Off Českou republikou 2026

Je na čase se pustit i do prozkoumávání offroadových tras v naší republice. Sjel jsem kus světa a v poslední době jsem převahu tras čerpal z TET. Většina čtenářů určitě ví, že Trans Euro Trail je gigantická síť offroadových tras napříč Europou (celkem cca 85.000 km). Ve státech, kde je TET natrasovaná, jsou pro jízdu v terénu podmínky podstatně přátelštější než u nás. U nás se jedná, jak všichni víme, o aktivitu pololegální. Proto ani TET traséři zatím Českou republiku do této sítě nezahrnuli. Ale ruku na srdce, i my, čeští offroadoví jezdci, chceme jezdit v naší domovině. Proto jsem se rozhodl zkusit objet republiku po trasách TCT, která se stává v poslední době značně rozšířeným fenoménem. Kladu si otázku, zda je tak vysoká rozšířenost těchto TCT tras mezi offroad motorkáři ku prospěchu či nikoliv. Dřív, když si každý trasoval to své a sdílel to jen mezi svými kruhy, jsme se zdaleka nedostávali tolik do nenávistného hledáčku lesáků, myslivců a vlastníků cest. Nechci malovat čerta na zeď, zatím jsou to jen doměnky. Uvidím, s jakou se potážu a s čím přijedu, až budu mít všechny trasy TCT za sebou.

Když jsem své motodovolené plánovával, vždy mne to táhlo ven, ale teď je na čase se podívat po Čechách. Jednak proto, že si s touto myšlenkou pohrávám už hodně let a druhak proto, že ne vždy má člověk k dispozici tolik volných prostředků, aby si cestu do zahraničí mohl dovolit. A to je v mém případě, kdy mám za sebou neplánované veliké existenční výdaje, právě teď. 

Když jsem si před lety pohrával s myšlenkou objet Českou republiku, tak TCT ještě nebylo a na cestách zde člověk potkával pár místních nadšenců a jen velmi málo zahraničních jezdců, spíše žádného. Teď je to všechno jinak, mnohem jednodušší, dostupnější, rozšířenější. Je to tak skutečně dobře? Letos se budu snažit objet co nejvíce uvedených tras a alespoň uvidím, jaký je na cestách provoz a jak nás tam "vítají". 

Offroadové putování po naší vlasti pojedu na etapy, podle času. Když vyrazím, tak vždy od pondělí do pátku. Víkendům se budu vyhýbat. Výhodou je, že z jakéhokoliv místa se dostanete domů během pár hodin. Cestou si urovnám myšlenky, abych sem mohl napsat informace a vše budu přes rok aktualizovat, až do projetí mého posledního kilometru. Můj hlavní plán pro letošek zní - objet republiku podél hranic. 

První trasa (2.4.2026): A hned při počátku vyjímka potvrzuje pravidlo. Na prvním výjezdu jsme nejeli TCT, ale natrasovaný Velký okruh kolem Prahy - jižní část od Zrůbku do Mirošovic. Měli jsme na to půl dne, tak to byla ideální dostupná volba. Celý okruh se vine v průměru cca 50 km vzdálených od hranice Prahy. Velký okruh kolem Prahy je poskládán ze čtyř etap. Jih - 70 km, jihozápad - 85 km, východ 160 km, západ - 160 km. Všechny trasy na sebe krásně navazují.

Trasa: Velký okruh kolem Prahy - jih, mapový podklad stažen - leden 2026

Km: 70 km

Motorky: Yamaha Tenere 700,  Husquarna 701 enduro

Dny: 3 hodiny pohodovým tempem

Počasí: týden před tím krásně sucho, bez deště, žádné bahnité úseky, 12 stupnů a slunce 

Zhodnocení: Potkali jsme se a vyjížděli jsme z nástupního místa trasy - Zrůbek. Převážná část trasy vede mezi poli a na loukách/mýtinách. V lesích je zapotřebí být na pozoru. Lesáci poničili cesty, někde jsou nálety a zejména v první čtvrtině trasy je to trochu o kreativním hledání, kudy jet. Ale dá se a je to hezké. Jarní počasí vytáhlo lidi ven a na trase jsme potkali pár lidí venčících psy. Všichni byli v pohodě. Jen je zapotřebí si uvědomit, že ohleduplnost je na místě, je nutné zpomalit a okolo lidí jet pomalu, v přítomnosti koní i vypnout motor. 

