Řecko 2024
O cestě do Řecka jsem uvažoval už delší dobu. Měl jsem ho mezi plány v hlavě označené jako "brzy navštívit". Rád v sedle motorky poznávám nové země. Čím déle jezdím, tím se místa na mapě, která bych rád navštívil, neustále vzdalují od mé domoviny. Letos přišel čas podívat se právě do Řecka. Na cestu se tentokrát vydáme ve třech. Jako už tradičně já se svou Tenere 700 a parťák Petr na KTM 790 Adventure R, se kterým jsme společně navštívili už hezkou řadu míst. Tentokrát s námi jede i kamarád Lukáš, který sedlá KTM 690 a je to jeho "poprvé" s námi. Rozhodli jsme se, že si motorky necháme do Řecka dovézt spediční firmou MOTOBOX a my sami tam poletíme. Díky tomu budeme mít plných14 dní na samotné Řecko a to je k nezaplacení. Dle dosavadních zkušeností je s firmou Motobox parádní domluva i vzdáleně. Nic nemusíte řešit osobně, až předávání motorek.
Plány jako obvykle nemáme a vše budeme řešit operativně cestou. Chceme jezdit po cestách Adventure Country Tracks a Trans Euro Trail. Cesty ACT jsou pro nás novinkou. Víme jen, že jsou přizpůsobeny pro velké cesťáky. Tak doufám, že povedou krásnou krajinou i horami. Letošní rok budeme používat mapové podklady Garmin, OSM mapy a mapy.cz. V Garminu máme nahrané cesty TET, ACT a mapy.cz disponují řeckými mapovými podklady. Na cestu do Řecka jsem z motorky sundal telefon a budu zkoušet Garmin Tread Overland Edition. Sám jsem zvědavý, jak si navigace za tu cenu povede a jak budu spokojen. Na konci řeckého příběhu se s Vámi rád podělím o zkušenosti s touto navigací. Po Řecku se rozhodnu, jestli na motorce zůstane či nikoliv.
Hromada věcí, které vozím s sebou téměř na každou dovolenou. Na cestu si beru tašky Kriega 2x 18l na bocích a jednu 12l nahoře. Jedna taška pobere komplet bydlení a druhá věci. Nahoře pak mam nepromoky a volné místo na cokoliv. Na zádech budu mít batoh též Kriega 18l s vodou a s věcmi, které chci mít na dosah ruky.
Tašku s věcmi, ve které je oblečení na motorku, budu posílat s motorkou a v Řecku tašku nechám u spediční firmy. Naházím tam věci, které nepojedou se mnou.
Motorka je připravená a můžu ji v klidu předat přepravci.
4.9. po obědě jsme předali motorky na přepravu. MOTOBOX sídlí v Písku, ale s přepravcem jsme se domluvili a využili možnost svozu motorek z Prahy do Písku. Do přepravy předáme připravené motorky na cestu, komplet oblečení na motorku a také batožinu s věcmi, které nás budou provázet celou motodovolenou. Kamion s motorkami na cestu vyráží 6.9. v pátek, motorky na nás budou čekat v Soluni, než přiletíme.
Letenky jsme kupovali s předstihem cca čtyř měsíců. Do letadla si budeme brát jen příruční zavazadlo.
Když jsme kupovali letenky, sháněli jsme přímý let, který trvá něco málo přes 2 hodiny, ale nepodařilo se a máme jeden přestup. Letíme přes Vídeň. Na cestě budeme celé dopoledne, na místě bychom měli být po obědě a i to se ještě dá.
Po příletu do Soluni si budeme na výše uvedené adrese vyzvedávat motorky. Sem je také odvezeme, až nám skončí dovolená. Cesta nám tam z letiště údajně potrvá 45 minut autem.
Když přemýšlím o Řecku, jako první mne napadne moře, řecká pohostinnost, výborná kuchyně a pro mne velmi, velmi lákavé hory. A také mi na mysli vytanou pro Řecko tak typičtí titáni. Řeckou mytologii si ze školy až tak nepamatuji, ale vzpomínám si, že bohem cestování, hranic a Diův posel byl bůh Hermés. Sám velmi cestoval a je mimo jiné vnímán i jako ochránce poutníků. Snad nám tedy při našem cestování po Řecku bude nakloněn a převezme ochranu i nad námi, stejně tak jako bůh počasí, hromu, blesku a vládce Olympu, Zeus. Doufám, že ani jeden z nich si s námi nebude chtít potměšile zahrávat. Přeci jen, část naší cesty se Olympu dotýká, tak uvidíme.
AKTUALIZACE - TAK A JSME TADY
DEN PRVNÍ: 21.9.2024
CESTA, VYZVEDNUTÍ MOTOREK A CESTA K HORÁM
První den naší cesty zahájil budík kolem páté ranní. V 5.30 nás vyzvedl taxík. Měli jsme štěstí, navzdory dlouhodobějším zmatkům na pražském letišti jsme odlétali načas. Stejně tak přestup ve Vídni proběhl hladce. Letadlo bylo úplně plné a ve 12.45 hod. řeckého času (časový posun oproti Praze + 1 hodina) jsme přistáli na letišti v Soluni.
Z letiště jsme spěchali za pomoci místního taxi na druhou stranu města, kde na nás už čekal česky hovořící Nicolas ze spediční firmy Motobox a naše motorky. Ocenili jsme, že na nás počkal až do dvou hodin, ačkoliv otevírací doba firmy končí v poledne. Převzali jsme si motorky, nechali jsme v místě tašku věcí, které nebudeme potřebovat a chvíli popovídali s Nicolasem. Ale jenom chvíli, už jsme se těšili, až vyrazíme.
Na sklonku odpoledne jsme nakonec najeli cca 100 km s převahou asfaltu, abychom se nablížili na rozcestí, kde se protíná východní část T.E.T.u s cestou kolem Albánských hranic. Odtud se zítra chceme vydat po T.E.T.u č.7, která vede mimo jiné i přes nejznámější řecké pohoří Olymp a měří 850 km. Čeká nás tudíž cesta bohů. T.E.T. 07 bychom rádi projeli celý.
