Afrika 2019, Maroko, Mauritánie, Senegal

Úvod

Své výpravy s motorkou podnikám již od roku 2009. Většinou se jednalo o maximálně 14ti denní cesty v rámci Evropy. Nastal ten správný čas vydat se dál (třeba i na jiný kontinent).

Vždy jsem se jako malý kluk díval na Dakar a obdivoval jsem všechny, kteří se vydávají na tento závod a můj obdiv mají až do dnes. Nyní si svůj sen mohu splnit a do Dakaru vyrazit.

Maroko, Mauritánie a Senegal se stanou při naší cestě naším domovem. Protože jsem chtěl co nejvíce poznat země, kterými budeme projíždět, nepovede naše cesta jen po pobřeží. Kamarád Honza K., který se výpravy zúčastní také, už několikrát Maroko navštívil. Najezdil tam mnoho kilometrů, tudíž v této oblasti to budeme mít i s výkladem. Takže cesta by naplánovaná byla a nyní můžou začít přípravy.

Informace jsme získávali všude možně a sepisovali na papír. Časový harmonogram vyšel na datum 28.9. do 3.11. a vyšlo to. Motorky jsme si připravovali a já se měl vcelku smůlu, že u mé motorky odešel motor, ke všemu měsíc a půl před plánovaným odjezdem. Musel jsem tedy obstarat nějakou jinou, a to velmi rychle protože odjezd se blížil. Když jsem vybral motorku (KTM 1190 adventure R) a chtěl jsem se na ni podívat, tak volal kamarád, jestli bych nechtěl novou Yamahu Tenere 700. Moc dlouho jsem se nerozmýšlel a šel jsem do toho. 

V pátek 13.9.  jsem si vyzvedl motorku a přes víkend jsem najezdil 1 000 kilometrů, po kterých mě čekalo absolvování prvního povinného servisu. Přes týden mě čekalo vyřídit veškeré úřady, abych dostal techničák. Pak zajistit první servis a montáž všech doplňků. Motorku jsem odvezl 20. 9. do obce Mažice v jižních Čechách. 24. 9. motorky vyzvedával dopravce Tasso s.r.o. pro přepravu do Španělska do města Málaga, kde jsme měli sraz 28. 9.

Musím říci, že to byly nervy a lehké spaní jsem neměl, ale vše dobře dopadlo a motorka byla připravena, nejen moje ale i ostatních členů výpravy. Celou výpravu jsem si zaznamenával do deníku a nyní nastal čas, abych se s vámi o touto dobrodružnou cestou podělil. Tak pojďme na to.

Naše skupina:

• Vladimír Honz - Yamaha Tenere 700,

• Honza Kubíček - Honda Transalp 600,

• Honza Bejček - Suzuki Big 750.

Naše samolepka na cesty

28. 9. 2019 (150 km)
Málaga, Algeciras, trajekt do Tanger

Ráno jsme se rozloučili s rodinami na víc než měsíc a v 10:40 let Praha - Málaga. Po příletu na nás čekal řidič Tonda s motorkami. Po vyzvednutí a nastrojení motorek jsme vyrazili směr Algeciras. Cestou jsme koupili lístky na trajekt do Tanger a tentýž den už jsme byli v Africe. Naše Africké dobrodružství může začít.

29. 9. 2019 (370 km)
Tetouan, Ouazzane, Meknés, Azrou  

Po ránu jsme museli vyřešit první opravu, abychom mohli pokračovat. Pod Suzuki byla louže benzínu a zjistili jsme, že je zpuchřelá jedna benzínová hadička, a proto jsme pro jistotu vyměnili všechny. Big má dvě nádrže a hadiček je tam spousty. Po obědě jsme vyrazili na cestu. Ve městě Meknés se stala malá kolize Hondě. Místní taxikář potřeboval zastavit u krajnice a hodil Honzovi K. "myšku". Honza K. brzdil i očima, ale malá kolize tam byla. Proběhla kontrola motorky a taxikář čekal na odpověď. Vše bylo v pořádku a pokračovalo se dál.

30. 9. 2019 (380 km)
Midelt, Agoudal, Tamtattouchte

Cestou na Cirque de Jaffar ve městě Zaida jsem vyfotil nákladní auto, které bylo v potoce, a to jsem neměl dělat. V Maroku se takovéto nehody fotit nesmí, a proto ke mě hned běžel policajt. Naštěstí proběhla jen domluva bez pokuty. Musel jsem ale smazat před policajtem fotku, což jsem taky udělal. Z Mideltu vede pěkná široká cesta na planině, která se pak zúží a obklopí vás cedrový les.

Náš první off je Cirque de Jaffar, která se nachází ve východním Velkém Atlasu. Cesta je pěkná, i když má ale také špatnou pověst a řadí se k nejnebezpečnějším cestám na světě. Po dešti se stane tato cesta nebezpečná a obtížnost stoupne.

1. 10. 2019 (300 km)

Gorge du Dades, Tizi n Tazazert, Zagora

Dnešní den jsme měli namířeno na Gorges du Dades a tam vede zajímavá offroadová cesta, která prochází i korytem řeky, a to vše na 40 kilometrovém úseku. Odbočku na tuto cestu najdete ve městě Tamtattouchte, lze ji snadno minout, protože v místech odbočky se konají trhy a odbočku tím zakrývají. Abyste měli představu, tak asi 20 km před námi se nachází Gorges du Todra, ale to až při cestě zpět.

