Off Českou republikou 2026

dubna 04, 2026

Off Českou republikou 2026

Je na čase se pustit i do prozkoumávání offroadových tras v naší republice. Sjel jsem kus světa a v poslední době jsem převahu tras čerpal z TET. Většina čtenářů určitě ví, že Trans Euro Trail je gigantická síť offroadových tras napříč Europou (celkem cca 85.000 km). Ve státech, kde je TET natrasovaná, jsou pro jízdu v terénu podmínky podstatně přátelštější než u nás. U nás se jedná, jak všichni víme, o aktivitu pololegální. Proto ani TET traséři zatím Českou republiku do této sítě nezahrnuli. Ale ruku na srdce, i my, čeští offroadoví jezdci, chceme jezdit v naší domovině. Proto jsem se rozhodl zkusit objet republiku po trasách TCT, která se stává v poslední době značně rozšířeným fenoménem. Kladu si otázku, zda je tak vysoká rozšířenost těchto TCT tras mezi offroad motorkáři ku prospěchu či nikoliv. Dřív, když si každý trasoval to své a sdílel to jen mezi svými kruhy, jsme se zdaleka nedostávali tolik do nenávistného hledáčku lesáků, myslivců a vlastníků cest. Nechci malovat čerta na zeď, zatím jsou to jen doměnky. Uvidím, s jakou se potážu a s čím přijedu, až budu mít všechny trasy TCT za sebou.

Když jsem své motodovolené plánovával, vždy mne to táhlo ven, ale teď je na čase se podívat po Čechách. Jednak proto, že si s touto myšlenkou pohrávám už hodně let a druhak proto, že ne vždy má člověk k dispozici tolik volných prostředků, aby si cestu do zahraničí mohl dovolit. A to je v mém případě, kdy mám za sebou neplánované veliké existenční výdaje, právě teď.

Když jsem si před lety pohrával s myšlenkou objet Českou republiku, tak TCT ještě nebylo a na cestách zde člověk potkával pár místních nadšenců a jen velmi málo zahraničních jezdců, spíše žádného. Teď je to všechno jinak, mnohem jednodušší, dostupnější, rozšířenější. Je to tak skutečně dobře? Letos se budu snažit objet co nejvíce uvedených tras a alespoň uvidím, jaký je na cestách provoz a jak nás tam "vítají".

Offroadové putování po naší vlasti pojedu na etapy, podle času. Když vyrazím, tak vždy od pondělí do pátku. Víkendům se budu vyhýbat. Výhodou je, že z jakéhokoliv místa se dostanete domů během pár hodin. Cestou si urovnám myšlenky, abych sem mohl napsat informace a vše budu přes rok aktualizovat, až do projetí mého posledního kilometru. Můj hlavní plán pro letošek zní - objet republiku podél hranic.

První trasa (2.4.2026): A hned při počátku vyjímka potvrzuje pravidlo. Na prvním výjezdu jsme nejeli TCT, ale natrasovaný Velký okruh kolem Prahy - jižní část od Zrůbku do Mirošovic. Měli jsme na to půl dne, tak to byla ideální dostupná volba. Celý okruh se vine v průměru cca 50 km vzdálených od hranice Prahy. Velký okruh kolem Prahy je poskládán ze čtyř etap. Jih - 70 km, jihozápad - 85 km, východ 160 km, západ - 160 km. Všechny trasy na sebe krásně navazují.

Trasa: Velký okruh kolem Prahy - jih, mapový podklad stažen - leden 2026

Km: 70 km

Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro

Dny: 3 hodiny pohodovým tempem

Počasí: týden před tím krásně sucho, bez deště, žádné bahnité úseky, 12 stupnů a slunce

Zhodnocení: Potkali jsme se a vyjížděli jsme z nástupního místa trasy - Zrůbek. Převážná část trasy vede mezi poli a na loukách/mýtinách. V lesích je zapotřebí být na pozoru. Lesáci poničili cesty, někde jsou nálety a zejména v první čtvrtině trasy je to trochu o kreativním hledání, kudy jet. Ale dá se a je to hezké. Jarní počasí vytáhlo lidi ven a na trase jsme potkali pár lidí venčících psy. Všichni byli v pohodě. Jen je zapotřebí si uvědomit, že ohleduplnost je na místě, je nutné zpomalit a okolo lidí jet pomalu, v přítomnosti koní i vypnout motor.