K offroadovým cestám jsme dnes jenom trochu přivoněli. Dopřáli jsme si alespoň krátkou ochutnávku polních cest a úvozů. Dorazili jsme k úpatí hor ve Střední Makedonii, k městečku Vergina (starověké Aigai - hlavního města tehdejší Makedonie), kde budeme i nocovat. Hory nás čekají zítra. Dnes budeme spát v penzionu a jsme rádi, že se nám ubytování podařilo sehnat docela rychle. Spousta penzionů a hotelů je totiž po sezóně už zavřená. V dalších dnech bychom rádi přenocovali i pod stany, ať si to užijeme se vším všudy. Tak uvidíme.
Poznatky dnešního krátkého dne? Porce, které dávají v restauracích, jsou nesmírně veliké. Asi by nám jedno jídlo stačilo pro dva. Typicky řecký nápoj Ouzo-soda je překvapivě dobrý a osvěžující. Všude je spousta volně pobíhajících koček a psů. Těšíme se do hor. Já jsem na Řecko velmi zvědav, jsem zde úplně poprvé.
Dojeli jsme do městečka Vergina (sem) a zde také spíme.
DEN DRUHÝ: 22.9.2024
TAK DLOUHO SE JEZDÍ S UVOLNĚNÝM ÚCHYTEM, AŽ TI VÝFUK UPADNE
Ráno nás přivítalo příjemných 16 stupňů, ideální teplota na ježdění jen v dresu. Vyjeli jsme z vesnice na úpatí hor a směřovali nahoru. Na vrcholech hor nás čekaly nádherné výhledy.
Dnes jsme si užili převážně offroad. Cesty byly kamenité a výjezdy dlouhé a náročné. Bahnité cesty v lesích prozrazovaly silné deště předchozích dní. O stereotypním ježdění nemůže být ani řeč a to i díky proměnlivému počasí. Teplota přes den vyšplhala na 25 stupňů, ale v horách nás trochu zaskočilo významně chladnější klima. Když jsme překročili hranici dvou tisíce metrů nad mořem, teploměr ukázal 11 stupňů celsia. Ježdění "jen v dresu" se nám maličko vymstilo.
Dnes jsme se celý den pohybovali dle našeho plánu po T.E.T 07. Minuli jsme nejvyšší horu Řecka Mytikas (2.917 m) a směřovali k Olympskému pohoří. Jeden výjezd plný kamenů, vymletý od vody nás lehce potrápil. Postupně jsme Petr i já trochu ztratili stabilitu a odložili motorku, ale to k náročnému offroadu prostě patří. I tak můžeme říci, že se jelo moc pěkně. Kameny nebyly na těchto cestách tak ostré jako jsme potkávali v Bosně.
Přesto však dnes nejspíš nemám svůj den. Po zhruba 150 km mi upadl výfuk. Výfuk mám upravený a spolu s ním i úchyt. A ten se v místě, kde byl naprasklý, uklepal a upadl. Provizorně jsme výfuk připáskovali a sjeli jsme do nejbližší vesnice pod kopcem řešit závadu. Měli jsme štěstí. Hned naproti hospůdce, kde jsme si chtěli dát jídlo, bydlel vesničan, který svářel. Propojila nás s ním paní hospodská a poprvé jsme poznali vyhlášenou řeckou pohostinnost a vřelost na vlastní kůži. Svařili jsme u něj v dílně, co bylo třeba. Za opravu po nás vůbec nic nechtěl. Tak jsme jeho dětem alespoň koupili Colu a dali nějaké sladkosti, co jsme měli s sebou.
Den se přichýlil k večeru a my jsme zůstali v této vesnici i spát, paní hospodská nám pomohla sehnat ubytování v soukromí. Těšili jsme se na večeři, přes den jsme měli jen svačinku v kopcích, kterou jsme si předtím koupili v místním obchodě (chleba, sýr, salám). Povečeřeli jsme opět typická řecká jídla, souvlaki, řecký salát a kotletu a těšili se na odpočinek.
Zítra nás čeká pohoří Olymp. Snídat budeme až na úpatí hory Olymp v kavárně, kterou jsme si našli na mapě. Odsud chceme brzy odjet, je to velmi frekventované místo plné turistických tras a turistického ruchu. Přeci jen, jsme kousek od nejvyšší hory Řecka.
Bilance dneška:
- 160 km celkem
- 2 x lehce odložená motorka
- 1 upadlý výfuk.
Jsem zvědav, co přinesou dny další.
DEN TŘETÍ: 23.9.2024
PŘES T.E.T. 07 AŽ POD HORU OLYMP
Dnes ráno jsme se poprvé rozdělili. Kamarád Lukáš odjel po asfaltu do údolí, kde jsme měli z předchozího dne vytypovanou kavárnu. Jeho úkol zněl jasně: Dokoupit zásoby a počkat na nás u kávy. Já a Petr jsme odfrčeli do hor a užili si zhruba 30 kilometrů nádherného offroadu. Odměnou nám byly opět dechberoucí výhledy. Během necelé jedné hodiny jsme si užili mnoho výživných sjezdů i výjezdů u pohoří Olymp. Cestou jsme narazili na v louce odloženou lebku krávy/býka.
Posnídali jsme až po ranním ježdění. Kávu a toast jsme si dali, když jsme se s Lukášem shledali v kavárně. To bylo něco málo před polednem místního času. Poté jsme se vydali stále ještě po T.E.T. 07 směrem na polostrov Peloponés. Dnešní den se obešel bez pádů, ale závadu jsme malinkou měli. V jednu chvíli si Petr všiml, že se Lukášovi uvolnil boční stojánek. Zastavili jsme a zjistili, že ztratil pružinu. Měli jsme štěstí. Petr si toho všiml prakticky hned a tak jsme několik kroků od místa zastavení upadlou pružinu na cestě našli a nasadili ji zpět na stojánek a zafixovali.
Pak už jsme pokračovali bez větších komplikací. Na Tenérce přestal ukazovat šestý rychlostní stupeň. Dovedlo mne to k zavzpomínání na Afriku a rok 2019, kdy jsem řešil ten samý problém, akorát s pětkou, tehdy ještě v záruce. Tentokrát, až se vrátím, si jej už budu muset řešit sám, nebo to nechám být.
