Triumph Tiger 900

Mám kamaráda Honzu, který vozí motorky ze zahraničí. V roce 2007 jich spoustu přivezl z Francie. Zrovna jsem nějakou motorku sháněl. Vybral jsem si Hondu CB 750, na kterou jsem se měl jet podívat. Na chalupě jsem zašel za Honzou, abych se podíval na nějaké stroje a zahlédl jsem Triumpha a začal jsem se o něj zajímat. Motorka byla z roku 1996 a byla lehce bouraná. V té době tady těchto modelů moc nebylo a proto se špatně sháněly informace. Důležité bylo, jestli se v České republice prodávají spotřební materiály pro tento model. Navštívil jsem pár obchodů a zjišťoval, co se dá sehnat. Triumph Tiger mi padnul do oka, tak jsem jej hned koupil. Motorku se podařilo opravit a začalo se jezdit na pořádné mašině. Po pár prvních jízdách jsem věděl, že tato motorka bude krájet kilometry a podívá se do zemí, ve kterých bude objevovat spoustu míst.

Po opravě motorky jsem začal shánět padací rámy. A tady jsem poprvé narazil. Na tento typ nejsou doplňky. Musel jsem improvizovat a shánět někoho, kdo bude vše vyrábět na míru. Našel jsem firmu GRAVE v Hrobě u Teplic, kde se tímto problémem zabývají. Motorku jsem tam přivezl a cca za tři týdny jsem měl vše, co jsem chtěl. Vše začalo jízdou po silnici v našem kraji a potom plány směřovaly za hranice České republiky a tak trochu se začalo cestovat. Když jsem byl na výstavě motorek, tak jsem pořídil kufry GIVI pro cestování.

Po nějaké době a pár najetých kilometrech, jsem začal pokukovat po cestách mimo asfalt. Říkal jsem si, že když už mám cestovní enduro, tak bych rád využil celý potenciál motorky. Začal jsem ze silnic odbočovat a prozkoumávat jiné cesty. Jako samouk jsem se učil jízdu v lehkém terénu a v roce 2010 jsem dostal poukaz na enduroškolu. Když se termín na trénink blížil, tak jsem se šel projet a na jedné cestě mě motorka vykopla a já plachtil vzduchem. Při dopadu jsem zjistil, že mám zlomenou levou ruku. Byl jsem 30 kiláků od baráku a musel jsem se nějak dostat i s mašinou domů. Ještě, než mi znecitlivěla ruka a měl jsem v sobě spoustu adrenalinu, zvednul jsem motorku, sednul na ni a zařadil jedničku. Až domů jsem nemohl zastavit, protože bych spojku už nezmáčknul. Zastavil jsem až u garáže, kde byl kamarád a ten motorku zaparkoval a rovnou mě odvezl do nemocnice. Se zlomenou rukou jsem si vcelku užil, protože mi ruka správně srostla až napotřetí. Na enduroškole jsem se omluvil a nechal jsem to na rok 2011 kde jsem se naučil, pro mě důležité, základy.

Po enduroškole mi bylo jasné, že mě jízda mimo asfalt bude bavit a proto jsem začal trochu upravovat. Plastové kufry šly do světa. Pořídil jsem hliníkové kufry BigHusky. Dobrá volba pro cesty v horách, kde celý den nepotkáte asfalt.

Po nějaké době jsem zjistil, co motorce chybí a co bych mohl vylepšit. Vždy, když jsem dělal pravidelný servis, tak to bylo na celý den. Rozborka celé motorky. Při čištění vzduchového filtru bylo zapotřebí vyndat i karburátory a potom vyndat celý vzduchový box. Proto se upravoval box na vzduchový filtr, který se jen vysunul a vyčistil. Dále bylo zapotřebí vyřešit prostor u malého kolečka primárního řetězu. Když se kolečko měnilo, tak se musel vylít olej a vyndat celý kryt, který vlastně byl součástí nalévaní oleje.

Po úpravách bylo vše bylo jednodušší a čištění vzduchového filtru šlo rychle.

Při montáži progresivních pružin vpředu i vzadu se motorka zvedla cca o čtyři centimetry.

Dále jsem změnil vzhled motorky tím, že jsem nechal předělat její přední část. Úpravu dělal Martin Kopal z DS sport v Modřanech a mně osobně líbila. Navigace a tripmaster se vešel na hrazdu a roadbook jsem měl na řídítkách. Chtěl jsem vyzkoušet jízdu v offroadu podle roadbooku. Měl jsem nějaké mapy na papíře, tak jsem je vyzkoušel. 

Jedna z posledních úprav byla vcelku razantní. Chtěl jsem zlikvidovat dva výfuky a nechat udělat svody jen do jednoho. Po nějaké době se to podařilo a na druhou stranu, kde byl výfuk, se mohl namontovat box na nářadí. Než to kamarád vyrobil, musel vše propočítat, aby to nedělalo neplechu. Jako výfuk jsme zvolili dominátora, který neměl homologaci a svody byly vyráběné na míru. Motorky do roku 2000 homologaci nepotřebují. 

Mastodonta jsem vlastnil dvanáct let. Byl jsem spokojen a nepotřeboval jsem více. V  offroadu, který jsem s motorkou prožil, mi určitě dala víc, než by se dalo čekat. Naučil jsem se ovládat velkou mašinu v terénu. Tiger zvládl vcelku hodně.

S motorkou jsem toho procestoval docela dost a vždy jsem se vrátil domů. i když na cestách byly nějaké ty problémy. Vždy se vše vyřešilo a pokračovalo se v cestě dál. Motorka je jednoduchá a každý v servisu tak dokázal poradit. Kdyby se mi nepokazil motor a já nejel do Afriky, tak bych ji nechal opravit a měl bych ji do dneška.

Motorku jsem prodal klukovi, který slíbil, že dá Tigera dohromady a bude se o něj starat tak jako já. Mám radost z toho že jsem motorku prodal do dobrých rukou.

Motorka na  Motorkari.cz

Nějaké informace o tomto stroji:

• Tříválec o objemu 885 cm³ s označením T400
• Výkon 62.5 kW při otáčkách 8000 ot/min
• Chlazení kapalinou
• Karburátory MIKUNI se starali o dodávku paliva
• Zdvih předního odpružení 235 mm a zadního 200 mm
• Rozměry kol přední 19" o rozměru 110/80, zadní 17" 140/80
• Výška sedla 850 mm
• Suchá hmotnost 209 kg, pohotovostní 259 kg
• Objem nádrže 25 l, rezerva 5 l
• Spotřeba 5.5 l/100 km/h
• Servisní intervaly po 10000 km

Jak to všechno dopadlo v roce 2019 před odjezdem do Afriky? Udělejte si vlastní názor o tom co se mohlo v motoru pokazit.

Děkuji za přečtení a sdílení