Nikde nás nečekal těžký úsek. Jelo se moc pěkně. Trasa není náročná. Nicméně jinak bychom zřejmě hovořili těsně po zimě či po vydatných deštích. V polovině trasy jsme narazili na hezký brod. Voda je širší, podloží lehce kamenité a výjezd je šikmo. Pěkné to bylo. 

Trasa vede kousíček od motoservisu Punkmoto ve Václavicích, tak jsme se zastavili na kus řeči. 

Poslední kilometry trasy nebyly nikterak náročné a dojezd do Mirošovic už byl asfalt. 

Druhá trasa (15.4.2026): Velký okruh kolem Prahy - jihozápad, od obce Zrůbek do Cerhovic, mapové podklady staženy - leden 2026

Km: 87 km

Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro

Dny: 3 a půl hodiny, i se svačinou

Počasí: pár dní před cestou lehce pršelo, teplota byla příjemná na bundu, bylo pod mrakem, místy vykouklo slunce, cca 13 st.

Zhodnocení:

Místo srazu bylo stejné jako na předchozí trase (Zrůbek), jen jsme se vydali na opačnou stranu. Celá tato trasa se nesla ve znamení zákazů vjezdu a závor. Jednou nás to dovedlo i na soukromý pozemek, prakticky někomu na zahradu. Naštěstí jsme byli v pracovním týdnu a chata byla opuštěná. Pokud bychom tam jeli o víkendu a někdo tam byl, odvahu projíždět nad chatou bychom nenašli.

Cestou jsme narazili na jedno velmi zajímavé místo, turisty určitě hojně vyhledávané. Křížily se tam turistické stezky ze čtyř směrů a pro jízdu na motorce to není moc dobrá destinace. Při hezkém počasí a o víkendu tam určitě proudí mnoho turistů a pro motorkáře může vyvstat spoustu nepříjemných situací.

Čtyřmezí je místo, kde se potkávají katastry čtyř obcí - Dobříš, Hostomice, Buková a Rosovice. Současně se zde kříží lesní cesty. Křížení je označeno kovovým kruhem zapuštěným v zemi, na němž jsou vyznačené výseče směrů k příslušným obcím.

Když pomineme skutečnost, že jezdíme někde, kde se nemá, je tento úsek nesmírně zábavný. Terén se mění a není nikterak obtížný. Rychlé pasáže po polních cestách a loukách střídají pěšiny v lese a lesní cesty. Střídající se místa s pokácenými stromy, sjezdy úvozů a kořeny na cestě drží jezdce pěkně v pozoru a soustředěného. Myslím, že zemědělci by nám negratulovali k tomu, že část trasy vedla napříč osázeným polem. My jsme zase lehce proklínali zemědělce, že nám zaorali značenou cestu a to hned několikrát. Držte se čáry, i když cestu před sebou nevidíte, ona k nějaké cestě navede a navážete. Ke konci trasy jsme neměli dobrý pocit z toho, kudy jedeme. Navigace nás hnala nás po úzké turistické pěšině, mezi mlázím.

Trasa je příjemná, nenáročná a lze ji v pohodě stihnout za půlden s časem potřebným pro dojezd do místa startu a z cíle domů (psáno pohledem pražáka :-))

Třetí trasa (25. a 26.5.): TCT 09 - východ,  od Frýdštejna k Lipové u Dřevohostic, datum zveřejnění mapového podkladu - září 2024

Km: celkem 676 km (dojezd k začátku etapy po asfaltu 110 km,  den 1 a 2 TCT: 496, den 2 dojezd přes asfalt do ubytování: 70 km
Motorky: Yamaha Tenere 700
Dny: pondělí, úterý
Počasí: slunečno, teplo, sucho

Zhodnocení:

Konečně jsem se pustil do původního plánu objíždět republiku podél hranic po TCT. Dva dny jsem věnoval severovýchodu naší republiky. Tentokrát jsem jel sám. Bylo to moje poprvé. Do té doby jsem vždy jezdil ve dvou nebo i ve vícero. Má to zcela jiný rozměr. 

Mé cestě předcházelo několik hodně teplých a suchých dní a trasa tomu odpovídala. 