Cíl dnešního dne - dojet až k moři - jsme parádně zvládli a bylo z toho pěkných 250 km. Přes den se teplota v údolí vyšplhala ke 30 stupňům, tak jsme ochutnali i letní klima. Když jsme odpoledne dojeli k moři a hledali ubytování, nebylo to tak snadné, jak jsme zvyklí. Až teprve při 4. pokusu jsme byli úspěšní. Je zde po sezóně, restaurace jsou prázdné a většina ubytovacích zařízení je zavřená. Původně jsme zamýšleli přespat v kempu nebo na místě, kde bychom mohli stanovat. Navzdory tomu, že jsme v přímořské lokalitě, nezadařilo se a opět budeme spát v penzionu. Ale nevadí to, ráno by nás čekalo 15 stupňů. A alespoň jsme si užili kratší ježdění v písku. Pláže nás tu nikterak neoslnily, byly hodně neupravené. Uvidíme, co bude dál.
Přes den nebyl na pořádné jídlo čas, navíc jsme snídali pozdě a tak se vyplatilo ušetřit čas, posvačit na trase nějaké ovoce a počkat si na pořádnou večeři. Objednali jsme si opět krajové speciality, tj. salát, sýry a souvlaki, ale přecenili jsme se. Porce byli v této restauraci tak obrovské, že budeme mít svačinku i na zítra.
Pohled z pláže do restaurace je večerních hodinách moc příjemný.
Stejně tak pohled z restaurace na pláž. Ale člověk má zvláštní pocit, když je u moře všude pusto a prázdno. A to je teprve druhá polovina září.
Zítra nás čeká pokračování po trase T.E.T. 07 směr poloostrov Peloponés. Možná, jak budeme pokračovat jižním směrem, bude ještě přímořský turismus žít. Na druhou stranu nám při ježdění vyhovuje, že není nikde skoro ani živáčka.
DEN ČTVRTÝ: 24.9.2024
PODÉL POBŘEŽÍ
Dnes se nám podařilo dokončit plánovaný úsek T.E.T. 07 a zítra už nás čeká přejezd na T.E.T. 05. Mohu říci, že dnešek byl zatím nejméně náročný, hodně úseků bylo asfaltových. Včera jsme opustili pohoří Olymp a sjeli k mořskému pobřeží, dnes jsme s mořem na dohled pokračovali. Cca 30 km vkuse jsme jeli po vrstevnici kousek nad mořem po šotolině a otvíraly se nám krásné pohledy na záliv a pláže.
Cesta byla příjemná a pohled na moře natolik lákavý, že jsme později odpoledne všichni podlehli a vykoupali jsme se v moři.
Dnes jsme si dali sladkou snídani v kavárně kousek od místa, kde jsme měli nocleh, poobědvali jsme na cestě jídlo, které jsme si nechali včera večer zabalit při večeři a na večeři jsme si došli do jídelny v motorestu naproti kempu, kde jsme si postavili stany na noc. Dnes přišel na řadu tradiční řecký pokrm - musaka a jako už každý večer - tzaziky.
Jsem rád, že se nám podařilo najít kemp a my tak můžeme spát venku. Kemp je skoro prázdný a nefungují zde téměř žádné služby. Vše je omezené na minimální provoz. Skvělé ale je, že se nám zde podařilo vyprat, tak snad nám to do rána uschne.
Dnes jsme měli vlastně takový lehce udržovací den. Nejen, že jsme si vyprali prádlo, ale dali jsme i základní servis a kontrolu motorkám. Hodně se práší, bylo potřeba vyčistit filtry. Celkový nájezd za dnešní den je 196 kilometrů a zítra se vydáváme dále na jih směr ke Korintskému zálivu, směr Atény a Peloponéský poloostrov. Pořád je příjemné teplo.
DEN PÁTÝ: 25.9.2024
PŘEJEZD NA T.E.T. 05
Dnes to bylo dlouhé, máme za sebou 260 km a jen část z nich byl offroad. Čekali jsme, že na nás trochu padne krizovka po třech dnech intenzivního ježdění, ale nestalo se tak. Sice jsme už trochu rozlámaní, zejména po noclehu v kempu, ale díky nutnému přejezdu na jih na T.E.T. 05 to dnes bylo hodně o asfaltu a kilometry ubíhaly rychle. Ale zpět k offroadu. Ten mi dnes úplně neseděl, bylo to prakticky pořád nahoru a dolů, spousta kamenů a klouzalo to. Málem jsem chytil i highsidera, ale ustál jsem to. Kamarád to jednou v zatáčce položil. Jinak jsme jeli bez problémů. Trochu mi chrastí řetěz. Musíme po cestě někde motorky pořádně umýt, abych si ho mohl namazat.
Řecko je výborné na trénování sjezdů a výjezdů. Nikdy bych nevěřil, že řeknu, že jsem se občas těšil i na rovinku. Dočkal jsem se, poslední úsek cesty jsme jeli podél uměle zbudovaného kanálu, který přiváděl vodu a to bylo moc hezké. Pěkná šotolina a na ní šutříky. Zamyslel jsem se a rázem si všiml, že mám na tachometru 105 km/h. Závěr dnešní cesty jsem si opravdu užil.
Dnes poprvé za celou dobu, co jsme na cestě, jsme potkali motorkáře, sympatického ošlehaného poláka, který je na cestě od začátku září. Cestoval úplně sám a jel z Turecka do Řecka. Chvíli jsme popovídali, popřáli si šťastnou cestu a pokračovali každý svým směrem.
Ráno jsme z kempu vyjížděli kolem desáté hodiny, tak nám stihlo pořádně uschnout i prádlo a máme na pár dnů vystaráno. Dnes jsme nesnídali, ale dali jsme si po odjezdu z kempu cca po 40 km vydatný brunch. Kolem páté jsme pak zastavovali na kávu a všimli jsme si, že je v nabídce i domácí pizza. Neodolali jsme, byla výborná. Přes den jsme lehce posvačili ze zásob, co jsme měli v batůžku, jen jsme dokoupili čerstvou bagetku. Nocleh jsme si zařídili v hotýlku ve městě kousek od trasy, ale museli jsme tam popojet. Mimo města je to s tím ubytováním teď, po sezóně, špatné. Tak raději do města a na jistotu.
Zítra nás čeká snad už konečně Korintský průplav.
