Bulharsko 2021

Proč jsem si pro letošní rok našel zrovna Bulharsko? Původní plán byl totiž úplně jiný. Přes zimu jsem trénoval na Dinaric Rally. Při jednom tréninku jsem se asi kochal a bylo to. Zlomené zápěstí vše změnilo a po operaci jsem věděl, že se nestihnu vyléčit do termínu závodu. Rehabilitace byla dlouhá a bolestivá. Měli jsme jet s Tomášem, ale ten se toho času zranil taky. Řekli jsme si, že závody půjdou stranu a pojedeme na dovolenou. Tomáš navrhl, že už byl párkrát v Achtopolu a tak vznikl nápad se zajet podívat do Bulharska. Pár dní na netu a hledání zajímavých míst a můžeme vyrazit. Nějakou památku určitě cestou navštívíme, ale takovým, kde jsou mraky turistů, se vyhneme. Rád se seznamuji s místními lidmi a způsobem jejich života. Velká města mně nelákají. Dosud jsem ještě nezkoušel projet nějaký TET (Trans Euro Trail) a tak jsem si řekl, že to zkusíme. TET je offroadová trasa kolem celé Evropy, je 51 000 km dlouhá a stále se rozvíjí. Na oficiálních stránkách TET si stáhnete GPX trasu, kterou následně pošlete do navigace nebo telefonu a můžete vyrazit. Odpadá tak spousta hodin u počítače při plánování tras. Vyzkoušet se má všechno.

Vyrážíme v partě lidí, která se rozdělí na dvě skupiny. První skupina vyrazí za hranicemi se Srbskem do hor. A to jsme my. Chceme procestovat co nejvíc a také plánujeme navštívit památník Buzludža. Druhá skupina bude mapovat trasy kolem města Achtopol u Černého moře. Později se k nim přidáme a společně projedeme připravené cesty. 

První skupina: Petr KTM 790 Adventure R, Vláďa (já) Yamaha Tenere 700 

Druhá skupina: Tomáš Husqvarna 701 Enduro, Lenka KTM Freeride 250, Michal Yamaha XT 660, 

Richard Yamaha Tenere 700

Dva dny před odjezdem proběhla zkouška naložení motorek a úprava úchytů pro jejich přepravu.

16.9.- V 18:30 h. jsme vyrazili. Čeká nás pár hodin cesty.

17.9. - V 10:00 h. jsme překročili hranice s Bulharskem a právě tady se naše cesty rozdělují. Petr a já si      vystoupíme a začíná naše dovolená. Ostatním ještě do cíle zbývá 500 kilometrů. 

Naše pozice

Všudypřítomné studánky, ze kterých se dají vždy doplnit zásoby. Voda je pitná a řekl bych, že lepší než kupovaná. 

Začínáme offroadem a najíždíme na poloniny 1400 m n.m., kde si užíváme 40 km pěkné jízdy. Pro mě osobně jsou poloniny to nejlepší, co vás může na cestách potkat. Je sice složitější se dostat nahoru, ale potom vás ohromí výhledy do okolí.

Naše pozice

18.9. - Dále pokračujeme po trase Trans Euro Trail (dále už TET), která vede převážně offroadem. Celková vzdálenost je 900 kilometrů. TET začíná ve městě  Bregovo (hranice se Srbskem) a končí v Makaza (hranice s Řeckem). Náš start je Petrohan a závěr ? Tak to se uvidí. 

Když už cesta nejde skrz popadané stromy projet, tak přichází na řadu práce s ruční pilou. I tentokrát jsme překážky pokořili. 

Sjezd je ve skutečnosti mnohem těžší a motorku nelze zastavit. Celou cestu dolů se musí kličkovat mezi kameny. 

Když je na poloninách nějaký kopec, tak to stojí za to. Musí se volit ta správná stopa. Je radost, když se dostanete na vrchol a odměnou je super výhled a sjezd dolů. 

Naše pozice

19.9. - Pokračujeme dle nastaveného itineráře. Zdoláváme další offroadové cesty a dobýváme další vrcholy.