Trasa prvního dne byla vedená zejména přes louky, luční a polní cesty. Měkký ráz podhůří Jizerských hor i Podkrkonoší nabízel mnoho zajímavých míst a díky vyšší nadmořské výšce i řadu krásných výhledů. Oslovil mne hned zkraje trasy Kozákovský hřeben, kde jsem i posnídal.

Cesta podél řeky Metuje v druhé polovině dne také měla své kouzlo. Dlouho se tam jede travnatou cestou podél řeky- Na jezdce tam čeká přejezd mostku pro pěší, na který se člověk musí dostat přes jeden vyšší schod. Ve dvou by to bylo v pohodě, sám jsem nechtěl riskovat zbytečnou kolizi a objel jsem to. I s ohledem na skutečnost, že přejezd motorek přes most určený ryze pro chodce není vnímán příliš přátelsky, objížďku doporučuji. Není to tak daleko. Řeku můžete přejet cca necelý kilometr před tímto místem.

V Orlických horách jsem u brodu na řece Kněžná potkal kolegu na Tenerce z Rakouska. Zastavili jsme se spolu a trochu posdíleli pocity z cesty.

K Žamberku jsem si užíval jízdu převážně v offroadu, ale nad Žamberkem se trasa stočila na asfaltky a tam už, až na krátké úseky, i zůstala. Část Orlických hor a Jeseníky byly prakticky celé asfaltové. Rozumím tomu, do CHKO by se mi asi ani vjíždět nechtělo. První den jsem zakončil v Rýmařově. Noc jsem se rozhodl strávit venku, vzal jsem si s sebou plachtu. V Rýmařově jsem si dal večeři a 6 km od města jsem v aplikaci Bezkempu našel možnost utábořit se na zahradě jednoho stavení. Kolem deváté jsem měl postaveno a šel jsem brzy spát nabrat sílu na další den.

Druhý den jsem vyrazil brzy, protože mne probudil zpěv ptáků při východu slunce. Vrátil jsem se do Rýmařova, koupil jsem si snídani a cca po 20 km jsem se na ni zastavil na místě s hezkým výhledem. 

Takových pěkných míst je cestou nepočítaně. Velký dojem na mne udělala cesta v Nízkém Jeseníku mezi Čermenským a Spálovským mlýnem, kdy jedete stezkou na vrcholu a dole se pod Vámi vine řeka Odra. Je to součást stezky Českem, neumím si představit projíždět tento dlouhý úsek o víkendu. Je to tam krásné, ale dle mého tam motorka nepatří. 

Dojezd do Lipové vedl dílem po asfaltu a dílem po polňačkách. Tolik se to neklikatilo a začalo to pěkně odsejpat.

Když jsem zakončil své putování v cíli této etapy, přejel jsem na silnici směrem do ubytování, které jsme měli zařízené kousek od startu středeční dálkové navigační rally.

Čtvrtá trasa (28. a 29.5.):  TCT 06 - jih, od Lipové u Dřevohostic po Krašovice u Vodňan, datum zveřejnění mapového podkladu - září 2024

Km: celkem 742 km (1. den: 244 km, 2.den: 378 km včetně 120 km dojezdu domů)
Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro
Dny: čtvrtek, pátek
Počasí: slunečno, teplo, sucho, velmi prašno

Trasy těchto dvou dnů byly zase úplně něco jiného, než pondělí a úterý. Když člověk projíždí jednotlivými regiony Čech takto čerstvě za sebou, uvědomí si, jak rozmanitá je naše země. Čtvrtek jsme pojmenovali dnem vinic a dlouhých luk, pátek dnem rybníků. I ráz lesů byl naprosto odlišný. Tyto dva dny byly velmi svižné. Převaha dlouhých polňaček a lučních cest v kombinaci s extrémně suchým počasím nám dovolila krájet kilometry velmi svižně. 

Velmi se nám líbily cesty mezi vinicemi, trasa vedoucí mezi Mikulovem a Znojmem byla také zajímavá. Dlouhé polní cesty a travnaté pěšiny na valech, ze kterých byl báječný rozhled po okolí, nás nadchly. Na úseku do Znojma jsme nepotkali prakticky žádný les. Tím jsme občas projížděli až v pátek. Lze říci, že na tomto úseku je lesů málo. Druhý den převaha trasy vedla po okrajích polí, po polních cestách, po šotolinách a po asfaltu. Do cíle v Krašovicích jsme dojeli v pozdních odpoledních hodinách a velmi jsme uvítali otevřenou místní hospůdku s naprosto báječnými majiteli. 