DEN ŠESTÝ: 26.9.2024
KORINTSKÝM PRŮPLAVEM NA PELOPONÉS
Dnes to bylo 206 kilometrů a konečně jsme projeli dlouho očekávaný Korintský průplav. Část cesty jsme jeli nad Korintským zálivem ze strany pevniny, ale moc hezké to nebylo. Jednak dolů nebylo vidět a cesta také nebyla nic moc. T.E.T. nás dovedl k závoře a tak jsme museli hledat objížďku. Poslední aktualizace mapových podkladů ze září roku 2022. Ale jinak jsme dnes projížděli řadou zajímavých úseků. Les na nás dýchl prazvláštní atmosférou, protože stromy i okolní příroda vykazovaly známky požárů, které zde v předchozích měsících a letech řádily. Cesty jsou obtížné, všude jsou kameny, uskakuje to a klouže. Zatáčky raději dáváme pomaleji a bezpečně.
Korintský průplav je nesmírně zajímavý. Dokonce jsme na mostě i zastavili, abychom si ho mohli vyfotit. Průplav vytesaný do hloubky do skály působí monumentálně, přetíná pevninskou šíji a spojuje pevninu s poloostrovem Peloponés. Jeho moderní výstavba trvala 12 let (1881-1893) a je dlouhý téměř 6,5 km. Zajímavostí je, že je vytesán v úrovni moře, tudíž nejsou potřeba zdymadla. Stěny tyčící se nad mořskou hladinou dosahují výšky až 90 m a jsou téměř kolmé. Hloubka ke dnu moře je 8 m. Je to neuvěřitelná stavba.
Na Peloponésu se jako mávnutím proutku všechno proměnilo. Po ukončení sezóny ani památky, vše v plném proudu. Značné množství turistů, fungující restaurace, pláže, ubytování. A taky pozdní letní klima. Takže se zajištěním ubytování jsme tentokrát neměli sebemenší obtíž. Dnes to bude opět hotel, kousek od moře, místní kemp se nám nelíbil. Dá se tu sehnat ubytování za 20 euro/os., a to je přijatelné. Samozřejmě bez snídaně a to nám vyhovuje. Rádi snídáme cestou v lokálních kavárnách, které si vytypujeme na mapě, v prostředí místních. Večeři jsme si dopřáli v restauraci (špagety, musaka a chobotničky), stejně jako ráno omeletu v kavárně. Oběd jsme pořešili formou svačiny v batůžku a cestou se zastavili na kolu a zmrzku. Aspoň přes den neztrácíme čas vysedáváním u jídla a můžeme se věnovat ježdění.
Zajímavost dnešního dne je maličko o stresu, který jsem si přivodil tím, že jsem před vjetím do offroadu zapomněl natankovat. Tak jsem se trochu modlil, aby to klaplo. Nakonec jsem byl nadšen, protože jsem od posledního tankování najel 313 km. Spočítal jsem, že mi Tenérka tady v horách bere jen 4,4 l /100 km. Když už jsme u těch technikálií, konečně jsme pořádně umyli mašiny a namazali řetězy. Už nechrastím. A ještě jeden technický poznatek: nešlapou interkomy. Máme všichni tři stejný (CellularLine Interphone Tour), ve dvou fungují perfektně, ale s třetí osobou si to neumí pořádně poradit. Budeme asi kupovat jiné.
Když se koukám na tachometr, vidím, že celkově za sebou máme už 1.170 km. Zítra bychom zase chtěli ukrojit pořádný kus. Budeme ostrov objíždět po směru hodinových ručiček a pokusíme se dosáhnout nejjižnějšího bodu naší výpravy. Od průplavu jsme se napojili T.E.T. 04 a budeme jím pokračovat.
DEN SEDMÝ: 27.9.2024
NEJJIŽNĚJŠÍ BOD NAŠÍ VÝPRAVY
Cíl dnešního dne, dosáhnout nejjižnějšího bodu naší cesty, se nám podařilo splnit. A dokonce jsme popojeli i o kus dál. Trasa v první polovině dne nás provedla po vrstevnici ve výšce zhruba 700 m nad mořem a otevřela nám nádherné výhledy. Hory tu jsou skutečně kouzelné.
Na vrstevnici jsme vystoupali po velmi příjemné pozdní snídani v pekárně, kam nás odvedly s doporučením google mapy.
V druhé půlce dne jsme vystoupali až do 1200 m nad mořem, ale pořád nejsme úplně nahoře. Poloostrov Poloponés totiž nabízí hory vysoké téměř 3.000 m. Ve vyšších polohách jsme jezdili v příjemných 25 stupních Celsia, ale dole u moře je pořád léto v plném proudu a 29 stupňů. Nesmírně jsme si užili posledních 30 km offroadu dne. Dostali jsme se na hodně rozbitou cestu v lese. Byla to zajímavá technická pasáž před koncem dne, která nás pěkně prověřila.
Dnes jsme na cestě potkali 3 německé motorkáře, jinak celý den nikoho. Naši trasu jsme museli před koncem dne trochu změnit a plánovaný offroad zkrátit. Totiž: Dnes jsme se do hor tak těšili, že jsme ráno nějak vypustili tankování a při nájezdu 260 km hrozilo, že by se nám to mohlo někde nahoře vymstít. Když jsme si to uvědomili, našli jsme si na mapě nejbližší pumpu. Mapa však už jaksi neřeší, že malé pumpy stranou civilizace jsou mimo hlavní sezónu často uzavřené nebo zrušené. A tohle byl bohužel tentokrát i náš případ. Museli jsme k většímu městu. Na okraji Tripolisu jsme natankovali. Lukáš měl v tu chvíli v nádrži sotva půl litru zbývajícího benzínu. Vyšlo to na knop. U Tripolisu jsme i povečeřeli a pak se otočili zpět do přírody, kde jsme měli zařízené ubytování. Přes den jsme doplňovali energii z batůžku a jen na chvíli se zastavili na řecké jablíčko s medem a na tzaziky.
Ubytování jsme dnes našli takřka pohádkové. Jsme na statku na samotě, máme nocleh se snídaní uprostřed přírody mezi starými kamennými stavbami s nádechem středověku. Všude spousta zvířat, koně, psi, kočky. Prostě divočina. Kamenné stavby a přírodní ráz mají nesmírně uklidňující atmosféru. Uvidíme, jak se nám bude spát, ale zatím je to asi nejhezčí nocleh za celou dobu.