Když jsme zdolali nezpevněný úsek cesty, projeli jsme Gorges du Dades a dál pokračovali přes pohoří Tizi n Tazazert. Zde jsme si měli užívat šotolinu přes celý průsmyk. Bohužel i tady pokročila doba a teď už je zde jen asfalt. Cesta, která měla zabrat půlden, tak zabrala přes dvě hodiny. Na této cestě se rázem změní krajina v krajinu měsíční. Dál do města Zagora a následná návštěva v Garage Zagora. V hotelu, kde jsme se ubytovali, jsme sehnali nečekaně i pivo, a to v zadní místnosti za recepcí, kde posedávali místní štamgasti.

2. 10. 2019 (250 km)                            M Hamid, Foum Zguid

Pro mě vcelku zajímavý den. Můj žaludek byl naruby, zrovna v den, kdy teploty atakovaly 40 stupňů. Část cesty vede přes písečné duny a dál kombinace písek s kamením, to až k jezeru Iriki. Až dorazíte na jezero můžete si dopřát studenou coca colu, za kterou si připlatíte. Celý den pijete teplou vodu a studené pití přijde vhod. Pro Vaší představu - jezero Iriki je místo, kde 45 let nepršelo.

Druhá část je zase hodně kamenitá s roletou do zmíněného města Foum Zguid. Po takto náročném dni, kdy celý den bojujeme s teplotami, které jsou přímo úmorné, si hotel Auberge Iriki vážně zasloužíme.

3. 10. 2019 (370 km)
Tata, Akka, Assa

Asfaltový přejezd po včerejšku vcelku potěšil. Na této vzdálenosti jsme potkali tak tři auta, a to je co říct. Když jsme k večeru dorazili do Assa, zjistili jsme, že ve městě je jediný hotel. Nedá se nic dělat. Musíme si připlatit. Nějakou slevu se nám přesto podařilo usmlouvat. Bylo potřeba i trochu okouknout motorky a postarat se o ně. Proběhl tedy základní servis.

4. 10. 2019 (470 km)
Labouirant, Jdiriya, Esmara

Měli jsme namířeno do Západní Sahary - ne po silnici, ale pěkně offem. Všude hodně cest, ale vždy jsme museli vybírat tu správnou, což se nám povedlo. Imaginární hranici jsme projeli po poledni a pokračovali směr Jdiriya. Teploty se zase vyšplhaly nad 40. Proto bylo nutné mít zásobu vody i přesto, že je dobrá tak na osprchování. Když vyjedete na asfalt, tak do nejbližšího města a přespání je to 200 km. 

5. 10. 2019(420 km)
Laayoune, Boujdour

Teď to bude taková trochu nuda, protože nás čeká přejezd Západní Saharou - jen po silnici. Na hranice s Mauritánií je to něco málo přes 1 000 km a policejních kontrol hodně. Kilometry vcelku ubíhají a jede se pěkně. Na Západní Sahaře moc cest není, a když ano, tak končí policejní hlídkou, která vás pošle zpět a dál vás nepustí. Pokud jedete směr Mauritánie, jedete s větrem - to je pohoda. Cesta zpět v protivětru už je ale horší. Spíme v kempu a jdeme na večeři do města. 

6. 10. 2019
(350 km) Dakhla

Po ránu 19 stupňů - po dlouhé době je chladněji. Před odjezdem jsme zjistili, že na Bigovi teče olej z hadice, která vede do olejového chladiče. Poprosili jsme pána na recepci jestli někoho nezná, kdo nám pomůže opravu vyřešit. A povedlo se, i když byla neděle. Přijel týpek, který si odvezl hadici a cca za hodinu přivezl hadici opravenou. Hadici jsme namontovali zpět a okolo 13:00 hodiny jsme pokračovali. Vzdálenosti jsou doopravdy veliké, a proto jsme zajeli do Města Dákhla, kde jsme přespali. Je to město ležící na úzkém poloostrově, který v délce 40 km vybíhá do moře téměř rovnoběžně s pevninou. 

7. 10. 2019 (440 km)
Guerguerat, hraniční přechod s Mauritánií, Boulenoir

Pokračujeme směr Mauritánie a dnes máme v plánu přejet přes hranice, ale máme to ještě nějaký ten kilometr. Cestou na hranice míjíme ceduli obratník raka (Tropic De Concer). Před hraničním přechodem musíme nakoupit zásoby vody a benzínu. Víme, že v Mauritánii je benzínu velmi málo a potřebujeme ujet 550 km do města Atar, kde bychom měli mít možnost jej koupit.

Výstup ze Západní Sahary byl bez problémů a čekal nás 6 kilometrový pás území nikoho a následný vstup do dalšího Afrického státu. Na hranicích si musíme vyřídit víza a zelenou kartu. Při vjezdu na území Mauritánie k nám přiběhnou tzv. převaděči, kteří chtějí zaplatit za to, že vše vyřídí za nás. Chtěli jsme si to vyřídit sami a poznat ten pravý chaos, ale v takovém chaosu člověk neví, kam jít a kde co zařídit. Nakonec jsme se domluvili s jedním, že nám bude jen ukazovat a my si vše zařídíme. I za tento úkol chtěl hodně. My jsme se nedali a usmlouvali jsme ho na poloviční cenu, a to za 25 euro na osobu. Bez tzv. převaděče by to mohlo znamenat mnoho hodin strávených na hranicích. Vízum jsme si vyřídili a na zelenou kartu by se čekalo dlouho. Vykašlali jsem se tedy na to s tím, že si ji koupíme ve velkém městě. Vízum stojí 55 euro a je jednosměrné.