Bohužel jsou státy, kde se odpad netřídí.

Řekli byste, že tady někdo bydlí? Ano, bydlí. Jedna romská rodina. Místo dveří měli závěs, rozbitá okna byla chráněna jen igelitem. Nechápu jak zde, ve dvou tisících metrech nad mořem, mohou zůstávat i přes zimu.

Přehrada (Belmeken) se nachází v národním parku ve 2000 m n.m.. Nedaleko budeme nocovat. Cestu kolem nádrže si užíváme v dešti.

Naše pozice

20.9. - Na trase TET jsme urazili 450 kilometrů a to převážně offroadem (80% off a 20% silnice). Dnes jsme ji ve městě Sarnitsa opustili. Dnešní cesta vedla převážně lesem, kde nepotkáte za celý den ani živáčka. 

Když jsme viděli tyto dva hezké kopečky, tak jsme si řekli, že jeden zdoláme. 

A tady jsme na vrcholu jednoho z nich. Na kopec vedla jen jedna cesta, zarostlá a se spoustou kamenů.

Při hledání obchodu s potravinami jsme našli i letadlo.

Naše pozice

21.9. - Míříme k vrcholům, které jsou vidět v dáli. Čeká nás 20 kilometrů cesty do kopce. 

Cesta dolů je také zajímavá. Záleží na tom, jestli se vám jezdí lépe po kamenech nahoru nebo dolů.

Památník bulharské komunistické strany, známý také jako památník Buzludža, byl postaven na vrcholu kopce Buzludža ve středním Bulharsku komunistickou vládou a slavnostně otevřen v roce 1981. Připomíná událost roku 1891, kdy tajně sestavená skupina socialistů v čele s Dimitarem Blagoevem vytvořila v zemi organizované socialistické hnutí, které vedlo k založení Bulharské dělnické sociálnědemokratické strany (předchůdce BKP). 

Na výstavbě památníku pracovalo více než 6000 lidí - kromě dělníků, dobrovolníků, inženýrů, sochařů a dalších umělců též na 500 vojáků pod velením generála Delčo Delčeva. Kvůli klimatickým podmínkám probíhaly práce zpravidla jen od května do září. Na stavbu bylo použito 70 000 tun betonu, 3 000 tun oceli a 40 tun skla.

Od roku 1990 památník chátrá, avšak zůstal stále volně přístupný veřejnosti. Jako obrana před vandalismem a rozkrádáním dílků mozaiky byly vchody do budovy zazděny. Je zde také trvale přítomen hlídač v unimobuňce a dohlíží na to, aby se nikdo nepokoušel dostat dovnitř.

Přejezd dvou vrcholů jsme zvládli v dobrém čase, tak jsme si řekli, že pojedeme za druhou skupinou. Do Achtopolu jsme dorazili za tmy a právě zde zůstaneme až do našeho odjezdu. Budeme prozkoumávat cesty a pláže v okolí. 

Naše pozice

22.9. - Každé ráno nám Lenka připravila výbornou snídani, která nasytila každého. Vždy jsme se vraceli před večeří, která byla též připravena. 

Pláž není dlouhá, ale pro zkoušku jízdy v měkkém písku to stačí. Dá se tady pěkně zablbnout, když je pod mrakem a na pláži nejsou lidé.

23.9. - Tento den byl takový odpočinkový. Každý měl nějaký svůj program. S Michalem jsme šli projít město a okolí. Muzeum kotev bylo zavřeno, tak alespoň nějaké fotky z okolí. 

Měl to sice být odpočinkový den, ale stejně jsme odpoledne sedli na motorku a šli jezdit. Nakonec z toho bylo pěkných 50 kilometrů.

24.9. - Dnes jsme se byli podívat na hranici s Tureckem a nevyhnuli jsme se policejní kontrole. Zde jsme potkali bandu pěti motorkářů z Čech, kteří cestovali po Bulharsku. Měli jsme spadeno na jednu cestu podél hranic, ale policie řekla ne ne, tak jsme jeli o kus dál, kde nás čekala nová cesta k prozkoumání. 