DEN OSMÝ 28.9.2024
Z FARMY POD STAN
Slunce nás ráno probudilo do dalšího dne a otevřelo nám pěkný výhled na celý statek, kde jsme přespávali. Vesnická snídaně hned po probuzení nám udělala dobře. Tentokrát jsme nemuseli hledat kavárnu či pekárnu na dopolední snídani a mohli jsme posilnění rovnou vyrazit na cestu.
Měli bychom se držet toho, co umíme, a to našich strojů s koňskou silou v motoru. Kontakt se živými koni nám moc nejde. Lukáše jeden z místních kousl.
Počasí nám stále nedá zapomenout na to, že v Řecku je pořád léto v plném proudu. Slunce se do nás opírá a teploty kolem třicítky už jsou trochu moc. Ale věděli jsme, kam jedeme, a počítali jsme s tím. Pořád je to příjemnější, než jízda jen v dresu a v 11 stupních v horách jako druhý den. V počátku dne jsme jeli po asfaltkách, ale ty byly alespoň krásně klikaté a protínaly kopce. Později jsme se přesunuli na šotolinu, která místy vedla oblastí s množstvím vysázených stromů, u kterých byl zbudován zavlažovací systém. To jsme zde zatím neviděli. Není to v Řecku obvyklé.
V jednom místě nás zlákala odbočka z trasy na cestu, která vedla korytem potoka. Možná to byl odvodňovací kanál. Ale na jeho druhé straně bylo vše zarostlé a neprostupné, museli jsme se vrátit stejnou cestou zpět a najet na původní trasu, pak už jsme řešili, kde dnes budeme nocovat. Nakonec spíme na divoko, v přírodě. Stany jsme si postavili kousek od řeky Alfeios. Na tento způsob trávení večera a nocleh jsem se těšil.
Zítra ještě pojedeme dál a z T.E.T. 03 zkusíme přejet na A.C.T. Chtěli bychom si vyzkoušet alespoň kousek. Celkový nájezd za dnešek: 225 km
DEN DEVÁTÝ: 29.0.2024
ZATÁČKY, PÁD, PŘEDNÍ PÍCHLÁ PNEU, ZADNÍ PÍCHLÁ PNEU A 14 ST. V HORÁCH
Některé dny jsou hladké a kilometry ukrajujeme jeden za druhým, jiné dny trochu váznou. A přesně takový byl dnešek. Začal však krásně. Probudili jsme se u řeky, ze stanů nás docela brzy (kolem půl osmé) vytáhlo sluníčko, které vykukovalo nad vrcholky hor. Ranní mlha nad údolími měla až magické kouzlo.
Popojeli jsme 15 km do místní kavárny na snídani. Dnes jsme byli odkázáni spíše na zásoby v batůžku a restaurace, je neděle a prodejny potravin mají zavřeno. V kavárně jsme dali bagetu s masem a kávu či čaj a vyrazili pokračovat na T.E.T. 03
Brzy jsme opustili asfaltku a mohli jsme si užít klikatící se šotolinovou cestu se spoustou zatáček. Těsně před polednem v jedné z nich Lukášovi chcípla motorka a lehce to položil. Přispěchal jsem mu na pomoc, zvedli jsme motorku a naštěstí se nic velkého nestalo. Jen jsme lehce upravili výfuk a mohli jsme pokračovat.
Po dalším drobném zdržení v jedné vesničce, kam jsme museli zajet dotankovat, nás čekaly serpentiny na šotolině. Naprosto nás nadchl těžký kamenitý průsmyk ve výšce kolem 1200 metrů nad mořem, ze kterého byly nádherné výhledy. Byl to asi jeden z nejtěžších dlouhých výjezdů, které jsme tu absolvovali. Dal nám zabrat, ale stálo to za to.
Jak už jsem zmínil, dnes jsme byli odkázáni na zásoby z batůžku. A i ty přišly po náročných výjezdech velmi vhod. Ovoce, zelenina, chleba se salámem a čokoládou nám doplnily energie na další etapu cesty. Byla potřeba, celý den jsme se proplétali cestou s množstvím zatáček. Odpoledne jsme opustili T.E.T. 03 a najeli na ACT 2.0. Jakmile jsme najeli na ACT, přišla další komplikace, která nám sebrala tři čtvrtě hodiny. Kolem půl čtvrté odpoledne Lukáš píchnul přední kolo. Naštěstí jsme měli náhradní duši s sebou, tak jsme ji vyměnili a mohli jsme pokračovat.
Nebyla to však dnes naše poslední komplikace. Ani ne hodinu poté, co jsme zprovoznili Lukášovo kolo, jsme se museli věnovat mému. Jeli jsme chvíli po klikatící se šotolině a já píchnul zadní kolo. Někde jsem sebral železný trn. Oprava nám trvala další půl hodiny a den se pomalu přichýlil ke svému závěru.
Po pěkné šotolině jsme dojeli až do údolí k moři, kde jsme našli perfektně vybavený kemp. V místě jsme i povečeřeli. Naše oblíbené souvlaki a řecký salát tady už asi nikoho nepřekvapí. Vyzkoušeli jsme i řecké víno. Mně osobně chutnalo. Z pláže je krásný pohled na moře a protilehlé letovisko. Nad hlavou se nám rozprostírá úplně čistá obloha plná hvězd. Jsou pocitově nesmírně blízko. Velký vůz je tady odsud skutečně velký a zdá se být nadosah.
Dnes jsme si užili cestu jak v nížině, tak i vysoko v horách. Tam nás trochu překvapilo 14 stupňů Celsia a oproti třicítkám v údolí to byl značný rozdíl. Jízda v dresu byla jen pro otužilé. Nahoře bylo většinou pod mrakem a cesty vesniček, kterými jsme projížděli, byly smáčené deštěm. My mu celý den jako zázrakem unikali. Dnes jsme ujeli 195 km, uzavřeli jsme okruh po poloostrově Peloponés a celkový součet se nám vyhoupl na 1.775 km. Naše výprava se tak překlopila do druhé poloviny. Zítra si dáváme volný den. Projdeme se po okolí, vypereme, vykoupeme se v moři a dáme motorkám servis, co potřebují.
