Rumunsko 2013
Cesty jsou nekonečné a stále z čeho vybírat. Tak jsme se rozhodli, že se vydáme do Rumunska poznat místní kraj. Přeci jenom Rumunsko není ještě tolik civilizované a přede mnou je jedna velká neznámá. Rumunsko je velká země, proto je lepší jet na delší dobu než jen na prodloužený víkend. Týden snad bude stačit. Měli jsme v plánu projet jeden z nejhezčích průsmyků - Fagaraš a potom navštívit kraje v Banátu. Zvolili jsem jízdu autovlakem do Košic. Dále už na strojích přes Ukrajinu k rumunským hranicím. Na cestu se tak vydaly čtyři motorky - Triumph Tiger 900, Honda CBF 600 S, Yamaha FZS 600 Fazer a BMW R 1100 S.
Setkali jsme se na hlavním nádraží v Praze, vyřídili dokumenty k převozu motorek a čekali na přistavení vlaku pro naložení motorek.
Motorky jsou naložené a řádně upoutané a může se jít v klidu spát.
Je to parádní věc, když se ráno probudíte a jste už na Slovensku. Kolem osmé v Košicích. Složíme motorky a připravíme se na silniční přejezd směr Rumunsko.
Příjezd na hraniční přechod Sighetu Marmatiei je přes stylový most.
Hned po přejezdu hranic nás překvapily kilometry nového asfaltu.
Bicazská soutěska je nejpozoruhodnější přírodní zajímavost Rumunska. Soutěska byla vytvořena vodami řek Bicaz, která tudy protéká. Silnice vede 8 km podél útesů. Často v serpentinách, se skalní stěnou na jedné straně a prudkým srázem na straně druhé.
Na silnici potkáváte nejen auta ale i krávy, ovce, kozy a prasata.
Město jsme našli a teď tu správnou odbočku na silnici DN7C.
Na tomto místě vznikají ty nejznámější fotky, které znáte z jiných cestopisů. Zatáčky v údolí, které se táhnou do dáli. Musím říct, že pohled to byl suprovej.
Fagarašské hory jsou nejvyšší a nejrozlehlejší pohoří Rumunska. Hlavní hřeben je vzdušnou čarou dlouhý přibližně 70 km a v délce 60ti km neklesne po 2000 metrů nad mořem. Skrz pohoří prochází transfagarašská silnice, která stoupá do výšky 2030 metrů a hlavní hřeben protíná tunel. Při velké nadílce sněhu přes zimu bývá tunel až do května zavřený.
Na druhé straně je čas na svačinu a podívat se do mapy kudy dál.
Všude přítomné studánky s vodou jsou dobré k doplnění zásob.
Cestou na Banát jsme si našli zajímavý rybářský kemp kde nikdo nebyl.
Chatky byly pěkné, ale tam jsme nebydleli. Spali jsme ve stanu. Připadalo mi, že kemp vůbec nefunguje a vrátný nás tam prostě nechal jen přespat. My jsme byli spokojení a vratný si tak přivydělal.
Když zapadlo slunce, tak jsme se pustili do práce a rozjeli jsme světelnou show. Když tam nikdo nebyl, tak to ani nikomu nevadilo.
Po ránu, jsme pokračovali směr Banát a když bylo vedro jako v pekle, tak jsme zastavili u řeky Dunaj a pěkně jsme se zchladili. Proud byl vcelku silný a proto jsme se drželi jen u kraje.
Tam za vodou už bydlí Srbové.
Jsme v Banátu. Vybrali jsme si vesničku Eibenhtal, kde se nachází česká hospoda U Medvěda. Když jsme dorazili, tak jsme se dozvěděli, že se v místě koná festival. Koupili jsme si lístky a večer jsme se zašli podívat a dát si pivo. Na akci dorazilo asi 1500 čechů. Všude se mohlo platit českou měnou. Tohle z nás nikdo nečekal a bylo to příjemné překvapení.
Hospoda u Medvěda je asi neznámější hospodou v Rumunském Banátu.
Na festivalu mimo jiné zahrála kapela Wohnout nebo Helemese a o zábavu bylo postaráno.
Místní obyvatelé žijí velmi skromně a proto jsme si vybrali přenocování právě u nich. Jsou velmi přátelští a dostali jsme i večeři, které se tu říká Sarmale.
Po ránu jsme se potkali se zpěvákem a kytaristou Matějem Homolou. Popovídali jsme si a dovolili jsme mu se s námi vyfotit. Pak jsme měli přejezd po silnici a chtěli jsme dojet do Maďarska k Balatonu.
K Balatonu jsme dorazili až večer a našli kemp. Po ránu jsme zjistili, že kemp patří nudistům.
Je vidět že naháčů tady moc není a proto se jdeme po ránu vykoupat.
Na Balatonu se nic nemění a do hlubokých vod je to stále daleko.
Cesta ubíhala a my jsme pelášili domu, protože někteří museli další den do práce.
K této cestě bych na závěr napsal - prostě bomba. Projeli jsme skoro vše co jsme chtěli a nic se nerozbilo. Celý týden byla pohoda a o to jde. Když jsme projeli Fagaraš, který je pro mě osobně lepší než Grossglocner, tak jsme se chtěli zajet mrknout na Transapinu, ale časově jsme to nestihli. To mě mrzí, ale zas na druhou stranu vím. že se sem jednou vrátím a projedu obě dvě.
Videa ke zhlédnutí :
Děkuji za přečtení a sdílení
Komentáře
Okomentovat