Na Husquarně se chvíli před cílem objevil technický problém, který jsme potřebovali vyřešit. Jak to tak bývá, každá podobná situace se v malých vesnicích začíná řešit v místní hospodě. Slovo dalo slovo, měli jsme štěstí, potkali jsme tam nesmírně ochotného místního, který prý opraví všechno. Byla to pravda, moc nám pomohl. Strávili jsme tam skoro dvě hodiny, problém byl vyřešen a my se mohli vydat směr domov. 

Pokud se ohlédneme za těmito čtyřmi dny, až na pár úseků se jedná o trasu, kterou v pohodě projede průměrný jezdec s naloženou větší motorkou.

Video ke zhlédnutí: Offroadem po trasách TCT podél hranic České republiky 1/2

Pátá trasa (4.6.):  Velký okruh kolem Prahy - východ, od Mirošovic po Všestudy - Červený mlýn, mapové podklady staženy v lednu 2026

Km: 160 km

Motorky: Yamaha Tenere 700, Husquarna 701 enduro
Dny: středa, necelých 6 hodin
Počasí: polojasno, teplo; několik dní před cestou velmi vydatně pršelo, neprášilo se.

Na trasu jsme nastoupili za Mirošovicemi. Samozřejmě, než jsme se na začátek dostali, čekalo nás několik desítek km po asfaltu, ale s tím musí člověk s cílem projet všechny tyto trasy, počítat. 

Tuto trasu jsme jeli na pohodu mezi desátou dopolední a čtvrtou odpolední i s několika přestávkami na pití, svačinu a focení. Po vydatných deštích jsme očekávali hodně bahnitých úseků, ale nebylo to tak strašné, vyprahlá země zvládla hodně vody pojmout. Hned na začátku trasy, cca 10 km za Mirošovicemi, nás to trochu prověřilo a hned dvakrát. Na úrovni rozcestníku Pod Černými Voděrady nás čára dovedla k brodu, za kterým nás zastavily klády. Ty nešly objet, ale hned vedle jsme našli brod, kterým jsme mohli Zvánovický potok přejet a pokračovat dál. Čára Velkého okruhu kopíruje červenou turistickou, což ve všední den úplně nevadí. Ale poté, co projedete kolem chaty, začnete stoupat a z širší cesty se rázem stane úzká pěšinka na hraně srázu plná kořenů a to vás prověří. Celá trasa byla vcelku snadná, ale tento úsek bych začátečníkům nebo jezdcům s minimem zkušeností nedoporučil (nebo se tam aspoň běžte podívat a posuďte sami). 

Nádherný kus lesem vede podél obory Aldašín, kousek od Voděradských bučin. Tato trasa v sobě nese i dlouhé úseky podél železniční tratě, tam to moc pěkně odsejpá. Polňačky mezi zralou pšenicí a kraji lesa jsou také typické pro tuto trasu. Je příjemně proměnlivá. Nakonec jezdce čeká krásných více než deset kilometrů podél řeky Vltavy. Jede se po trávě, po štěrku, chvíli šotolinou, cesta je dobře viditelná a lze jet rychle.

Cesta končí v menší obci, ale svačinu v místním obchodě si tam koupit můžete.

Šestá trasa (29.6.2026): Velký okruh kolem Prahy - západ, od Všestud pod Zbiroh u Berouna, mapový podklad stažen - 2024/leden 2026

Km: 160 km

Motorky: Yamaha Tenere 700,  Husquarna 701 enduro

Dny: 6 hodin pohodovým tempem

Počasí: týden před cestou období extrémních veder, v den jízdy 35 stupňů, sucho 

Zhodnocení: Tato část cesty je poslední ze čtyř etap celého okruhu okolo Prahy. Dnešní jízda uzavřela celkovou trasu o délce cca 470 km.

Celkově lze hodnotit tento úsek jako příjemně proměnlivý. Narazili jsme na lesní cesty, cesty mezi polemi, na úvozy i stezky, cesty po okrajích sadů i "alejemi" trnek. Převážně se jednalo o pohodový terén. Ale na začátku a před koncem trasy nás zaměstnaly i zábavné technické úseky. Opakovaně nás potrápily cestičky mezi trnkami a jinými keři, které nebylo možné projet jinak, než přikrčeně s hlavou schovanou za věží. Jeli jsme v poslední den několikadenního extrémního horka a sucha. Lehce zrádné byly i na beton ztvrdlé koleje, pneu se neměla oč pořádně opřít, ale i to k jízdě v offroadu patří.