Jsme v Mauritánii a následné tři dny nám bude dělat společnost mauritánská železnice. Nákladní vlaky, které patří k nejdelším na světě, jsou dlouhé až 2,5 km a skládají se z 200 až 210 vozů s nákladem 84 t železné rudy na každém z nich. Jízdní řád je jednoduchý, přes den 3x plný k pobřeží a přes noc 3x zpátky.

Ve městě Boulenoir jsme se s asfaltem rozloučili a vydali jsme na písečné dobrodružství. Jeden z místních, když nás viděl bloudit, tak vzal auto a navedl nás na správnou cestu. Slunko už zapadá, tak jsme popojeli pár kilometrů za vesnici a tam jsme rozložili bivak. Vlak už jsme viděli, ale myslím si, že na cestě podél kolejí se s ním setkáme ještě hodně krát a budeme i blíž.

8. 10. 2019 (150 km)
směr Choum

V noci byl neuvěřitelný klid a ticho. Ranní vlak plný železný rudy směřující k pobřeží nám napovídá, že je čas vstávat a pokračovat v cestě, jako účastníci závodu Dakaru. Cesta nebyla špatná a konečně jsme i byli v blízkosti vlaku. Na cestě podél kolejí potkáme malé vesničky, kde bydlí několik rodin a dělníci, kteří mají na starosti údržbu kolejí. Nějak po obědě trochu zapršelo, doslova spadlo 5 kapek a pak se na nás valila písečná bouře. Zastavili jsme u stavení, které bylo postaveno z pražců a kde jsme se na chvilku schovali.

Když se bouře uklidnila, tak Suzuki Big hlásil problém a nešel nastartovat. Zkoušeli jsme to dát dohromady, ale v podmínkách, kde se nacházíme, motorku neopravíme. Motorka bez komprese prostě nepojede. Máme štěstí a 200 m od nás jsou nějací místní lidé, kteří tam hledají zlato. Jdeme se zeptat, jestli odveze Honzu B. i s motorkou do města Nuadhibu (asi 150 km písikem), kde by mohl najít nějaký servis a motorku opravit. Místní říká, že není problém a s Honzou B. se domlouváme, že si dáme za 4 dny sraz v hlavním městě Nuakšott a budeme pokračovat dál. Motorku naložíme a loučíme se.

My to máme do města Choum asi 250 km. Tady se naše cesty rozdělily a prozatím pokračujeme ve dvou. Na cestě není mobilní signál, a proto se z Honzou B. spojíme až v Ataru. Pokračujeme dál. Když se slunce chystá zapadnout, tak rozbalíme stany a uvaříme večeři.

9. 10. 2019 (170 km)
směr Choum

Stále pokračujeme krajinou, kde je samý písek a nikde nikdo. Dnes popojedeme k monolitu Ben Amera, který je největší v Africe a druhý na světě (stoupá do výšky 633 m. n. m.). Pojedeme na pohodu a přespíme právě tam. Narazili jsme na dunové pole, ve kterém se s naloženými motorkami jelo špatně, a proto jsme zkusili jízdu mezi kolejemi. Je to taková drncačka, ale jede se, jen bacha na vlak. Dopředu je vidět daleko a zezadu by nás dohnat neměl, protože jede 30i kilometrovou rychlostí. Vždy, když jsme zastavili u malé vesničky, tak se k nám seběhly děti. Měli jsme pro tuto situace řešení -nakoupili jsme bonbony. Když jsme projížděli jednou vesničkou, kde jsme se domnívali, že nikdo není, tak na nás vyběhla policejní kontrola. Nevím, koho nebo co hlídají, ale pokecali jsme a jeden ukazoval na zub a chtěl lék. Máme lékárničku a poskytujeme mu brufen, a to pro jistotu hned dva.  K večeru jsme postavili bydlení tam, kde jsme chtěli - v blízkosti Ben Amera.

10. 10. 2019 (185 km)
Choum, Atar

Před rozedněním jsem čekal, že mi vichr odfoukne stan a během chvilky byl písek všude. Vyrazili jsme brzy do vlakové stanice Choum vzdálené asi 50 kilometrů. Tento den se mi nedařilo a motorka mě mezi koleji vykopla a já se válel. Mně se nic nestalo a motorce chybí brzdová páčka, jedeme dál.

Při našem příjezdu do města zrovna přijel i vlak a sledovali jsme, co vše lidi ve vagonech převážejí. Jako obvykle přiběhly děti, které prodávaly čerstvé bagety a studené pití. Čerstvá bageta byla od mistra pekaře a studená coca cola nejlepší pití na světě. Ve městě začíná i asfalt, který vede až do Ataru. Když jsme dorazili, už bylo potřeba dotankovat motorky. Našli jsme jednu benzínku, která benzín měla. Natankovali jsme motorky s kanystry do plna. Ubytovali jsme se v kempu Bab Sahara a čekali na wi-fi. Zatím jsme udělali servis na motorce a já vyměnil páčku přední brzdy. Večer jsme se dozvěděli špatné informace od Honzy B. - motorka je kaput a vrací se domů i s motorkou. Honza B. s námi cestoval 11 dní a teď se vrací domů; v tuto chvíli se nachází ve městě Dakhla.