Nikde nás nečekal těžký úsek. Jelo se moc pěkně. Trasa není náročná. Nicméně jinak bychom zřejmě hovořili těsně po zimě či po vydatných deštích. V polovině trasy jsme narazili na hezký brod. Voda je širší, podloží lehce kamenité a výjezd je šikmo. Pěkné to bylo.

Trasa vede kousíček od motoservisu Punkmoto ve Václavicích, tak jsme se zastavili na kus řeči.

Poslední kilometry trasy nebyly nikterak náročné a dojezd do Mirošovic už byl asfalt.

Druhá trasa (15.4.2026): Velký okruh kolem Prahy - jihozápad, od obce Zrůbek do Cerhovic, mapové podklady staženy - leden 2026

Km: 87 km

Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro

Dny: 3 a půl hodiny, i se svačinou

Počasí: pár dní před cestou lehce pršelo, teplota byla příjemná na bundu, bylo pod mrakem, místy vykouklo slunce, cca 13 st.

Zhodnocení:

Místo srazu bylo stejné jako na předchozí trase (Zrůbek), jen jsme se vydali na opačnou stranu. Celá tato trasa se nesla ve znamení zákazů vjezdu a závor. Jednou nás to dovedlo i na soukromý pozemek, prakticky někomu na zahradu. Naštěstí jsme byli v pracovním týdnu a chata byla opuštěná. Pokud bychom tam jeli o víkendu a někdo tam byl, odvahu projíždět nad chatou bychom nenašli.

Cestou jsme narazili na jedno velmi zajímavé místo, turisty určitě hojně vyhledávané. Křížily se tam turistické stezky ze čtyř směrů a pro jízdu na motorce to není moc dobrá destinace. Při hezkém počasí a o víkendu tam určitě proudí mnoho turistů a pro motorkáře může vyvstat spoustu nepříjemných situací.

Čtyřmezí je místo, kde se potkávají katastry čtyř obcí - Dobříš, Hostomice, Buková a Rosovice. Současně se zde kříží lesní cesty. Křížení je označeno kovovým kruhem zapuštěným v zemi, na němž jsou vyznačené výseče směrů k příslušným obcím.

Když pomineme skutečnost, že jezdíme někde, kde se nemá, je tento úsek nesmírně zábavný. Terén se mění a není nikterak obtížný. Rychlé pasáže po polních cestách a loukách střídají pěšiny v lese a lesní cesty. Střídající se místa s pokácenými stromy, sjezdy úvozů a kořeny na cestě drží jezdce pěkně v pozoru a soustředěného. Myslím, že zemědělci by nám negratulovali k tomu, že část trasy vedla napříč osázeným polem. My jsme zase lehce proklínali zemědělce, že nám zaorali značenou cestu a to hned několikrát. Držte se čáry, i když cestu před sebou nevidíte, ona k nějaké cestě navede a navážete. Ke konci trasy jsme neměli dobrý pocit z toho, kudy jedeme. Navigace nás hnala nás po úzké turistické pěšině, mezi mlázím.

Trasa je příjemná, nenáročná a lze ji v pohodě stihnout za půlden s časem potřebným pro dojezd do místa startu a z cíle domů (psáno pohledem pražáka :-))

Třetí trasa (25. a 26.5.): TCT 09 - východ, od Frýdštejna k Lipové u Dřevohostic, datum zveřejnění mapového podkladu - září 2024

Km: celkem 676 km (dojezd k začátku etapy po asfaltu 110 km, den 1 a 2 TCT: 496, den 2 dojezd přes asfalt do ubytování: 70 km
Motorky: Yamaha Tenere 700
Dny: pondělí, úterý
Počasí: slunečno, teplo, sucho

Zhodnocení:

Konečně jsem se pustil do původního plánu objíždět republiku podél hranic po TCT. Dva dny jsem věnoval severovýchodu naší republiky. Tentokrát jsem jel sám. Bylo to moje poprvé. Do té doby jsem vždy jezdil ve dvou nebo i ve vícero. Má to zcela jiný rozměr.