DEN DESÁTÝ: 30.9.2024
ODPOČINEK, KTERÝ TAK ÚPLNĚ ODPOČINKEM NEBYL
Odpočinkový den jsme využili na údržbu sebe i motorek. Kemp, ve kterém jsme se ubytovali, byl menší, ale výborně vybavený. Vysoká úroveň hygieny kombinovaná s perfektním zázemím s trvale dostupnou teplou vodou a elektrickou energií se nám moc zamlouvala. Jídlo v restauraci, kde jsme nakonec zakotvili na velkou pozdní snídani, popolední sváču i večeři, bylo chutné, jen úroveň obsluhy značně pokulhávala - jakoby ani neměli rádi lidi a obtěžovalo je pro ně něco udělat. To je v pohostinství až úsměvné. To bylo však jediné, co lze tomuto kempu vytknout. Je konec sezóny, tak třeba jsou už moc unavení.
Den jsme strávili docela efektivně. Vyprali jsme si prádlo v prádelně kempu, vykoupali jsme se v moři, na pláži bylo minimum lidí. Je hodně kamenitá a to lidi asi moc nevyhledávají. A také je konec sezóny, i kemp byl plný max. z poloviny.
Motorkám jsme dali údržbu, kterou potřebovaly. Promazali jsme řetězy, vyprali a naimpregnovali filtry, a odkontrolovali, co bylo potřeba. Lukáš se dvakrát otočil v městečku v prodejně KTM. Jednak bylo potřeba dokoupit duše, abychom měli s sebou náhradní a potom ještě olej na filtr. Trochu nás trápí volba pneumatik, nesmírně rychle se sjíždí. Přední drží, ale zadní ubývá rychle. Nyní máme v kolech cca 1.800 km a na obrázku vidíte, jak jsme pneu už obrousili. Obávám se, že do cíle dojedeme na plátýnku.
Odpoledne jsme se vydali do 3 km vzdálené vesničky procházkou na pivo. Zela prázdnotou. Místa mimo turistické uzly jsou na konci sezóny úplně vylidněná. Alespoň jsme se trochu protáhli. Koupání po procházce bylo moc příjemné.
Zítra už budeme odkrajovat druhou polovinu naší výpravy. Pojedeme na opačnou stranu zátoky, než jsme nyní a potom za zády necháme Peloponés.
Hned ráno nás čeká lehce zapeklitý úkol. Musíme vyjet schody z platformy, na níž máme postavené stany. Dolů to šlo. Nahoru to bude trochu výzva.
ZATÍM NEJHEZČÍ DEN
Odpočatí s oservisovanými motorkami, náhradními dušemi a vypraným prádlem jsme probudili už v půl osmé, sbalili stany a vyrazili na cestu. Hned při výjezdu z kempu po avízovaných schodech Lukáš opět píchnul přední kolo. Náhradní duše se hned hodila. Naštěstí oprava zabrala jen půl hodiny a my mohli konečně vyrazit na cestu. Zbývající část poloostrova Peloponés jsme záhy nechali za zády. Přes ACT 2.0 jsme dojeli k unikátnímu mostu Rio Antirio spojující Peloponés s pevninou. Za jeho přejezd jsme zaplatili pouhá 2 eura/motorku a po ACT 2.1 jsme pokračovali do kavárny, kde jsme si užili asi nejlepší snídani-svačinu za celou dobu. Nejen, že se nám líbilo prostředí, ale z chuti a kvality prodávaného jídla jsme byli nadšení, o prostředí ani nemluvím.
(most z Peloponés na pevninu, mýtné 2 euro/motorka)
Moře jsme nechali daleko za sebou a po svačině jsme zamířili po ACT 3.0 řeckou pevninou do hor. První úsek dne byly točité asfaltky, ale poté jsme sjeli na T.E.T. 06 na šotolinu. Ve výšce 1.700 m nad mořem se nám začali otevírat nádherné výhledy na všudypřítomné holé kopce, brázdili jsme nadšeně poloniny i mimo cesty a užívali si asi nejhezčí jízdy za celou dobu. Z jezdeckého hlediska nám udělala radost jedna řeka a brod, který jsme na této výpravě potkali poprvé.
Odpoledne jsme najeli zpět na asfaltku plnou hezkých zatáček, protože jsme chtěli zavčasu dojet k historickému Stenoma Viniani - ke kamennému mostu přes řeku Megdovas. Údajně se zde báječně nocuje na divoko, tak jsme to chtěli zažít. Obavy z chladné noci se ukázaly jako oprávněné. Přes den bylo i v horách vcelku teplo, večer však teplota u řeky spadla na 14 stupňů a v noci nás potrápila zima a 9 stupňů. Ale přesto to byla krásná noc. Široko daleko žádná civilizace a žádný světelný šum. Obloha nad hlavou byla černá jak sukno a hvězdy se zdály být na dosah a hodně zářily.
Za celý den jsme najeli 225 km a všichni tři jsme se shodli, že to byl zatím nejzajímavější den. Zítra budeme pokračovat po ACT 4.0 na sever do vnitrozemí a do hor.
DEN DVANÁCTÝ: 2.10.2024
HLOUBĚJI DO VNITROZEMÍ
Nad ránem, někdy kolem čtvrté, mne probudila zima a potřeba si na sebe natáhnout další vrstvu. Přeci jen 9 stupňů už pěkně zalézá pod kůži. Nakonec se mi podařilo ještě usnout a kolem osmé jsme vstávali všichni. Sluníčko se k nám k řece dostalo až ve čtvrt na deset. Museli jsme na něj počkat. Bylo třeba vysušit podlážku stanu, než ho sbalíme a pojedeme dál.
V horách nás provázelo skoro celý den slunce, ale ve vyšších polohách nebylo více než 14 stupňů. Hory jsou hory. Původně jsme si říkali, že dnešek bude z jezdeckého hlediska spíše odpočinkový s převahou asfaltu, ale nakonec jsme najeli na krásné šotoliny. Projeli jsme několik pěkných průsmyků a užívali si rozlehlá panoramata. Jako bonbónek nakonec byl průjezd sedla, kdy jsme zdolávali nekonečné množství za sebou jdoucích kamenitých serpentin. Shodli jsme se, že jich bylo osmnáct.