11. 10. 2019 (485 km)
Nouakchott

Měli jsme naplánovaný přejezd do hlavního města Nouakchott. Když jsme vyjížděli, tak jsme věděli, že cestou žádný benzín nebude. Na této trase jsme napočítali doslova tisíce pneumatik, které se válely všude podél silnice. Já jsem poslouchal muziku, a proto to vcelku frčelo. Když jsme dorazili do města, tak jsme hledali benzínku, kterou se nám podařilo najít, ale až po několikátém pokusu. Že je v Mauritánii málo benzínu se potvrdilo a vždy když je, tak tankujeme vše, co máme, "doplna". Ve městě jsme přespali a museli jsme se zkontaktovat s pánem v Senegalu, kdy dorazíme na hranice.

Na cestu jsme si nezařizovali karnet (=dokument, vystavovaný fyzickým osobám pro jejich vozidlo, které mají dočasně dovést do určitě země, která tento dokument vyžaduje místo celní záruky), a právě proto jsme měli člověka za čárou, který nám to má zařídit bez jakýchkoliv skládání zálohy v autoturistu v Praze. Vše domluveno, jde se na večeři a spát.

12. 10. 2019 (525 km)
Boutilimit, Rosso

Měli jsme v plánu jet do města Boutilimit a tam pistou (=písčitá cesta) do města Rosso. Byl to jednoduchý plán, a tak ráno vyrážíme. Celou cestu jsme jeli v písečné bouři a dorazili jsme do města, kde nám místní říkali, že cesta směr Rosso je písková a všude okolo duny. Vzhledem k dnešnímu počasí nás varovali, že bychom mohli snadno zabloudit. A protože jsme cestu nenašli ani v navigaci, tak jsme se rozhodli, že se vrátíme. Budeme přes hlavní město pokračovat dál.

Na cestě jsme několikrát zastavovali kvůli silničním kontrolám. 40 kilometrů před městem Rosso jeden policajt povídá, že nás do města musí doprovodit. Prý mají nařízeno, že po 18:00 hodině musejí doprovázet turisty. Tuto informaci jsme neměli ověřenou, a tak jedeme.

Po té, co jsem dojeli do města a byli jsme kousek od hranic se Senegalem, tak se k nám seběhli převaděči a nabízeli nám, že ještě dnes můžeme být na druhé straně řeky Senegal. Zajímavé je, že převaděči znali naše jména. Pan policajt asi při jízdě vyřizoval pár telefonátů. Vzhledem k tomu, že míříme na jiný hraniční přechod, tak Rosso je jen záchytný bod a říkáme jim, že hledáme pouze hotel. Policajt s námi najde hotel a při loučení nám sdělí, že se ráno ještě uvidíme.

Při večeři jsme viděli jednoho převaděče sedět v autě. To se nám nelíbí a plán je jasný - ráno brzy vstávat, vzít motorky z recepce a popojet podél hranic na hraniční přechod Diama. Pro lidi, kteří plánují cestu do Senegalu, doporučuji přechod Diama.

Koho jsme pak potkali, ten vyprávěl, že na přechodu Rosso musel zaplatit (samozřejmě šlo o úplatek a nebyl právě malý). Pro někoho to ale může znamenat zkaženou dovolenou a je hned o půl peněz lehčí.

13. 10. 2019 (170 km)
Diama, Saint Louis

Plán se vydařil a ráno mizíme z města 100 km podél hranic. Víme, že cesta po dešti je téměř nesjízdná, ale my máme štěstí. Pršelo tu 3 dny zpátky a pro nás to bylo v pohodě. Osobní auta a dodávky na některých místech měly problém a zapadaly, o kamionech ani nemluvím. Když dorazíme na přechod, tak se nás chtěl ujmout mladý týpek. Opět s tím, že vše zařídí. Domluvili jsme se na penězích. Domluva zněla tak, že on bude platit vše a za čárou se vyrovnáme. Nakonec z toho sešlo, protože nechtěl zaplatit jeden poplatek a popral se s nějakým chlapíkem. Vše jsme si zařídili sami a bez problémů.

Ještě že Honza K. umí francouzsky, protože vše bylo mnohem jednodušší. Na senegalské straně na nás čeká domluvený chlapík. My jen čekáme na veškeré papíry. Asi po dvou hodinách nás vítá Senegal. Projíždíme městem Saint Louis do kempu Zebrabar. 

14. 10. 2019 (310 km)

Louga, Dahra Djoloff, Touba, Diourbel

Když jsme vyrazili z kempu, tak nám navigace připravila pěknou šoustku (=zapadlá cesta), která vlastně byla i zkratkou asi 30 kilometrů zaprášené cesty. Když jsme jeli po asfaltu, tak místy byla silnice tak rozbitá, že bylo nutné jet často mimo ni. Každý si hledal nejlepší stopu.

Dojeli do města Touba. Přišlo nám zvláštní, že je tu nějak moc lidí. V srdci města stojí velká mešita, což znamená, že při několikadenních svátcích sem přijíždějí snad všichni ze Senegalu. A zrovna v jeden takový den jsme tady byli i my. Musím říct, že v tuto dobu tam nenajdete ani ubytování. Ve městě nás chytla 15-i minutová bouře a my jsme byli během 15 vteřin úplně mokrý. Přirovnal bych to jako kdyby na vás někdo vyléval vodu z kýblu.

Ubytování žádné a my musíme pokračovat dál. Další město na cestě je Diourbel, do kterého přijíždíme až za tmy, ale bydlení jsme naštěstí našli. 