Právě takto vypadá cesta kterou jedete poprvé a nevíte, co vás čeká. Museli jsme bojovat a po pár metrech cestu i hledat.

Nějakou dobu trvalo, než jsme našli cestu zpátky do civilizace. Musím říct, že dnes byl parádní den a Bulharsko nám zas ukázalo, jak se dá krásně zabloudit. 

Na Tomáše spadl strom, který byl zakleslý mezi dva jiné stromy. Při projíždění brnknul o jeden z nich a bylo to. Bude potřeba nové plexisklo, jinak nic jiného rozbitého nebylo.

Tohle je prostě super a nikdy se to neokouká. Super den zakončený parádním západem slunce. 

Toto Richardovo neštěstí se stalo 19.9., vlastně hned z kraje dovolené. Při jednom výletu s klukama se motorka i s Richardem vrátila potlučená. Jeden krátký výjezd s velkými kameny nevyšel a motorka narazila bokem na skálu. Richard při nárazu na motorce seděl a náraz ho katapultoval. Richard jel do nemocnice a zjistili mu naražená žebra. Motorku je potřeba opravit a to především její zadní část a přední vidlici. Pro Richarda tak dovolená na motorce skončila. Teď jen pěšky výlety po okolí.

25.9. - Opět parádní večeře, jako každý večer. Lenka nás vždy překvapila a jídlo bylo parádně naservírované.

26.9. - Dnes byla poslední vyjížďka a tím jsme také projeli všechny cesty po okolí, které jsou připraveny pro další motorkáře. Když tudy Tomáš projížděl první den, tato motorka už tady stála. Není to škoda? Vcelku zachovalý kousek. 

Odměnou po deseti dnech ježdění po horách a kopcích byla koupačka v Černém moři. Po celé naší trase byly cesty náročné, terén převážně kamenitý.

Rybář při západu slunce.

27.9. - Před odjezdem umýt motorky.

Kolem poledne jsme naložili motorky a Lenka připravila dům na předání.

Ve 14:00 h. místního času jsme vyrazili směr Česká republika a čekala nás dlouhá cesta. 

28.9. - Ve 12:00 h. jsme dojeli k Tomášovi do dílny do Václavic u Benešova. Složili jsme motorky a tady se naše cesty rozešly. Pro Michala si přijela rodina, já s Petrem jsme jeli na motorkách domů, Tomáš a Lenka byli doma. A Richard? Ten si vystoupil cestou v Brně.

Musím říct, že cesta do Bulharska je dlouhá a pro jednoho řidiče je to velká porce. Když sednete na motorku a vjedete do hor, tak z vás všechna ta únava ze sezení v autě spadne. Začnete objevovat nové končiny a užívat si cestu. A o tom to vlastně všechno je. Každá dovolená je jiná a Bulharsko nezklamalo. Dovolenou jsem rozdělil na dvě části a každá byla úplně jiná. Z mého pohledu je cestování na motorce prostě boží. Na cestách s Petrem jsme byli 5 dní, kdy jsme poznávali zapadlé vesnice v horách. A zbytek dovolené jsme strávili u moře, kde jsme jezdili po okolních cestách a lesích. Cesta zabrala dva dny. Opět jsem se seznámil s novými lidmi, kteří jsou naladěni na stejnou notu.

Po návratu z dovolené mě čekala druhá operace ruky, kdy mi budou vytahovat železo. Termín byl dohodnut již před dovolenou a proto jsem musel na dovolené trochu zvolnit. První offroadová vyjížďka byla náročná, ale po několika ujetých kilometrech jsem se do toho zase dostal. 

Bulharsko bylo zvláštní, odlišné od jiných zemí. Odvezli jsme si mnoho vzpomínek a už teď mi zraje v hlavě plán na další cesty. 

Video ke zhlédnutí: 

TET Bulgaria with Tenere 700 and KTM Adventure R

Na motorce až k Černému moři

Mapa:  Google mapy

Děkuji za přečtení a sdílení