 km (asfalt)

Ráno jsme vyráželi už před devátou, dojeli jsme úsek Slovinského TETu, který se svým charakterem podobal italskému. Ačkoliv to byl TET, cesty byly zpevněné, asfaltové, ale byl to jenom kousek. Zklamání z povrchu nám kompenzoval krásný výhled na Triglav, ke kterému jsme směřovali.

Říká se: "Chceš rozesmát pána Boha? Sděl mu svoje plány" a přesně v tomto duchu se začal odvíjet náš závěrečný úsek po slovinském území. Těšili jsme se na silnici 206 kolem Triglavu, nejvyšší hory v Julských alpách, resp. v celém Slovinsku. Silnice lemuje Triglavský národní park, který je vyhlášený svou jedinečnou přírodou. Ano, těšili jsme se. Až do momentu, kdy jsme zjistili, že je tato silnice momentálně uzavřená. 

Museli jsme tedy jet jinudy, než jsme měli v plánu, přes vesnice. Hranici mezi Slovinskem a Itálií jsme překročili přes horské sedlo Predil ve výšce 1.156 m.n.m. a pokračovali jsme po vedlejších silničkách přes italské území mezi horami směrem ke Štýrsku, k rakouské hranici na úrovni Thorlu.  Odtamtud jsme se chystali jet mezi štyrskými a korutanskými vesničkami směrem k Horním Rakousům, k Welsu.

Bylo docela chladno, jeli jsme celou dobu v bundách, hory jsou v tomto ohledu zrádné. Kolem čtvrté odpoledne začalo pršet a tak jsme se stočili k dálnici, tam jsme si u pumpy dali gulášovku na zahřátí a pokračovali dále směrem na sever.

Dnešek byl vcelku klidný den, až na moment, kdy se Lukášovi vyklepal DB killer. Nechtěli jsme  riskovat cestu přes Rakousko se řvoucím výfukem, tak jsme si museli poradit. V korutanském Feldkirchenu jsme se zastavili v hobby marketu při cestě a nakoupili drátěnky, kterými jsme Lukášovi výfuk vycpali. Odpoledne se mu k tomu ještě roztekl blinkr. Má to tu kluk letos nějaké těžší. 

Cca 30 km od Linze jsme se začali poohlížet po ubytování, umyli jsme motorky (každou za 2 eura) a cestou jsme se pořádně navečeřeli. Pro mne byla rakouská klasika - schnitzel povinností. Zítra už nás čeká cesta k domovu.

DEN ČTRNÁCTÝ: 29.5.2025

UŽ JEN ASFALT A ROVNOU DOMŮ

Za jemného deště jsme vyrazili okresní silnicí směrem na Linz. Snídani jsme si chtěli dát cestou někde v nákupním mallu. Ale překvapil nás rakouský statní svátek. Všude zavřeno a my o hladu. Vzali jsme za vděk motorestem při cestě a tam jsme si dali bohatou snídani.

Snažili jsme se ujíždět před deštěm, tak jsme cca 60 km dali po dálnici. Někde před hranicemi jsme sjeli z hlavní silnice a krajinkařili jsme až do Jindřichova Hradce. Proběhla i povinná zastávka na kávu na něco sladkého a pokračovali jsme přes Mrač, kde jsme se zastavili u kamaráda (Motorkářův průvodce) na Prahu. Doma jsme byli kolem páté.

Celkový souhrn a dojmy sem dám, až si to trochu sedne. Určitě toho mám na srdci ještě dost. Tak zatím přeji hodně šťastných kilometrů.