Cesta nám začínala ve městě Veltrusy na pumpě, kde jsme doplnili palivo. Pumpu jsme vybrali pár kilometrů od vesnice Všestudy, kde jsme na naší poslední cestě okolo Prahy končili, aby nám to pěkně navazovalo. Pak jsme se vydali po čáře a hned za Miřejovicemi nás první odbočka navedla na offroadovou cestu, která začíná pěkným dlouhým výjezdem. Pro některé jezdce muže být složitější, je prudší úvozový s kořeny a schodem, ale chladná hlava a trochu plynu to vyřeší. A pozor, nenechte se zmást, jestli budete chtít najet na cestu vlevo vedle s tím, že to bude snazší .... tak možná by to snazší bylo, ale nikam Vás to nezavede. 

  

Na této trase narazíte na dva úseky, kde musíte improvizovat a nejlépe je objet. 

První místo se nachází kousek za vesnicí Budihostice, kde cesta končí, ačkoliv čára ukazuje opak.... v tomto místě bychom museli na pole, kde však ale byla cesta zaoraná zemědělci a osázená kukuřicí. Tak jsme si raději našli jednoduchou objížďku, abychom nerozčílili zemědělce, kteří tam pracovali na dohled. Když se mrknete do mapy, snadno ji najdete také, pokud na Vás bude rovněž čekat zaorané pole.

 

Druhé místo vyžadující improvizaci najdete u vesnice Třebíz, kde cesta končí a napříč vede rychlostní silnice s plotem. Objížďku jsme našli navzdory zákazu přes most a okrajem vesnice jsme se dostali zpět na čáru.

Pocitově nejnepříjemnější úsek na celé trase je les v přírodní rezervaci Prameny Klíčavy, na hracici CHKO Křivoklátsko, kde jsme narazili na strážce Lesů ČR. Byli jsme samozřejmě slušní a nediskutovali s ním, byl vcelku v pohodě a dalo se dohodnout, že bez postihu co nejrychleji les opustíme. Říkal však, že za tuto sezónu tam narazil už na hodně motorkářů, kteří všichni argumentovali stejně, že je tam zavedla navigace. Upozornil nás, že kontroly budou samozřejmě častější a že se chystají být přísnější. Uvědomil jsem si, že přesně tímto lesem vede i trasa TCT 15 Kladno-Stříbro. Je vedena sice jen na okraji, ale až tuto trasu pojedu, tak se tomuto místu záměrně vyhnu, objedu ho. Všem doporučuji udělat to samé. O nic nepřijdete, maximálně ušetříte pár tisícovek za pokutu.

Na pocitově další nepříjemný úsek jsme narazili u města Olešná, kde nás to navedlo na novou krásnou asfaltovou pěší a cyklo trasu, kam my, motorkáři nepatříme. Jestli tudy pojedete, doporučuji si najít jinou cestu a pak na čáru navázat.

Trasa je převážně nenáročná a dá se projet pohodově za půlden. Párkrát nás potěšily technicky zajímavé zábavné úseky. To to potom odsejpá ještě rychleji, když to člověka tolik baví. Stopa nás  občas zavedla na zcela zarostlou cestu, ale vždy se dalo projet, občas však vsedě a se skloněnou hlavou. Cesty mezi loukami, po polích nebo na okraji sadů jsou více svobodné a jezdec se tam cítí bezpečněji, než v lese pod zákazem.

Celý okruh kolem Prahy jsme stahovali v roce 2024. Než jsme vyrazili, stáhli jsme si i letošní aktualizaci (leden 2026).  Je tam jen pár nepatrných změn. Po krátkých úsecích se obě čáry vždy sejdou.