15. 10. 2019 (325 km)
Gossas, Mbar, Kafferine, Kaolack, Diofior, Palmarin

Hned po ránu doplníme palivo a necháváme si umýt motorky. Dnešní den probíhal na pohodu a vše klapalo dobře. Jen tak si jezdíme v Senegalu, a to se nám líbí. Cestou od města Touba potkáváme auta přeplněné lidmi. Vcelku hezká podívaná. Večer jsme našli kemp u moře ve městě Palmarin a hned jsme se šli vykoupat do moře.

Jsme asi 170 km od Dakaru (jižně) a moře je tu úplně parádní. Zůstáváme až do západu slunce. V kempu jsme sami, a proto nás večer majitel kempu pozval na společnou večeři. Na oplátku jsem mu darovali plato brufenů, protože asi týden měl starosti se zubem (nejbližší zubaře bych tipoval možná v Dakaru). 

16. 10. 2019 (165 km)

 MBour, Dakar

Ráno v kempu nikdo nebyl, a tak jsme vyrazili směr Dakar. Hned v první vesnici jsme dali snídani u místní pouliční kuchařky. Bagetu vám naplní tím, čím si řeknete.

V Dakaru jsme měli v plánu čtyři věci, a to:

1. vyfotit u cedule DAKAR, ale budeme hledat marně, ani taxikář o žádné ceduli neví;

2. navštívit monument znovuzrození Afriky. Jedná se o 49 metrů vysoké sousoší. Toto přání se nám splnilo. Musím konstatovat, že socha je impozantní a člověk s i vedle ní připadá jak

3. podívat se na nejzápadnější bod Afriky. Povedlo se tak napůl, protože tento kus výběžku byl prodán majiteli hotelu, který je v rekonstrukci. V příštích letech se na výběžek podívá jen host hotelu. Snažili jsme se tam dostat ale bez úspěchu.

4. trochu poznat město. Našli jsme si hotel ve čtvrti Ngor. Chytli jsme si taxi, které nás odvezlo a čekalo na nás přes 4 hodiny. Město jako takové mě nenadchlo a v centru to bylo vše pro turisty. To se nám nelíbí a jdeme se podívat do starého města na trhy. Mají hezké nádraží, které hlídá policie a nikdo tam není. Cestou za taxikářem jsme se zastavili na točené pivo, které stálo 2500 CFA, necelé 4 eura. Do hotelu jsme přijeli pozdě za tmy a vše bylo v pořádku.

Město Dakar je ve skutečnosti celý poloostrov, nejzápadnější výčnělek Afriky, odkud putovaly miliony otroků do Ameriky.

17.10.2019 (70 km)
Lac Rose

Ráno jsem přišel k motorce a zjistil jsem, že mi zmizely tenisky. Nic se neděje, protože v zásobě mám pantofle. Tyto dvě místa (Dakar, Lac Rose) jsou cílem naší cesty. Pomalu se vracíme domů. Označení cíle slavného závodu Paris Dakar je fuč a jediné, co tady najdete, je pamětní deska, která vám to připomene. Vnímáte tu zašlou sláva kdysi slavného závodu. 

Nicméně nadšení, že jsme dorazili do cíle naší expedice je obrovské. Sedli jsme na motorky a zajeli jsme si závěrečnou etapu slavného závodu, která vede okolo jezera. Našli jsme si hotel a provedli malý servis motorek. Po údržbě jsme se šli podívat k jezeru a do blízkého města Niaga, kam jsme se nechali odvést oslím spřežením. V tuto chvíli máme najeto 6 000 kilometrů a čeká nás návrat domů. Máme ještě dva týdny a musíme se dopravit do města Málaga ve Španělsku. Na cestě zpět nás čekají podobné kilometry jako cesta sem.

18. 10. (300 km)
Darou Khoudoss, Kébemer, Saint Louis

Ještě po ránu jsme si dali jedno kolečko okolo jezera a následně jsme pokračovali v naší cestě. Ve městě Saint Louis jsme už byli a tentokrát jsem chtěli přespat v centru. Když jsme ale zjistili cenu, vrátili jsme do Zebrabaru, kde už jsme přenocovali (17 kilometrů od města). V kempu je klid a příroda okolo vás je nádherná. Ve městě Saint Louis je jeden mýtus, který říká, že most přes řeku Senegal navrhl a postavil Gustave Eiffel.

19. 10. (300 km)
Nouakchott

Ráno v 8 hodin jsme vyrazili směr hraniční přechod Diama. Měli jsme jisté obavy, že se na hranicích zdržíme a bude to stát nějaké peníze navíc. Na senegalské straně to probíhalo bez problémů. Na druhé straně nás to překvapilo a probíhalo to stejně rychle. Celý proces trval přes hodinu, a to i s vyřízením víza.

Vyměnili jsme si nějaké peníze a jedeme směr hlavní město Nouakchott. 40 kilometrů před hlavním městem nás zastihla písečná bouře. Ve městě Chami jsme sehnali benzín a proto tankujeme do plna, i když to není potřeba.

20. 10. 2019
(530 km) Bir Gandouz 

Na hranice je daleko a dnes musíme přes čáru. Vyrážíme ráno a čeká nás jen rovina. Padla 14 hodina a přijíždíme na hranice. Zíráme jako blázni, že hraniční přechod je prázdný a všechno probíhá nečekaně rychle. Na straně Západní Sahary strávíme víc času než na mauritánské. Na území nikoho jsme se trochu zdrželi a kochali se.