Od rána až k jezeru, kde jsme dávali pozdní oběd, jsme kopírovali trasu ACT 4.0. Jezero bylo třpytivé a čisté, ale působilo už chladně.
Po obědě jsme najeli na trasu ACT 5.0 a těsně před závěrem dne nás čekala vlastně taková malá jezdecká odměna. Máme aplikaci, kam lidé dávají místa, kde se dá dobře nadivoko přespat. Tak jsme se za jedním takovým místem vydali. Mělo to být opět dole u řeky, kousek od městečka Mouzakiou. Nocovat tam nešlo, protože v místě probíhaly nějaké stavební práce. Zřejmě rozšiřovali břehy a odkláněli proud. Pro nás to však v ten moment byla paráda. Chvíli jsme si zajezdili ve vyschlé řece, projížděli jsme malou říčku a mělký brod. Moc se nám to líbilo. Byla to velmi zábavná vzpruha.
Ubytování jsme nakonec našli přes booking.com v přilehlém městečku. Shánět zde ubytování po sezóně skutečně není legrace. Jednou nás odmítli, že kvůli jedné noci jim to nestojí za to něco chystat. A podruhé jsme museli licitovat s cenou. Platit ve třech cenu za celý dům pro mnohem více lidí se nám nechtělo. Nakonec bydlíme a bydlíme hezky, v soukromí, každý ve svém pokoji a dnes nám v noci zima rozhodně nebude.
Dnes jsme najeli 170 km. Stav pneu se zhoršuje, Petr už má skoro po vzorku a brzy začne sjíždět zbytek gumy, do cíle se dostaneme tak-tak. Zítra chceme pokračovat na ACT 5.0 a poté se odkloníme severovýchodně na T.E.T směrem k hranici s Albánií. Naše cesta se pomalu chýlí ke konci.
DEN TŘINÁCTÝ: 3.10.2024
CELÝ DEN NAHOŘE
Hned dopoledne po snídani jsme vyrazili na avízovanou ACT 5.0. Z počátku nás čekal 130 km dlouhý přejezd po asfaltu, ale nestěžovali jsme si. Silničky vedly ve skalách a mezi horami. S pneumatikami téměř bez vzorku nám to vlastně ani nevadilo. Cca po 150 km na ACT 5.0 jsme odbočili na T.E.T 01 Dopolední kávu jsme si dávali ve 400 metrech nad mořem, ale po ní už jsme jen stoupali a celý den se pohybovali vysoko v horách, mezi 1.000 a 1.700 m nad mořem. Bylo chladno, dokonce tak veliké, že nás to donutilo obléci další vrstvu. Přesto se nám to líbilo.
Cesty místními horami jsou kouzelné a výhledy nezapomenutelné. Občas přijde těžší pasáž a prověří naši techniku. Občas se dostaneme do míst, která vybízí k tomu si trochu zařádit. Jako například dnes cesta přes řeku. Trochu jsme pojezdili v korytu říčky, užili si brody a pokračovali dál.
Na sklonku dne jsme se radovali, že další den proběhl hladce, bez komplikací. Ale jak se říká - nechval dne před večerem. Asi 25 km před plánovaným cílem Petrovi prasklo lanko u spojky. Věci na provizorní opravu jsme měli s sebou, ale rozhodli jsme se, že to uděláme až na ubytování. Petr má motorku vybavenou quickshifterem. Tak jsme ho museli jen roztlačit a pak už to zvládal sám. Jen na jedné hodně těžké kamenité pasáži, kdy je stoprocentně funkční spojka potřeba pro bezpečný průjezd, jsme usoudili, že bude lepší motorku společnými silami převést.
Ubytování máme dnes opět v soukromí, večer jsme strávili opravou Petrovy spojky. Zítra nás čeká poslední den a tudíž i přejezd k Soluni. Rozhodli jsme se, že motorky odevzdáme už večer. Původní plán odevzdat je dopoledne těsně před odjezdem na letiště jsme přehodnotili a v Motoboxu nám vyšli vstříc. Takže zítra nás čeká poslední den ježdění.
Dnes to bylo krásných 236 km. A rád bych zde uvedl jeden poznatek prakticky z celého Řecka. Všude jsou krávy, u cest, na svazích, na cestách. Jsou mírumilovné, ale mimo větší města jsou prostě všude.
DEN ČTRNÁCTÝ: 4.10.2024
KDYŽ CHCEŠ ROZESMÁT PÁNABOHA, ŘEKNI MU SVOJE PLÁNY
Přesně v tomto duchu se odehrál náš poslední den. Náš plán zněl jasně - hned ráno vyjet do hor a navázat na T.E.T 09. Jenže pohledem na tachometr Lukášovy motorky nám bylo jasno, že nejdříve musíme vyrazit natankovat. Měl totiž najeto 140 km od posledního tankování a má z nás nejmenší nádrž. Přídavnou nádrž u KTM 690 nemá a prostor však raději využívá k umístění věcí. Podle mapy byly v okolí dvě otevřené čerpačky. Jedna 30 km vzdálená, ale v úplně opačném směru, než jsme potřebovali jet. Druhá byla 60 km vzdálená, ale přibližně v našem směru. Zpět se nám nechtělo. Tak jako tak by to bylo šedesát km tam a zpět. Raději jsme chtěli držet směr. Jen nás to ale odvedlo od T.E.T.u, který jsme měli v plánu. Tak jsme hory opustili a najeli na hlavní asfaltovou silnici směr Soluň. Po 60 km jsme mohli natankovat.
Ačkoliv jsme museli opustit původní plán, nechtělo se nám celý den strávit na asfaltu. Po tankování jsme si řekli, že zkusíme offroad podle navigace. Zadali jsme jízdu nezpevněnými cestami a vydali se průzkumničit. Bylo to jiné, převážně rovinaté, ale také hezké.
Potřebovali jsme přejet kopec, ale pořád se ani za pomoci navigace nedařilo. S vědomím, že musíme večer předávat motorky do spediční firmy, jsme nemohli pátrat po cestě donekonečna, tak jsme posledních 100 km odfrčeli přes dálnici. Proto máme dnes velký nájezd, 309 km.