Mé cestě předcházelo několik hodně teplých a suchých dní a trasa tomu odpovídala.

Trasa prvního dne byla vedená zejména přes louky, luční a polní cesty, měkký ráz podhůří Jizerských hor i podkrkonoší nabízel mnoho zajímavých míst a díky vyšší nadmořské výšce i řadu krásných výhledů. Oslovil mne hned zkraje trasy Kozákovský hřeben, kde jsem posnídal a v průběhu dne cesta podél řeky Metuje.

Dlouho se tam jede travnatou cestou podél řeky a na jezdce tam čeká přejezd mostku pro pěší, na který se člověk musí dostat přes jeden vyšší schod. Ve dvou v pohodě, sám jsem nechtěl riskovat zbytečnou kolizi a objel jsem to. S ohledem na skutečnost, že přejezd motorek přes most určený ryze pro chodce není vnímán příliš přátelsky, objížďku doporučuji. Není to tak daleko. Řeku můžete přejet cca necelí kilometr před tímto místem.

V Orlických horách jsem u brodu na řece Kněžná potkal kolegu na Tenerce z Rakouska. Zastavili jsme se spolu a trochu posdíleli pocity z cesty.

K Žamberku jsem si užíval jízdu převážně v offroadu, ale nad Žamberkem se trasa stočila na asfaltky a tam už i, až na krátké úseky, zůstala. Část Orlických hor a Jeseníky byly prakticky celé asfaltové. Rozumím tomu, do CHKO by se mi asi ani vjíždět nechtělo. První den jsem zakončil v Rýmařově. Noc jsem se rozhodl strávit venku, vzal jsem si s sebou plachtu. V Rýmařově jsem si dal večeři a 6 km od města jsem v aplikaci Bezkempu našel možnost utábořit se na zahradě jednoho stavení. Kolem deváté jsem měl postaveno a šel jsem brzy spát, nabrat sílu na další den.

Druhý den jsem vyrazil brzy, protože mne probudil zpěv ptáků při východu slunce. Vrátil jsem se do Rýmařova, koupil jsem si snídani a cca po 20 km jsem se na ni zastavil na místě s hezkým výhledem.

Takových je cestou nepočítaně. Velký dojem na mne udělala cesta v Nízkém Jeseníku mezi Čermenským a Spálovským mlýnem, kdy jedete stezkou na vrcholu a dole se pod Vámi vine řeka Odra. Je to stezka Českem a je to dlouhý úsek, neumím si představit to jet o víkendu. Je to krásné, ale dle mého tam motorka nepatří.

Dojezd do Lipové vedl dílem po asfaltu a dílem po polňačkách. Tolik se to neklikatilo a začalo to pěkně odsejpat.

Když jsem zakončil své putování v cíli této etapy, přejel jsem na silnici směrem do ubytování, které jsme měli zařízené kousek od startu středeční dálkové navigační rally.

Čtvrtá trasa (28. a 29.5.): TCT 06 - jih, od Lipové u Dřevohostic po Krašovice u Vodňan, datum zveřejnění mapového podkladu - září 2024

Km: celkem 742 km (1. den: 244 km, 2.den: 378 km včetně 120 km dojezdu domů)
Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro
Dny: čtvrtek, pátek
Počasí: slunečno, teplo, sucho, velmi prašno

Trasy těchto dvou dnů byly zase úplně něco jiného, než pondělí a úterý. Když člověk projíždí jednotlivými regiony Čech takto čerstvě za sebou, uvědomí si, jak rozmanitá je naše země. Čtvrtek jsme pojmenovali dnem vinic a dlouhých luk, pátek dnem rybníků. I ráz lesů byl naprosto odlišný. Tyto dva dny byly velmi svižné. Převaha dlouhých polňaček a lučních cest v kombinaci s extrémně suchým počasím nám dovolila krájet kilometry velmi svižně.