21. 10. 2019 (490 km)
 Boujdour

Dnešní den je přejezdem Západní Saharou. Celá cesta vede proti větru, kilometry jen přibývají. Začíná se to projevovat i na spotřebě paliva - 1,5 l víc než obvykle. Na Hondě přestal ukazovat tachometr. Problém jsme neřešili, protože Honza věděl, že odešel šnek tachometru. Na své Hondě měnil už asi dvakrát. Šnek je silikonový a časem se zuby obrousí.

 22. 10. 2019 (490 km) 
Laayoune, EL Outia

Vstupní Brána do Maroka je ve městě Tah. Už se nacházíme zase v civilizaci a zvesela jedeme dál. Zítra nás čeká po dlouhých rovinách zase offroad.

23. 10.  2019 (235 km) 
Plage Blanche, Guelmin

Navštívili jsme místo, kde se řeka Draa vlévá do moře a dál jsme pokračovali přes město Tan Tan. Za městem jsme hledali tu správnou odbočku na Plage Blanche, která je vzdálená 30 kilometrů a asfalt tam nenajdete. Pokud zdoláte cestu a potom prudký písčitý sjezd, čeká vás dalších 30 km po pláži. Je to jeden ze zážitků, na který se nezapomíná.

Na druhé straně u města Echatea se vyjede bez problémů na asfalt. Doporučuji vjíždět na pláž z města Tan Tan, protože zmíněný písčitý sjezd se s naloženými motorkami horko těžko vyjede.

24. 10. 2019 (395 km)
Tafraoute, Taliouine

Dnešní den budu nazývat dnem zatáček. Projížděli jsem pohoří Antiatlas. Cestou jsme se zastavili ve městě Tafraoute, kde belgický umělec 20-i tunami barev nabarvil kameny velkých rozměrů. Zajímavé místo, i turisticky vyhledávané, nic takového jen tak neuvidíte.

Přestal mi ukazovat na budíku 5. rychlostní stupeň. Nic se neděje, na funkci motorky to nemá vliv.

25. 10. 2019(280 km)
Aoulouz, Tizi n Test, Asni, Ait Ourir, Touama

Vyrazili jsme směr Marrakech po staré silnici v horách, kde jsme si užívali další zatáčky. Přejížděli jsme i pár vrcholu ve 2000 m. n. m.. Do města Marrakech jsme nechtěli zajíždět, a proto jsme před městem odbočili na výpadovku do Ouarzazate. Už jsme se dostali do Vysokého Atlasu a tady nějaký čas i zůstaneme. Na těchto cestách je minimální provoz, a to je super.

26.10. (320 km)
Ouarzazate, Demnate

Vysoký Atlas je pěkné pohoří. Křížíme ho, jak to jen jde. Zatáčky po celý den jsou zaručené. Jelikož jsou ve městě Ouarzazate filmové ateliéry, láká to sem hodně turistů. Raději rychle pryč. Míříme do hor, kde budeme jezdit opět ve výškách 2000 m. n. m. Cesta asfaltová to ano, ale místy tak rozbitá, že v díře můžete nechat přední kolo. Honza zjistil úbytek oleje v motoru a zjistil také, že mu olej prosakuje okolo filtru. Filtr se dotáhl a při dolití oleje, už vše bylo zase v pořádku.

27. 10. 2019 (280 km)
El Had, La Cathedrale, Anergui, Tassent, Imilchil

Zase ty zatáčky, chtěl bych po dlouhé době jet 50 kilometrů rovně. Jeli jsme směr La Cathedrale. Cesta je asfaltová až do El Had, zbytek cesty asfalt rozbitý a směs ze šotolinou. Cestou jsme našli odbočku s názvem Piste vers Tamest Cathedrale. Cesta je kratší a offroadová a tak jsme si řekli, že to musíme projet.

Začátek cesty parádní široká šotolina. Po několika kilometrech se cesta zúží pro jedno auto a začíná pořádný offroad. Na La Cathedrale se přijede z druhé strany a tuto cestu můžu doporučit, ale připravte se na pár složitějších pasáží. Pak jsme měli jet cestou, kterou nezná ani Honza a to je co říct vzhledem k tomu, že byl 7x v Maroku a najezdil tu 45 000 kilometrů.

Cesta na Anergui vede jen soutěskou. Na některých místech voda vzala i cestu, tudíž je cesta vcelku obtížná. Dva kilometry před koncem skončila úplně a bagr tu pracoval na nové. Už nám chybělo ujet tak 100 metrů a říkáme si "to snad ne". Takový kousek před koncem to nevzdáme. Musíme se nějak dostat přes ty velké balvany. Nakonec jsme přemluvili bagristu a ten nám balvany odházel. Pokračovali jsme pod plynem dál směr Imilchil. Cestou jsme jeli přes průsmyk 2 800 m. n. m. a teplota spadla na 10 stupňů a tak to bylo i v noci.

28. 10. 2019 (280 km)
Gorges du Todra, Erfoud

Vzhledem k nastřádanému času jsme si rozhodli, že se pojedeme podívat na písečné duny Merzouga. Při 10 stupních jsme vyrazili a jeli jsme přes paso 2 700 m. n. m.. Projeli jsme Gorges du Todra, kde bylo doopravdy hodně turistů. Turistická část soutěsky měří 500 metrů. Všudypřítomné stánky nabízejí šátky a různé jiné cetky.

Potkali jsme tady Italy, které jsme potkali i v Senegalu u Lac Rose. Dnes jsme i opustili Velký Atlas a atakovali jsme 10 000 kilometrů v sedle.

