92. ročník Velké kunratické

 

Od letošního ročníku jsem si moc nesliboval. Sice jsem trénoval, ale s ohledem na počasí a na podmínky na trati jsem si velké naděje na zlepšení času oproti loňsku nedělal. Bylo chladno a celý den pršelo, trať v lese podle toho vypadala a já jsem si říkal, že letos to bude velmi těžké. Bylo i nebylo.

Startovní číslo jsem si koupil včas, říkal jsem si: "2424 mi snad přinese štěstí." 

Ještě před startem jsem si vytyčil první úkol. Konečně vyřešit problém z loňského roku. Celý rok 2025 jsem se snažil vyřešit problém s přepisem čísla, které jsem loni kupoval od veterána a za přepis na stánku loni před startem u stánku řádně zaplatil.  Letos se mi v zázemí před startem povedlo sehnat jednu z organizátorek osobně a postěžoval jsem si, že to od loňského roku nebylo řádně přepsáno úhradě navzdory. Hurá! Týden po letošním startu jsem se konečně dočkal. Mám přepsáno. :-) Jestli vás zajímá, jak to bylo loni, podívejte se zde . Můžete tam shlédnout i video z trati, určitě si z něj uděláte představu  o náročnosti tohoto závodu.

Na závod jsem se připravoval pečlivě,  měsíc před závodem jsem se soustředil na trénování kopců.

Chvíli po startu se běží rovinka, ale i ta už díky bahnu notně klouzala. Když jsem se pouštěl do prvního kopce, měl jsem po přeběhu potoka už velmi mokré boty a do kopce to klouzalo jak po banánové slupce. Docházelo mi, že šance na zlepšení oproti loňsku zřejmě bere za své, ale v duchu jsem si říkal, že možná ....??? ... no prostě a jasně, že na rovinkách musím zabrat. Při seběhu z kopce jsem si musel dávat pozor, lidi tam hodně padali. Další úsek přes vodu a výběh na hrádek mi vcelku sedli. Hrádek jsem zdolal bez ztráty síly, s dobrým pocitem, ale zjistil jsem, že mám rozvázanou tkaničku. Škoda, zavázat ji je ztráta tak dvaceti sekund. Naděje na překonání loňského výsledku se mi opět vzdalovala. Třetí kopec je těžký, počítal  jsem s tím a věděl jsem, že to nahoře musím co nejdříve pořádně rozběhnout. Pomalu ale jistě jsem zrychloval a na vrchní cca kilometrové rovince jsem držel tempo okolo 5:00/km. Čekal mne poslední seběh z kopce, vcelku příkrého. Věděl jsem, že, když je mokro a bahno a klouže to, je těžké někoho předběhnout. Je potřeba být ohleduplný a hodně opatrný. Nakonec jsem pár lidí musel předběhnout, protože jinak by to byla ztráta času. A já pořád v duchu doufal, že aspoň o maličko bych mohl být lepší než loni, když jsem tolik trénoval.

V cílové rovince jsem nechal poslední síly a v hlavě mi lítala čísla, jaký čas v cíli nakonec  budu mít.

Mám radost, nakonec se mi to povedlo. Na letošek jsem si dal cíl doběhnout pod 20 minut. A to jsem dal. Rozbahněnému terénu a nepřízni počasí navzdory. Ale když se podívám na běžce přede mnou, stále je co zlepšovat. Až se bude blížit nový ročník, zvolím novou strategii a propracovanější trénink. Už teď mám v hlavě novou ambici, chtěl bych to zvládnout pod 19 minut.  Slíbil jsem si to!

Děkuji za přečtení a sdílení.