Ani dnes jsme se neobešli bez technické komplikace. Lukášovu pneu navštívil hřebík. Ale nejlépe, jak mohl. Jen mu propíchl špunt, tak jsem ho vyndal a jeli jsme dál.
Podařilo se nám včas odevzdat motorky, paní ze spediční firmy nám objednala do firmy večeři - gyros a doporučila nám ubytování.
Zvenku dům, ve kterém byl pronajatý byt, vypadal jako dům hrůzy, ale byt byl moderní, čistý a zcela vyhovující. Vše jsme nakonec pěkně postíhali a mohli jsme si dopřát odpočinkové pivko a pěknou procházku po večerní Soluni. Bylo to fajn, ale v horách se mi líbilo více.
DEN PATNÁCTÝ: 5.10.2024
CESTA DOMŮ
Ráno pěkně pršelo. Počasí nám chce asi připomenout, co nás čeká doma. Posnídali jsme v pekárně. Dali jsme si poslední řeckou bagetku, croissant s čokoládou, kávu a čaj a vyrazili procházkou směr letiště.
Trochu jsme zmokli. V horách nás déšť nedohnal, tady ano. Po městě jsme pochodili pěkných 5 km, pokoupili domů pár suvenýrů a zbytek cesty na letiště jsme si objednali taxi. Obědvali jsme na letišti a jen koukali, jak nám posouvají odlet.
Nad Evropou řádí bouřky, nad Řecko se žene přívalový déšť a vichr. Můžeme být rádi, že odsud odlétáme. Nejdřív avízovali zpoždění 15 min., pak přidali dalších 5 min. Ještě trochu.... a nestihneme navazující let ve Vídni.
Naštěstí se zadařilo a odlet z Vídně do Prahy jsme stihli.
Jsme doma. Hlavou se mi honí, co vše bych sem chtěl ještě dát. Je toho hodně. Řecko ve mně zanechalo hluboký otisk. Jezdili jsme intenzivně. Až odezní první dojmy po návratu a věci si sednou, udělám celkový souhrn pro cestovatele, kteří uvažují o offroad výletu do Řecka stejně jako my. Bylo to hodně nadupaných 14 dní. Rád na ně budu vzpomínat.
Závěrečný edit:
Motorky už jsou 2 týdny doma, už jsem zvládl i servis podvozku. Právě jsem poslal pochvalnou recenzi přes Google na Motobox, který nám převážel motorky.
Je tedy na čase nabídnout závěrečné shrnutí i Vám.
Pro všechny z Vás, kdo se chystáte na akci v podobných místech s podobným počtem najetých kilometrů, bych rád zdůraznil, ať si dáte záležet na výběru pneu. Pneumatiky, které jsme měli obuté my, nebyly vhodné na delší cestu. Já a Petr jsme měli Motoz Tractionator Enduro I/T. Obutí, které jsme měli před dvěma lety ve Španělsku (Mitas Terraforce EF), by vydrželo a my bychom nemuseli poslední dny dojíždět bez špuntů a na plátýnku.
Do Řecka jsme jeli se dvěma novými navigacemi. Já a kamarád Petr jsme si pořídili Garmin Trade Overland Edition. Zařízení je dobré, nabízí hodně funkcí, je uživatelsky přívětivé a má výborné reference. My s ním však měli dosti smůlu a díky ní k němu ztratili důvěru. Jedna Garminka se přehřívala a druhá měla v posledních dnech velmi nepříjemnou závadu, díky které vlastně nešla používat. Opakovaně se zapínala a vypínala. Kamarád Lukáš jel s Carpe Iter, které taky nebylo stopro, ale fungovalo dobře.
Asi je potřeba zdůraznit jednu věc: Vy, kdo cestujete s motorkami s menší nádrží, vždy berte s sebou do Řecka kanystr. Řecko nemá hustou síť čerpaček tak, jak jsme zvyklí z Čech. Mimo sezónu jsou navíc některé z nich zavřené, zejména ty v horách a menších vesničkách. Riziko, že skončíte na suchu nebo budete muset kvůli benzínu jet úplně jinam, než máte v plánu, je vysoké. A taky si nezapomeňte přibalit s sebou několik náhradních duší. Ty se hodí vždycky.
A jaké jsou naše celkové dojmy z Řecka? Skvělé! Je to jedna z mála destinací, kam bych se klidně vrátil. Pokud se mi naskytne možnost, rád to udělám. Offroad je tam neskutečný, zábavný, proměnlivý, náročný. Místa, která jsme projížděli, byla malebná i drsná a trochu záludná. Zejména z hlediska počasí. Rozdíl teplot mezi vrcholky hor a přímořskou rovinou byl veliký. Je potřeba s tím počítat. Hory má Řecko nádherné a výhledy jsou dechberoucí. Mnoho míst jsme ještě neprojeli.
Určitě nás oslovila i Řecká gastronomie. Snídaně v kavárnách po cestě a večeře v místních tavernách neměly chybu. Určitě doporučujeme vyzkoušet jejich tzaziky, v každém regionu je dělají jinak a stojí za to poznat jejich krajové odlišnosti. Při cestě do Řecka nesmíte minout souvlaki, všudypřítomný pokrm tradiční řecké gastronomie, jen si dejte pozor na informace o gramáži. Jinak se Vám může stát to samé, co nám, a to, že si třikrát napouroučíte jídlo, které by jedno pro všechny z nás bohatě stačilo. Nezapomeňte na sýry a tradiční řecký salát, který chutná opravdu úplně jinak, než u nás. A vyzkoušejte nápoj ouzo-soda. Po celém dni v sedle motorky osvěží a uvolní.
Když jsem začínal psát tento cestopis, myslel jsem na boha Dia, vládce počasí a přál si, ať nás příliš netrápí. Nakonec naší cesty jsem si uvědomil, že nad námi po celou dobu držel ochrannou ruku. Ačkoliv v místech, kudy jsme projížděli, byly prokazatelné známky deště nebo zataženo, nám se dařilo dešti vždy vyhnout. Dokonce i vichřice, které zužovaly celou Evropu, se nad Řeckem rozvinuly až poté, co jsme s letadlem bezpečně přistáli v Praze-Ruzyni. Die, děkujeme, žes nás chránil.
Video ke zhlédnutí:
Děkuji za přečtení a sdílení.
Komentáře
Okomentovat