29. 10. 2019 (250 km)
Merzouga, Rissani, ErRachidia

Do Merzouga to máme 30 kilometrů, tak po ránu jedeme vstříc písku. Když jsme dorazili, Honza přidal plyn a vrhl se do písku, ale daleko nedojel. Já jsem to zkoušel také, ale jen po kraji a na duny jsem se nevrhal. Chvilku jsme zůstali mezi dunami a pak jsme pokračovali na místo, kde se natáčela Mumie z roku 1999 a jedna scéna z filmu James Bond - Specter. Natáčela se tu i reklama na Yamaha Tenere 700 The Next Horizon is Yours

Místo se jmenuje Gara Medouar, je to hora ve tvaru podkovy a stala se turistickou atrakcí zejména pro offroaďáky. Od hlavní silnice vede šotolinová cesta přímo k hoře a když vyjedete až na vrchol, tak si můžete užít pěkný výhled.

30. 10. 2019 (460 km)
Missour, Almis Marmoucha, Imouzzer Marmoucha, Taza

Dnešním cílem bylo dorazit do města Taza a měl to být i pohodový den. Celý den jsme si říkali, že máme pořád dost času, ale realita byla jiná, dorazili jsme až za tmy. Ve Městě Missour jsme ani nenatankovali, protože Honza měl v kanystrech 20 l ještě z Mauritánie.

Chtěl jsem zjistit, jak je na tom Tenérka se spotřebou. Když jsem dojel do Města Taza, říkal, jsem si, že musím jet na "výpary" a u pumpy jsem natankoval 15,5 l (motorka má 16 l nádrž). Cesta vedla přes hory a mnoho zatáček, pro dnešní den byla super vyjížďka zaručena. Na celou nádrž včetně rezervy jsem ujel 448 km, z čehož jsem byl sám mile překvapen.

Večer i když unavený, jsme vyrazili do ulic na večeři a cestou do hotelu jsme navštívili holiče. Přeci jenom dovolená pomalu končí a my musíme vypadat k světu.

31. 10. 2019 (380 km)
Tissa, Taounate, Ketama, El Jebha, Oued Laou

RÍF je pohoří a oblast v severním Maroku. Nejedná se o součást pohoří Atlas. V pohoří se produkuje konopí, ze kterého pochází kolem 70-i % evropské spotřeby hašiše. Zároveň produkce pokrývá přibližně 40 % celosvětové poptávky. Pěstování hašiše probíhá na 90 % zemědělské půdy. Přesvědčili jsme se na vlastní oči, když při snídani všichni okolo nás hulili hašiš a byli spokojeni.

Ve městě Oued Laou jsme nemohli najít bydlení a po chvilce hledání si nás všiml jeden místní a ten nám dohodil spaní v apartmánu u moře. Měli jsme celé horní patro pro sebe a pěkný výhled na moře.

1. 11. 2019 (175 km)
Tetouan, Ceuta, Ksar es Seghir

Cesta podél pobřeží probíhala pěkně. V jejím průběhu jsme si koupili lístky na trajekt, který nám odplouvá zítra v 11:00. Když jsme jeli kolem města Ceuta, už jsme byli kousíček od Španělska, ale na španělské půdě budeme až zítra.

Ceuta sousedí jen s Marokem a leží na pobřeží Středozemního moře. Je spolu s městem Mellila jednou ze dvou španělských enkláv na pobřeží severní Afriky, ležící poblíž Gibraltarského průlivu. Přijeli jsme do hotelu, ve kterém začalo naše putování Afrikou. Menší údržba motorek byla nutná. Počasí na další den nám předpovídá déšť, tak uvidíme.

2. 11. 2019 (140 km) 
Trajekt do Algeciras, Terremolinos

Předpověď nelhala a v Maroku nás zastihly dešťové přeháňky. Vyrazili jsme na trajekt a vypluli směr Španělsko. Po celou dobu pršelo. Při zakotvení jsme věděli, že budeme poprvé oblékat nepromoky. Říká se, že, když se obléknete do pláštěnky, tak přestane pršet. Povedlo se až tak v půli cesty.  

Jeli jsme do města Terremolinos. Tam jsme měli sraz s řidičem Tondou. U hotelu jsme naložili motorky na náklaďák a Tonda vyrazil směr Česká republika. Večer jsme šli do města na pivo a večeři. 

Zítra v 10:30 nám letí letadlo. Naše výprava tím končí. Byli jsme 36 dní v sedle, projeli jsme 3 africké státy a ujeli 11 500 kilometrů (pro vysvětlení: Západní Sahara není samostatný stát).

3. 11. 2019
Málaga, Praha a Mažice

Ráno jsme brzy vstávali a hotelový autobus nás odvezl na letiště. Po vydatném jídle jsme šli na odbavení. Letadlo vzlétlo bez zpoždění a podle plánu jsme měli přistát ve 13:45. Tak se i stalo. Na letišti nás čekají rodiny a Honza Bejček.

6. 11. 2019

Řidič Tonda se ohlásil že okolo poledního bude skládat mojí motorku v Písku v Yamaha Kabourek, kde  na ni čekají a budou mi dělat pravidelný servis po dovolené. Honzovi K. složí motorku v Mažicích (doma).

8. 11.2019

Máme první informaci o Suzuki Big, která opustila Mauritánii jako nepojízdná motorka. Mechanik zjistil, že bylo zlomené vodítko primárního řetězu a tudíž řetěz přeskočil o zub a zůstaly pootevřeny ventily. Oprava v místech, kde jsme se nacházeli, byla nemožná a náhradní díl by se nesehnal.