Šestá trasa (7.7.2026): náběžky od Prahy TCT 14-střed-jih, od Hulic po Hluboká nad Vltavou, mapový podklad stažen - červen 2026 

Km: 160 km

Motorky: Yamaha Tenere 700,  Husquarna 701 enduro

Dny: 5 hodin pohodovým tempem

Počasí: týden před cestou pár dní pršelo, v den jízdy 28 stupňů a sucho 

Zhodnocení: Je skvělé, jak je naše země rozmanitá. Trasa, o kterou se s Vámi dnes podělím, opět měla osobitý, nezaměnitelný ráz. Jak postupně odkrajuji jednotlivé trasy TCT i další trasy, objevuji specifika každého regionu. TCT okruh, který vede prakticky podél hranic. jsem si pro sebe rozdělil na dvě části. Jednu z nich, jak už jste mohli číst, mám objetou. Stejně tak už jsem prozkoumal celý okruh okolo Prahy, který sice není součást TCT, ale je mezi jezdci poměrně rozšířený. K trasám okolo ČR, které kopírují hranice republiky se z centra paprskovitě rozbíhají další trasy, které jsem si pro sebe pojmenovat jako "náběžky od Prahy". Je jich pět. Východní, podél D1, vede od Všechrom do Humpolce a pokračuje do Klobouk u Brna. Západní spojuje Družice a Vlčkov, severní vede mezi Hulicemi a Pelíkovicemi a jižní, o které budu psát nyní, je natrasovaná mezi Hulicemi a Hlubokou nad Vltavou.

Trasa je nenáročná a opět ji lze zvládnout v pohodovém tempu za půl den, cca za pět hodin. Najdete na ní řadu hezkých míst. Terén je příjemně proměnlivý, nesložitý. Snad jedinou záludnost můžete očekávat na okraji polí, kde zemědělci proaktivně zaorali cestu a nebo ve vysoké trávě, díky které nevidíte, jakou stopu vlastně jedete. Tam Vás může občas něco překvapit. Projížděli jsme lesy, pole i louky. Na trase najdete staré rozbité kdysi asfaltové cesty i šotolinu a štěrk, písek téměř žádný. 

Stejně jako na některých místech předchozích tras, i zde narazíte na místa, která by bylo lepší objet nebo ukončit. Jestli pojedete jen tuto trasu a nebudete potřebovat v Hluboké navázat, nebál bych se trasu ukončit cca 10-15 km před Hlubokou, tj. cca na 144 km od Hulic, kde jsme startovali.  Po 144 km totiž projíždíte lesem za závorou ve správě arcibiskupství a vede to prakticky jen po asfaltu. Občas Vás to pošle mimo asfalt, ale jen na kousíček a vy se vzápětí na asfalt vrátíte. Za mě je to zbytečný risk a jestli budete chtít jet až do Hluboké nad Vltavou, tak si tam zajeďte normálně po silnici. O nic nepřijdete, jen o asfaltovou cestu v lese.

Na pár místech jsme potkali kůl s cedulkou informující nás, že jedeme přes soukromý pozemek. Nejednalo se o žádnou oficiální značku, spíše to byla lidová tvořivost, ale narazili jsme na to vícekrát. Jedno takové místo je delší - jedná se asi o 400 metrů cesty před vesnicí Hanov.

V posledních desítkách kilometrů se pohybujete prakticky neustále pod zákazy vjezdu a nebo mezi závorami. Ve středočeském kraji jsme se pohybovali prakticky stále legálně a bez zákazů. Společně se vstupem do jihočeského regionu jsme se stále častěji potkávali se zákazy vjezdu a závorami.

Jedna z prvních nepřekročitelných překážek nás čekala za vesnicí Dražíč. TCT je trasovaná po cestě, kde je nově umístěná závora bez možnosti ji objet. Já jsem naplánoval objížďku po jiné a asfaltové cestě. Je na každém, jakou variantu zvolí. Nejedná se o dlouhý úsek.

Druhá překážka se nacházela ve Hněvkovském lese, které spravuje místní arcibiskupství a les je lemován zákazovými cedulemi, které umožňují vjezd pouze s povolením daného arcibiskupství. Když už tam člověk vjede, mělo by to stát za to. Ale tady tomu tak není, protože sice jedete lesem, ale převážně po asfaltové silnici. Pak už navazuje jen  silniční úsek vedoucí k cíli v Hluboké nad Vltavou.

Musím připustit, že oproti předchozím letem, jsou lesy prošpikované pracovníky Lesů ČR. Poslední tři vyjížďky byly vždy s kontaktem s Lesy ČR. Zatím jen domlouvají, ale jejich naostření vůči motorkářům stoupá. Naše frekvence se totiž zesiluje.  

Sedmá trasa: již brzy

Děkuji za přečtení a sdílení.