Velmi se nám líbily cesty mezi vinicemi, trasa vedoucí mezi Mikulovem a Znojmem byla také zajímavá. Dlouhé polní cesty a travnaté pěšiny na valech, ze kterých byl báječný rozhled po okolí, nás nadchly. Na úseku do Znojma jsme nepotkali prakticky žádný les. Tím jsme občas projížděli až v pátek. Lze říci, že na tomto úseku je lesů málo. Druhý den převaha trasy vedla po okrajích polí, po polních cestách, po šotolinách a po asfaltu. Do cíle v Krašovicích jsme dojeli v pozdních odpoledních hodinách a velmi jsme uvítali otevřenou místní hospůdku s naprosto báječnými majiteli.

Na Husquarně se chvíli před cílem objevil technický problém, který jsme potřebovali vyřešit. Jak to tak bývá, každá podobná situace se v malých vesnicích začíná řešit v místní hospodě. Slovo dalo slovo, měli jsme štěstí, potkali jsme tam nesmírně ochotného místního, který prý opraví všechno. Byla to pravda, moc nám pomohl. Strávili jsme tam skoro dvě hodiny, problém byl vyřešen a my se mohli vydat směr domov.

Pokud se ohlédneme za těmito čtyřmi dny, až na pár úseků se jedná o trasu, kterou v pohodě projede průměrný jezdec s naloženou větší motorkou.

Video ke zhlédnutí: NA VIDEU Z TĚCHTO ČTYŘ DNŮ SE PRACUJE

Pátá trasa (4.6.): Velký okruh kolem Prahy - východ, od Mirošovic po Všestudy - Červený mlýn, mapové podklady staženy v lednu 2026

Km: 160 km

Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro
Dny: středa, necelých 6 hodin
Počasí: polojasno, teplo; několik dní před cestou velmi vydatně pršelo, neprášilo se.

Na trasu jsme nastoupili za Mirošovicemi. Samozřejmě, než jsme se na začátek dostali, čekalo nás několik desítek km po asfaltu, ale s tím musí člověk s cílem projet všechny tyto trasy, počítat.

Tuto trasu jsme jeli na pohodu mezi desátou a čtvrtou odpolední i s několika přestávkami na pití, svačinu a focení. Po vydatných deštích jsme očekávali hodně bahnitých úseků, ale nebylo to tak strašné, vyprahlá země zvládla hodně vody pojmout. Hned na začátku trasy, cca 10 km za Mirošovicemi, nás to trochu prověřilo a hned dvakrát. Na úrovni rozcestníku Pod Černými Voděrady nás čára dovedla k brodu, za kterým nás zastavily klády. Ty nešly objet, ale hned vedle jsme našli brod, kterým jsme mohli Zvánovický potok přejet a pokračovat dál. Čára Velkého okruhu kopíruje červenou turistickou, což ve všední den úplně nevadí. Ale poté, co projedete kolem chaty, začnete stoupat a z širší cesty se rázem stane úzká pěšinka na hraně srázu plná kořenů a to vás prověří. Celá trasa byla vcelku snadná, ale tento úsek bych začátečníkům nebo jezdcům s minimem zkušeností nedoporučil (nebo se tam aspoň běžte podívat a posuďte sami).

Nádherný úsek lesem vede podél obory Aldašín, kousek od Voděradských bučin. Tato trasa v sobě nese dlouhé úseky podél železniční tratě, tam to moc pěkně odsejpá. Polňačky mezi zralou pšenicí a kraji lesa jsou také typické pro tuto trasu. Je příjemně proměnlivá. Nakonec jezdce čeká krásných více než deset kilometrů podél řeky Vltavy. Jede se po trávě, po štěrku, chvíli šotolinou, cesta je dobře viditelná a lze jet rychle.