To byla jediná závada, která tuto motorku s Honzou B. poslala domů.

7. 12. 2019

Vyzvedl jsem si svou motorku v Písku v Yamaha Kabourek a musím konstatovat, že po tak náročné cestě vypadá jako nová. Reklamovaný díl byl nahrazen novým a vše je zase funkční.

Maroko

Je civilizovaná země, kde se sežene většinou vše, a proto ta pravá Afrika začíná dál.

Afrika je úplně jiný svět. Od roku 2011 není na 3 500 km dlouhé hranici mezi Marokem a Alžírskem žádný hraniční přechod. Prvních několik dní jsme se museli dostat z relativně zeleného severu přes bájné pohoří Atlas ve výškách kolem 2 000 m. n. m až na jih Maroka. V pohoří Atlasu vás čeká nespočet zatáček a můžete si vybrat jaký druh silnice zvolíte. Křižovat Atlasem můžete, jak po silnici tak i po šotolinových cestách. V horách potkáte plantáže jabloní a o 3 hodiny později na kraji pouště plantáže pomerančů a datlových palem. Neskutečný rozdíl během několika hodin. Na jihu Maroka začíná Sahara. Jedete po dně vyschlého jezera Iriki, kde již 45 let nezapršelo.

Neskutečný zážitek nabízí Bílá pláž u města Tan-Tan na pobřeží Atlantiku. Opuštěná pláž s jemným pískem je dlouhá 35 kilometrů a široká 80 metrů. Jízda na motorce 5 metrů od atlantických vln v rychlosti 80 km/h je jedinečná. A od moře zpět do pouště, kde teploty začátkem října dosahují 40 stupňů. Ubytování se dá sehnat všude a za rozumnou cenu. Kempování je složitější, jelikož jsou všude kameny.

Já osobně bych se do Maroka vrátil a to jen s báglem. Na cestu je dobré mít připravené tzv. Fisché Identification. Je to dokument, ve kterém jsou napsané informace o vás a o motorce. Slouží to pro policejní kontroly, které to vyžadují a bez tohoto dokumentu se vše prodlužuje. Vždy by chtěli vidět pas, který zapisují do knihy a dále se ptají na různé informace. Je lepší dát Fisché a hned frčet dál.

Západní Sahara

Po dnech strávených v Maroku přejíždíme vyprahlou pouští (po bývalé trase Paříž-Dakar) přes virtuální hranici do Západní Sahary, která je již 40 let součástí Maroka. Ve vnitrozemí je spousta silnic uzavřena, a proto se tato část cesty jezdí podél pobřeží. Mezi Západní Saharou a Mauretánií je 6 kilometrů země nikoho. Území se musí přejet ve vyjetých kolejích a v písku, jelikož okolí je zaminované. 

Mauritánie

Pravá Afrika začíná v Mauretánii, v jedné z nejchudších afrických zemí s průměrným platem 4 tisíce korun za měsíc. V Mauritánii je jediná kolej a po ní jezdí jen nákladní vlak, který vozí železnou rudu ze Sahary do přístavu na pobřeží Atlantiku. Pyšní se titulem jeden z nejdelších vlaků světa. Má skoro 200 vagonů (2,5 km) a v každém je 100 tun železné rudy. Podél kolejí je jen poušť a je potřeba se zásobit benzínem a vodou na 550 kilometrů. V Mauretánii jezdí 99 % dieselů, a proto nastává problém sehnat benzín. My jsme benzín sehnali v Atar, Nouakchott, Chami a musím připomenout, že je to hledání. Policejních kontrol je neskutečně moc, snad každých 50 km. Celnice ze Senegalem je jak vystřižená z pohádky Tři veteráni, akorát těch odpadků kolem je trochu více. Na ploše 1 mil. km²  žijí 3 miliony lidí a je 13 větší než Česká Republika. Země je to velmi chudá a podél kolejí je to hodně patrné. Na silnici si řidiči jezdí jak chtějí a musíte si dávat velký pozor, aby vás někdo nesrazil.

Senegal

Zde začíná "zelená" Afrika s černošským obyvatelstvem. Vyměníte si místní měnu (10 tisíc korun = 260 tisíc franků). Země je to chudá a většina dětí nechodí do školy a od útlého mládí pracuje. Viděl jsem na vlastní oči malého chlapce svářet vrata, a to bez brýlí. Děti, které nepracují, tak žebrají v ulicích. Celý Senegal má okolo 15 milionů obyvatel. Drtivá většina obyvatel vyznává islám. Večer je tu hodně komárů, a proto moskytiéra je v každém hotelu. Doprava je chaotická stejně jak v Mauritánii.

Závěrem

Vyrazili jsme ve třech, dojeli ve dvou. Pro vás, kteří se chcete vydat na podobnou cestu, tak fyzická a především psychická zdatnost je podmínkou. Nic neběží podle plánovaného scénáře. Je potřeba být připraven na kompromisy a nástrahy na cestě. Jste v Africe. Jestli jste se probojovali až jsem, tak je vidět, že vás cestování baví a cestujete rádi. 

Videa ke zhlédnutí:  

• Afrika 2019 -trailer-

• Afrika 2019 -film-

• Plage Blanche

• Mauritania longest train

Mapa:  Google mapy

Děkuji za přečtení a sdílení mého deníčku